- Časopis Dvořan
- Posts
- New post
S velkou lítostí vám oznamujeme, že toto je poslední Dvořan, který vyjde. Po tolika letech fungování to pro nás bylo opravdu hodně náročné rozhodnutí. Celý rok jsme se snažily/i najít nové členy, ale nikdo to dělat nechce .😭
Pomalu ale jistě se tak náš celý tým začal rozpadat. Nejprve jsme neměli dostatek autorů a získat články byl tedy takřka nemožný úkol. Museli jsme tak donutit i ostatní členy redakce, aby začali psát.
Bohužel to přineslo spoustu nových gramatických chyb a kvůli tomu se poté začala hroutit i korektura. Prostě už ten pohled na tolik hrubek nesnesli, a tak jsme přišli i o korekturu.
Logicky jsme tedy začali požadovat více komiksů, kde si těch hrubek nikdo nevšimne, ale to jsme chtěli po graficích příliš.
A poslední zvrat nastal při sazbě posledního čísla. Program, ve kterém jsme pro vás Dvořana chystali do takové podoby, v jaké ho znáte, odmítl spolupracovat. Po tom, co na něj naše sazba křičela, vrčela a dokonce i dělala, že ho nevidí (to víte, aby se nestyděl) už to nezvládla a rozmlátila počítač. Přišli jsme tedy i o poslední možnost nějakého rozumného fungování.
A teď tedy přišel čas i na nás, šéfredaktorky. Jedna z nás už za necelý měsíc raději odjede do Francie, nejlepší řešení problémů je přeci útěk. A příběh té druhé už jste slyšeli, jelikož dělala sazbu….. při náročném boji se nezranil pouze počítač, ale i ona. A to jak fyzicky, tak i psychicky, proto se nyní uschová do pozadí a zkusí se z toho dostat.
Tímto článkem chceme všem poděkovat. Našim čtenářům, kteří si udělali čas na to, aby se začetli do nových čísel. Externistům, kteří přispěli tolika zajímavými články. Paní profesorce Láchové, která s našimi gramatickými hrubkami bojovala tak dlouho a statečně. A hlavně bývalé redakci. Děkujeme za každý jeden článek, komiks, meme a jakýkoliv jiný příspěvek, kterému jste věnovali tolik času. Děkujeme, že jste v tom byli s námi. Nechť Dvořan odpočívá v pokoji.
- poslední slova šéfredaktorek
_________________________________________________________________________________________________
Sbohem, dvořane
Nevim ani kde zacit, dvořan, jen nejakej skolni casopis, ze mě udelal ne jen lepsiho tvurce a umelce, ale i lepsiho cloveka, jen za tak kratkou chvili.
Tak aktivni, vtipnej, pilny, trpelivej a zato pracovitej kolektiv uz nikdy nepozkam, a s tak dobře vypadajícími členy kteri umí češtinu takze ani korekturu nepotrebují, ted uz bych teda mela napsat "nepotrebovali".
Je smutny co se stalo a proc vubec dvoran konci, ale nekdy je proste lepsi nechat minulost minulosti, ponaucit se a nechat si ty dobre vzpominky zavařit do hlavy.
Nikdy na nas nezapomenu, naše shromazdení, nase výjezdy. To vse jen díky našim neuvěřitelnym šefredaktorkam, ktere odpovidali na všechny dotazy i do toho nejhloupějšího, o kapitanky me kapitanky! Cele to bylo jedno velke pravzlaštní dobrodruzstvi a doufam ze i prestoze se nikdy neuvidime v lavicich nebo v kavarne na srazu, uvidime se na chodbach a mrknem na sebe, jelikoz neni silnějši pouto, nez redaktor s redaktorem, nebo grafik s grafikem (o redaktoru s grafikem nemam zadny informace, ale myslim ze takovy pouto je taky docela ok).
Vsechny clanky mely neco do sebe. Bud hovořili o tematu, nebo zase o jinym tematu ale nejlepsi byla ta temata ktera me nejvic bavila ty byla fakt uzasna, proste se to psalo tak sladce a plynule a jeste lepe cetlo jak uz od mych vrstevniku či od sebe sama. A naši grafici, na ně nesmim zapomenout. Tak maly tym a tak plny talentu ze by mohl prasknout (bum). Komikxy byli vzdy tak skvele spracovane a cely digitalni casopis byl orpavdu jako zivy, skoro jako bych ho mohla drzet v ruce a cist, vite, jako normalni casopis jenom ne na mobilu, presne takova grafika byla.
Bude mi to chybet no, skoro stejne jako svickova jelikoz byla ted nedavno a nemuzu se dockat az bude zase, proto chci osobne podekovat našim skvělým kuchařkam, taky bych podekovala sve mamě, tatovi, bratrovi a nejlepsimu kamaradovi (rymuje se to jelikoz tak dobře pišu a to umim jen kvuli me praxi v našem byvalem skolnim casopise dvořanovi kterej byl mozny jen diky naši užasne profesorce lachove, jo ty taky moc děkuju, děkuju!) děkuju!
Proto děkuju za uzasne časy a tesim se na veskerou umeleckou tvorbu mych spoluredaktoru ci spolugrafiku od toho dne. Niceho nelituju, carpet diem!
- poslední člen redakce
Baf….
Co myslíš, že tu na tebe čeká?