Vánoční speciál!

Doufáme, že si užíváte svátky. Teď už asi jen nedočkavě čekáte na večer. Ať už se těšíte na dárky, štědrovečerní večeři, cukroví, nebo pohádky, my tu pro vás máme možnost si tento čas zkrátit.

V tomto speciálním čísle na vás čeká nostalgický článek se vzpomínkami na Vánoce v dětství, doporučení na film z devadesátek, na který se o prázdninách můžete podívat, a článek Láska na Vánoce.

Přeji vám všem pohodové svátky, dobrou chuť, hodně zdraví a doufám, že vám toto čtení zpříjemní den!

Milí čtenáři, 

adventní období končí a nastávají Vánoce. Pro někoho svátky klidu, pro někoho dny plné chaosu a shonu. Ovšem v dnešní uspěchané době však spíše převládá ten neustálý shon, stres a obavy, zda je všechno nachystané a připravené na Vánoce. Je ale důležité si uvědomit, že byly časy, kdy nás nic takového netížilo a tím pádem jsme prožívali svátky, na které rádi vzpomínáme. Tak se pojďte na chvíli zastavit a vrátit se do těch časů - do dob dětství, kdy Vánoce měly svoje kouzlo a atmosféru. Možná, že Vás po dočtení také navštíví Vaše dětská duše a budete vědět, že to, co je důležité, je opravdu očím neviditelné, a tak všechny ty dárky, jídlo a vánoční shon, nepřebije ten nádherný pocit prožití kouzla Vánoc, lásky a bezpečí. 

  Přeji Vám příjemné čtení, krásné svátky a šťastný vstup do nového roku.

Zároveň děkuji všem, kteří si letos udělali čas na moje články, povídání nebo verše a na chvíli se nad nimi pozastavili, přestože jim třeba ujížděl vlak :)

Dětství 

Venku je sychravo, déšť se mě snaží dohnat a všichni někam spěchají. Blíží se Vánoce. Na rušné ulici míjím několik lidí, kteří se na poslední chvíli s ustaraným výrazem snaží sehnat všechny vánoční dárky, aby jejich svátky byly perfektní. Všechny výlohy se již od konce října pyšní tím nejlepším vánočním zbožím a lákají své zákazníky na slevy. Po chvíli přidávám do kroku také, ale ne proto, abych vše stihla, ale abych už byla doma. Tyto předvánoční dny plné stresu, jsou nejlepší cestou k úplnému vyhoření a přitom o tom, to vůbec není. 

   Krátké dny, dlouhé noci a šero. Už aby bylo léto a sluníčko a všechno aby kvetlo. Konečně jsem dorazila domů. Přestože mám hodně práce, únava je silnější a spánek se pomalu zmocňuje mých očí. V pokoji svítí jen pár vánočních světýlek a vypadá to na noc plnou krásných snů. Doufám alespoň ve stejně krásný sen, který se mi zdál na Vánoce tenkrát před rokem, kdy jsem navštívila svoji oblíbenou louku. Jenže letos? Rok je dlouhá doba a letos je všechno jinak. Dost bylo přemýšlení, musím spát! A tak s těžkými víčky a těžkou hlavou, potápím se do světa snů a představ.  

   Najednou mě cosi rychle vytrhne z hlubokého spánku. Ranní světlo prudce dopadá do mého, jindy poměrně stinného, pokoje a já s lehkostí otevírám oči. Je to zvláštní. Necítím se vůbec rozespale, ba naopak, nedokážu se znovu vrátit ke spánku. Jsem lehce zmatená, nemám pocit, že by se mi to zdálo. Vlastně si vůbec nevzpomínám, jestli se mi v noci nějaký sen zdál. Pomyslím si zkrátka, že letos je opravdu všechno jinak a ani ve vzpomínkách se již neobjevuje žádná hezká, připomínající dětství, která by dala podnět mému snu. Jsem obyčejný člověk v chaotickém světě a moje dětská duše se naprosto vypařila. A tak tedy vstávám. Pociťuji ovšem tolik energie a také pocit, který jsem už dlouho nezažila. Něco ve mně mě nervózně popohánělo k nějaké činnosti. Bylo brzy ráno a já jsem cítila, že bych byla schopná oběhnout svět. A navíc jsem, skoro až nevěřícně, zjistila, že kromě nadšení se také těším. Poprvé za dlouhou dobu, jsem se na něco těšila. Během roku jsem se téměř odnaučila těšit se, a to z jednoho prostého důvodu. Kdykoliv jsem se na něco těšila, vždy bylo všechno jinak a moje těšení se přeměnilo spíše v trápení. Přestala jsem tedy více projevovat emoce a vždy jen tiše doufala, že všechno dopadne podle plánu. Již nikdy více jsem totiž nechtěla zažít ten ukrutný pocit zklamání z něčeho, na co se člověk těšil. Jenže tentokrát jsem tomu těšení nedokázala zabránit. Zkrátka mě zasáhla náhlá euforie z vánočních svátků a já si znovu připadala jako v dětských letech, kdy mojí největší obavou bylo, jak si rozvrhnout vánoční pohádky, abych je všechny viděla. Možná to zní trochu hloupě a dětsky, ale dost podobný pocit, tedy pocit toho, že mě nic netíží a nestresuje, jsem zažívala právě v tuto chvíli už od začátku toho podivného probuzení.

   Je ráno, venku poletují sněhové vločky, ale na bílé Vánoce to opět nevypadá. Otvírám okno abych do svého pokoje pustila trochu čerstvého a mrazivého zimního vzduchu a otevírám poslední políčko z mého literárního adventního kalendáře. Kromě něj nesmím zapomenout ani na ten čokoládový, který mívám každý rok, a který ve mně stále zanechává ty nádherné vzpomínky na vánoční čas v dětství. Seběhnu do obývacího pokoje a okamžitě mě uchvátí nádherný vánoční strom. Zkontroluji také zda mi rozkvetly větvičky - Barborky, které jsem na svůj svátek natrhala, zjišťuji, že nerozkvetly, ale za to jsou nádherně ozdobené vánočními ozdobami. Ráno je pomalé a doprovázené vánočními tóny. Ve vzduchu je cítit vůně čaje a v krbu jemně popraskává dříví. Je čas jít na procházku. 

   Venku je ticho. Moje kroky směřují tradičně na pole, kde jsem nebyla již dlouhou dobu, a  přes které se dá teď v zimě, kdy je půda zmrzlá, pohodlně přejít. Kromě toho si také všímám všech světýlek, výzdoby a barev na domech, které míjím. Každý dům svítí jinak a každý vydává pocit bezpečí a pohody. Všechny ty světélkující domy z dálky vypadají jako nějaké vánoční království a jakmile se začne smrákat, působí ještě bezpečněji. Vzduch je jiný než obvykle. Štěkot psa, který je slyšet někde v dálce a ledový vítr ze severu člověku lehce nahání strach, ale zároveň ví, že kouzelný večer se blíží a netrpělivě očekává jeho příchod. Stejný pocit jsem zažívala jako malá v den, kdy chodil Mikuláš. Ta atmosféra, když se začne smrákat a někde v dáli člověk slyší strašidelné a magické cinkání, je nepopsatelná. Nikdy bych si nemyslela, že bych v tuto večerní dobu byla někde sama venku a přitom letos v den Mikuláše, jsem si celou tuto situaci uvědomovala právě, když jsem šla sama domů ze školy, zatížená povinnostmi toho, co všechno musím stihnout. Je mi smutno z toho, že člověk rychle zapomene a jen málokdy si uvědomí, jak kouzelný svět může být. Teď už je venku opravdu tma a zima. Je čas vrátit se domů.

   Otevírám dveře a přivítá mě příjemné teplo domova. S uvědoměním, že i já mám možnost být právě v jednom z těch bezpečných domovů, které jsem před malou chvílí míjela, se jen vděčně usměji a těším se na večer. V kuchyni je svátečně prostřený stůl a na stole cinká vánoční zvonkohra. V přítmí obývacího pokoje jemně svítí svíčky a v krbu praská dříví a já najednou pociťuji smutek. Tohle všechno skončí. Probudím se a bude zase ošklivé počasí, starosti, lidé odejdou a žádné kouzlo se nevrátí. Tolik věcí se za ten rok změnilo a není přece možné to vrátit zpět. A tak zavírám oči a čekám, kdy se probudím ze sna. Po chvíli je znovu otevírám a nemůžu uvěřit tomu, co vidím. Všechno kolem mě svítí a pod velkým vánočním stromem leží několik nádherně zabalených balíčků, ovázaných barevnými stužkami. Zvonkohra docinkala a naopak teď slyším zvuk zvonku, který se pomalu vzdaluje. 

Je to tak magický a výjimečný okamžik. 

   Stojím před stromem, podívám se ven z okna a nemohu si nevšimnout, že právě začalo sněžit. Velké sněhové vločky padají na zmrzlou trávu a každá je jiná. A přestože s prvním slunečním paprskem všechny zmizí ze světa, poctivě plní svoji úlohu na zemi. Stejně jako my lidé. Věčně se honíme za nesmyslnými cíli, snažíme se být nejlepšími a přitom si neuvědomujeme, že tu nejsme napořád, a že nejlepšími musíme být nejdříve sami pro sebe - pro naše mladší já. Když člověk dospěje, neuvědomuje si, co všechno své dětské duši slíbil. Neuvědomuje si, jak sliboval, že si nikdy nepřestane hrát, že bude navždy věřit v kouzlo Vánoc a nikdy neupřednostní starosti před klidem a štěstím, nebo že nikdy nepůjde v den Mikuláše sám ven. Tohle všechno byly sliby vytvořené bezstarostným dětstvím plným příběhů a nekončících her. 

  Tohle nebyl sen, to byla naděje toho, že když budeme chtít, můžeme být opět dětmi a prožívat Vánoce tak, jak jsme je prožívali dříve. Cítit pocit bezpečí a těšení se a zároveň vědět, že právě toto jsou ty nejdůležitější věci, které nejsou nahraditelné drahými dárky z výloh nebo nádherně umytými okny.

   A tak stojím před vánočním stromem, sleduji jak venku padá sníh a vděčně si užívám kouzlo Vánoc a jeho atmosféru, protože jsem zjistila, že je důležité nenechat se opustit těmi, kteří pro nás mají v životě hodnotu. A právě tím je i naše dětská duše, díky které jsme teď dospělými, ale stále dětmi. 

Barbora Dvořáková

Good Will Hunting (1997)

Zdravím vás čtenáři a milovníci filmu. Mám pro vás ukázku z filmu, který jsem viděla letos v létě a velmi si ho oblíbila. Příběh, zápletka, hudba a jedinečná atmosféra. To vše a mnohem více. 

V hlavních rolích: Matt Damon, Robin Williams a Ben Affleck

Nechci vám říkat děj ani zápletku, zkrátka myslím, že nemohu film vyjádřit tak dobře jako herci, musíte ho vidět na vlastní oči. Doufám, že vás film zaujme a strávíte s ním jeden vánoční večer.

Následující ukázka je konverzace mezi Willem a jeho terapeutem Seanem, se kterým odmítá spolupracovat a urazil jeho zesnulou ženu.

Will: So what's this? A Taster's Choice moment between guys? This is really nice. You got a thing for swans? Is this like a fetish? It's something, like, maybe we need to devote some time to? 

Sean: I thought about what you said to me the other day, about my painting. Stayed up half the night thinking about it. Something occurred to me and I fell into a deep, peaceful sleep and haven't thought about you since. You know what occurred to me? 

Will: No. 

Sean: You're just a boy. You don't have the faintest idea what you're talking about. 

Will: Why, thank you. 

Sean: It's all right. You've never been out of Boston. 

Will: Nope. 

Sean: So if I asked you about art you could give me the skinny on every art book ever written...Michelangelo? (beat) You know a lot about him. Life's work, political aspirations, him and the pope, sexual orientation, the whole works, right? But I bet you can't tell me what it smells like in the Sistine Chapel. You've never stood there and looked up at that beautiful ceiling. Seen that... If I asked you about women you'd probably give me a syllabus of your personal favorites. You may have even been laid a few times. But you can't tell me how it feels to wake up next to a woman and be truly happy. You're a tough kid. I ask you about war, and you'd probably--uh--throw Shakespeare at me, right? "Once more into the breach, dear friends." But you've never been near one. You've never held your best friend's head in your lap and watched him draw his last breath, looking to you for help. And if I asked you about love y'probably quote me a sonnet. But you've never looked at a woman and been totally vulnerable. Knowing someone could level you with her eyes. Feeling like God had put an angel on earth just for you...who could rescue you from the depths of hell. And you wouldn't know how it felt to be her angel and to have the love to be there for her forever. Through anything. Through cancer. You wouldn't know about sleeping sitting up in a hospital room for two months holding her hand and not leaving because the doctors could see in your eyes that the term visiting hours don't apply to you. You don't know about real loss, because that only occurs when you love something more than you love yourself. I doubt you've never dared to love anything that much. I look at you; I don't see an intelligent, confident man; I see a cocky, scared shitless kid. But you're a genius, Will. No one denies that. No one could possibly understand the depths of you. But you presume to know everything about me because you saw a painting of mine and ripped my fuckin' life apart. You're an orphan right? [Will nods quietly] Do you think I'd know the first thing about how hard your life has been, how you feel, who you are because I read Oliver Twist? Does that encapsulate you? Personally, I don't give a shit about that, because you know what? I can't learn anything from you I can't read in some fuckin' book. Unless you wanna talk about you, who you are. And I'm fascinated. I'm in. But you don't wanna do that, do you, sport? You're terrified of what you might say. Your move, chief. 

[Sean stands and walks away] 

Aneta Musilová

Láska na Vánoce

Moc ráda tu s vámi opět jsem a zdravím vás všechny. Přátelé, rodiče, spolužáci, profesoři i všichni, na které tento článek vykoukl. Pohodlně se usaďte, udělejte si třeba horkou čokoládu do vašeho oblíbeného hrnečku a zachumlejte se do měkoučké pokrývky.

Čas nám protéká mezi prsty, dny plynou rychleji, než si uvědomíme, co všechno jsme mohli udělat, kolik možností jsme měli a co jsme neudělali. A nyní je to opět ten známý čas, čas adventu, Vánoc a Nového roku. Vždyť je to stále ještě, jako by to bylo včera, kdy jsme zpívali koledy a rozbalovali dárky. Ten čas, kdy jsme se přejedli cukrovím a slíbili si, že už ho nikdy nechceme ani vidět. Ale dnes jsme opět tady, Vánoce jsou zde a s nimi všechny ty známé pocity. Od paniky, že nemáme tušení, co komu koupit za dárky, vymýšlení vánoční večeře a pečení cukroví, až po ty cheesy ale přesto nádherné Vánoční koledy, radost z dárků a lásky celé rodiny. To vše je dnes znovu a jako každým rokem v hloubi srdce máme to malé děťátko, které se Vánoc nemohlo dočkat a Vánoce do dnešního dne miluje.

Nejdůležitější je pro mě však toto sdělení, zpráva, kterou bych si přála, aby každý z vás věděl. Život je někdy velice náročný a musíme čelit spoustě překážek, které nám připravil. Ale i přes všechno, čím jsme si prošli, jsme stále tady. A já jsem na vás tak strašně moc pyšná, tak moc hrdá, že jste to nevzdali a že tady stále jste. Každý z nás čelí výzvám, které nás zraňují, ale vy bojujete dál a nevzdáváte se. Někdy to může vypadat, že už není naděje a zlepšit se to nemůže, ale vyslyšte má slova, ono se to zlepší. Byla jsem ve stejné situaci a už jsem nevěřila v naději, ale ona tu s námi vždycky je. Až teď jsem si uvědomila, jak nádherný život ve skutečnosti je. Kolik zde mám přátel a lidí, co mě milují a že tady mám nějaký účel. 

Mám vás ráda, všechny vás mám ráda a to moc. Takže vás prosím, obejměte své blízké a ukažte jim, jak vám na nich záleží. Nic zde není věčně a život je dar, pokud v něm zvládneme najít jeho krásu. Co je však nejdůležitější, buďte na sebe hodní a mějte se rádi. Jste moc důležití pro všechny okolo vás a děláte svět lepším místem.

Užijte si Vánoce a Nový rok v harmonii, štěstí a lásce.

Andrejka <3