Milí čtenáři,

dostává se vám do rukou speciální vydání Dvořana věnované tématu Pražského jara 2026. Na vzniku tohoto čísla se podíleli především studenti, kteří mají blízko k hudbě – ať už jako posluchači, hudebníci, nebo zkrátka jen nadšenci, které fascinuje atmosféra festivalu i svět klasické hudby obecně.

V tomto vydání najdete zajímavé články, postřehy, různé hudební zajímavosti, nebo také třeba poezii. V úvodu se dozvíte nejzajímavější informace, které vás provedou nejen historií a tradicí Pražského jara, ale i jeho současnou podobou. Nechybí ani odlehčenější část čísla – těšit se můžete například na vtipný komiks a další drobnosti, které celý speciál oživují.

Doufáme, že si při čtení každý najde něco, co ho zaujme, pobaví nebo inspiruje. Ať už jste milovníci klasické hudby, nebo se s tématem setkáváte poprvé, věříme, že vám toto číslo zpříjemní chvíle ve škole i mimo ni.

Přejeme příjemné čtení,

redakce Dvořan

Každým rokem, konkrétně 12. května, se již po několikáté koná zahájení hudebního festivalu Pražské jaro. Festival bývá každoročně zahájen ve Smetanově síni Obecního domu v den úmrtí Bedřicha Smetany, jednoho z našich nejslavnějších hudebních skladatelů. Již tradičně bývá na programu zahajovacího večera cyklus symfonických básní Má Vlast. 

Pražské jaro je vždy úchvatnou a výjimečnou událostí, která nám umožňuje zabloudit jak do dávných dob, kdy klasická hudba vzkvétala, tak i do modernější doby s alternativním až jazzovým nádechem. Letošní již 81. ročník je obzvláště výjimečný a sice oslavou dvou významných výročí: 100 let od vzniku Symfonického orchestru Českého rozhlasu a 80 let od založení samotného festivalu Mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Program je jako každý rok velmi různorodý. Zahajovací koncert se ovšem, stejně jako každý rok, doslova nese na vlnách Vltavy a dalších symfonických básní. Letos zazněl 12. května v Obecním domě v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením naprosto fenomenálního dirigenta Petra Popelky.

Historie festivalu: 

První ročník festivalu se konal roku 1946 k oslavám 50 let od založení České filharmonie. 

V průběhu let vystoupilo na jevištích nespočet umělců a muzikantů, cizokrajných orchestrů, filharmonií. Nespočet slavných dirigentů a mnoho dalších umělecky významých osobností. Hned první ročníky Pražského jara byly velice významné. Již roku 1946, tedy v konání prvního ročníku festivalu, přijel do Prahy americký dirigent a hudební skladatel Leonard Bernstein nebo také jeden z nejlepších českých klavíristů té doby Rudolf Firkušný. O rok později pak Prahu navštívil světoznámý ruský hudební skladatel Dmitrij Šostakovič. Bernstein a Firkušný se poté na dlouhých 45 let odmlčeli a odcestovali a slíbili, že se do Československa vrátí, až bude opět demokratickou zemí. Tak se také stalo. Návrat velikánů přišel roku 1990, tedy při konání prvního Pražského jara po sametové revoluci. Tehdy se tento ročník festivalu stal jedním z významných ročníků, jelikož se oba umělci společně s Rafaelem Kubelíkem, dirigentem a hudebním skladatelem, opět po několika desítkách let objevili na české scéně.  

Logo:

Známé logo ve tvaru f prezentuje festival již od prvního ročníku. Autorem je český malíř, ilustrátor a typograf František Muzika. Logo je výstižné, dynamické a bylo díky tomu zařazeno mezi stovku ikon českého designu 20. století. V průběhu let, při vzniku upoutávek na Pražské jaro, bylo logo několikrát redesignováno, ale vždy byl ponechán původní vzhled. Tato ikona světoznámého hudebního festivalu dodnes zdobí každý ročník a stále si udržuje svůj originální vzhled.

Festival ve festivalu:

Každým rokem můžeme od festivalu čekat nějaké novinky a inovace. Někdy jsou drobné, ovšem někdy festival přijde s většími. Tak tomu bylo v roce 2013, kdy se pod záštitou Pražského jara konal první ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Jde o velice oblíbenou a vyhledávanou akci, která se většinou odehrává v první polovině koncertní sezony. Jak již z názvu vyplývá, jedná se především o klavírní tvorbu s poukázáním na krásu sólových recitálů. Vystupují zde ti největší profesionálové, kteří kladou důraz na co nejvyšší uměleckou kvalitu. Člověk tak má možnost poznat krásu piana a zaposlouchat se do náročných skladeb, které ho odtáhnou daleko od reality do vlastních představ.

Program:

Každému je již jasné, že hudební festival Pražské jaro je sice festivalem především klasické hudby, ovšem program je velice rozmanitý a nabízí spoustu dalších žánrů a akcí týkajících se nejen klasiky. Praha v době konání festivalu nabízí mnoho míst, kde lze navštívit například zajímavé výstavy, vernisáže nebo si poslechnout komentované rozbory hudebních děl. Během necelého měsíce konání festivalu má člověk možnost zabloudit do nejkurioznějších koutů umění, které jindy navštívit nelze. Program je tak přizpůsobený všem uměleckým odvětvím. Každý den se koná řada koncertů. Přes den to bývají spíše komornější výstupy, přednášky a výstavy, ovšem večer nabyde festival té nejmagičtější atmosféry a společně s velkým orchestrem různých filharmonií ze všech koutů světa nabízí na scéně Dvořákovy nebo Smetanovy síně jedinečnou podívanou. Pokud se vám poštěstí sehnat vstupenky na koncert pro určitý nástroj a orchestr, věřte mi, že se v tu chvíli ocitnete  v ráji. Něžné, kouzelné, výstižné a dynamické tóny vás budou unášet jako ohromné vlny na moři. To vše dokáže tato čarokrásná hudba. Ta má také za následek okamžité vyprodání lístků na většinu koncertů ihned po spuštění prodeje. Program je sice pestrý, ale i tak je většina akcí rychle vyprodaná, a je tedy potřeba shánět lístky již několik týdnů až měsíců dopředu. Týká se to zejména velkých a dlouhých večerních programů. Na druhou stranu v tom můžeme vidět i několik pozitivních myšlenek. Například že rychlé vyprodání koncertů a velká účast poukazuje na to, jak stále oblíbená je mezi lidmi vážná hudba. Hudba, která není zrovna nejnovější, hudba, nad kterou se musí přemýšlet. 

Oblíbené koncerty:

Oblíbeným a často ihned vyprodaným koncertem je hned ten první, zahajovací. Jedná se o specifickou událost, stejně tak jako závěrečný koncert, který pomyslně uzavírá celý festival. Ovšem je potřeba brát celou událost i z druhého konce. Velice oblíbenými, obzvlášť v dnešní době, jsou koncerty a výstupy pojaté moderní formou. Lidé vyhledávají jazzové tóny s nádechem alternativních prvků nebo výstupy netradičních hudebních nástrojů. Poměrně novou akcí Pražského jara je klavírní projekt ,,11 000 strun”. Jedná se o jedinečný zážitek, kdy jsou lidé doslova obklopeni padesáti pianiny. Klavíristé pak dohromady rozezní všech 11 000 strun tóny uznávaného německého skladatele moderní hudby Georga Friedricha Haase. Poprvé se akce konala roku 2023 a okamžitě sklidila úspěch. Samozřejmě také nestárnoucí a nadčasové koncerty, symfonie, všelijaké melodie a skladby světových mistrů stále sklízí velký úspěch. Když se například zaposloucháte do prvního klavírního koncertu b-moll op. 23 od Petra Iljiče Čajkovského, jehož počáteční dynamické tóny ho dělají jedním z nejslavnějších, jen těžko se vám ta překrásná melodie bude dostávat z hlavy. Obzvlášť když se po celou dobu nacházíte v prostorách Obecního domu, Rudolfina nebo Státní opery, navíc třeba s někým, s kým můžete sdílet svoje nadšení. Každoročně v těchto nádherných prostorách zazní známá díla Sergeje Prokofjeva, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Maurice Ravela, Franze Liszta, Fryderyka Chopina, Bohuslava Martinů, Roberta Shumanna, Sergeje Rachmaninova, George Gershwina, Josepha Haydna, Johannese Brahmse a dalších… 

Závěrem:

Hudební festival Pražské jaro je unikátním a jedinečným festivalem, který se řadí se svým počtem již konaných ročníků do řady světových festivalů s nejdelší tradicí a historií. Měli bychom být rádi, že zde můžeme každoročně zažít nezapomenutelné hudební chvíle a mít možnost se díky čarokrásným tónům vrátit o několik set let zpět do minulosti, kde tito velikáni skládali dechberoucí a nadčasovou hudbu, jež i za mnoho let nadchne řadu budoucích posluchačů, nadšenců a milovníků hudby napříč věkem, umělců, muzikantů, zkrátka lidí. 

Přeji hezké prožití jarních dnů a pokud se chystáte na nějaký koncert, věřím, že pro vás bude nezapomenutelným a dechberoucím zážitkem. 

Barbora Dvořáková

Bedřich Smetana se narodil roku 1824 v Litomyšli do pivovarnické rodiny. Ovšem více než k vaření piva ho to táhlo k hudbě, jež ho doprovázela už od dětství. Hrál na housle i klavír a první veřejné vystoupení absolvoval už jako malý chlapec.

Během studia gymnázia v Plzni se zamiloval do dívky jménem Luisa a složil pro ni známou Luisinu polku. Už tehdy bylo jasné, že hudba bude jeho životem. Po maturitě vyučoval hudbu, koncertoval a skládal. Několik let strávil také ve Švédsku, kde vedl orchestr i pěvecký sbor. Po návratu do Prahy se stal jednou z nejvýznamnějších osobností české hudby.

Smetana skládal hlavně opery s českými texty, čímž podpořil české národní obrození. Mezi jeho nejznámější díla patří opera Prodaná nevěsta nebo cyklus symfonických básní Má vlast. Ten tvoří šest částí — možná si je pamatujete podle mnemotechnické pomůcky „Braprodali dvě hutačervi“.

Právě Má vlast je dnes neodmyslitelně spojena s festivalem Pražské jaro. Každý rok festival zahajuje 12. května, tedy v den Smetanova úmrtí. Letos skladbu provedl SOČR pod vedením dirigenta Petra Popelky.

Se Smetanou je spojena i jedna obdivuhodná skutečnost — posledních deset let života byl úplně hluchý. Přesto dokázal dál skládat hudbu. Některé části Mé vlasti nebo operu Libuše napsal už ve chvíli, kdy neslyšel jediný tón. Hudbu si totiž dokázal představit pouze ve své hlavě. Například v předehře Prodané nevěsty slyšíme ihned na začátku housle, které si Smetana představoval jako úly plné bzučících včel. A opravdu to tam člověk zaznamená.

Kolem Smetany existuje i několik zajímavostí a “funfactů”.

Když bylo slavnostně otevřeno Národní divadlo, zazněla jeho opera Libuše. Organizátoři ale skladatele původně vůbec nepozvali. Nakonec se na premiéru dostal alespoň bočním vchodem.

Další zajímavostí je, že melodii z Vltavy možná znáte, i když neposloucháte klasickou hudbu. Většinou je to první skladba, se kterou vás seznámí už na základní škole. Ovšem motiv této skladby jste mohli zaznamenat i v mnoha filmech, reklamách či zahraničních úpravách. Někteří lidé si ji dokonce pletou s lidovou písní.

Smetanovo jméno dnes nese také festival Smetanova Litomyšl, který se každoročně koná v jeho rodném městě. Koncerty probíhají například v prostorách zámku Litomyšl nebo Nové Hrady a patří společně s Pražským jarem mezi nejvýznamnější hudební festivaly v České republice.

Anežka Novotná

KOMIKS: aneb spojení černého humoru se zajímavostmi

*Vyslechněte si nyní známou skladu, jež byla náročným způsobem převedena do textové podoby, aby byla více přiblížena veřejnosti. Zároveň je tento jedinečný text opravdu stejně rytmicky seřazen jako v originálním znění.

Poprosíme chvíle ticha pro lyrickou verzi skladby Bolelo (to), Opusť 81 od francouzského hudebního skladatele Mauris Ravla. Vypněte si své telefonní zařízení. Děkujeme.

Buben: dum dururu dum dururu dum dum dum dururu dum dururu dururururu dum dururu dum dururu dum dum dum dururururu…

Cello: brum – brum brum – brum brum – brum brum – brum brum – brum brum – brum brum – brum brum – brum brum – brum brum

Flétna: fá falalala lala la lala lá falalalalala lá falalalalala lalalá falalálálá lá… fa falala fa falala fa fa falala fa fa falala fa

Klarinet: žum žužužužu žu žužu žum žu žu žum – žu žu žum žum žum žům

Fagot: hů hů huhuhuhu hů hů huhuhuhu huhuhů hů (dlouhé) hu huhuhu

Anglický roh: drů drů drů drurururu rů rururů drurururu rů

Housle: brnk brnk bum brnk brnk bum brnk brnk bum brnk brnk bum brnk brnk bum

Housle (znovu): zů zuzuzuz zu zuzuzů zuzuzuzuzu

Činely: CINK –– CINK –– CINK

Celý orchestr: DRUZUHUŽZDRŮ-CINK

Napjaté ticho: __

Poklon: klon

Potlesk: tlesk tlesk tlesk

Ochutnávku Pražského jara Vám přinesli: Kralupská Filharmonie Kvinta

Klasická hudba může na první pohled působit vzdáleně nebo složitě, ale často stačí jen správný první krok. Na základě vlastních zkušeností bych tedy s vámi ráda sdílela pár skladeb, o nichž si myslím, že by mohly být právě takovým skvělým prvním krokem k cestě do fantazie vážné hudby. Tenhle playlist je vytvořený jako vstupní brána do světa klasické hudby - bez potřeby hudebního vzdělání nebo znalosti skladatelů. Naleznete v něm slavné melodie, emotivní klavírní skladby i velkolepé orchestrální momenty, které fungují na duši a mysl i pro ty, kteří by si nikdy nepomysleli, ze by mohli tento styl hudby poslouchat. Cílem není nikomu nic vnucovat, ale objevit atmosféru, emoce a krásu skladeb, které dokážou zaujmout hned při prvním poslechu.

1. Antonio Vivaldi – Summer („Storm“)

Bouře od Vivaldiho je skvělým začátkem, protože okamžitě vtáhne energií a dramatem. Rychlé housle dokážou velmi živě vykreslit vítr, déšť i chaos letní bouřky, takže si posluchač snadno představí příběh i bez hlubší znalosti klasické hudby. Je to důkaz, že vážná hudba může být napínavá skoro jako filmový soundtrack. Mimojiné je skladba po celou dobu ve stejném tempu. Pokud tedy chodíte běhat, skvěle se vám poběží.

2. Ludwig van Beethoven – Moonlight Sonata

Moonlight Sonata ukazuje tajemnou a emocionální stránku klavíru. Pomalejší tempo a melancholická atmosféra působí velmi tajemně, ale zároveň v sobě skladba skrývá obrovskou sílu. Pro začátečníka je ideální tím, že není přeplněná složitostí, co se poslechu týče — spíš nechává prostor cítit náladu a krásu hudby.

3. Sergej Prokofiev – Romeo and Juliet - Dance of the knights

Romeo a Julie je přístupná díky výrazným melodiím a silné dynamice. Hudba se neustále mění mezi jemnými romantickými momenty a dramatickými výbuchy orchestru, takže posluchače udrží v napětí. Navíc jde o známý příběh, což pomáhá snadněji pochopit emoce, které skladba vyjadřuje. Z vlastní zkušenosti bych ráda zmínila, že právě tato skladba mi otevřela cestu do krásy klasiky, a to právě díky své dynamičnosti.

4. Bedřich Smetana – Má Vlast - Vltava

Vltava je ideální pro začátečníkův poslech právě díky své obrazotvornosti. Hudba doslova připomíná tok řeky — od klidných částí až po mohutné proudy. Posluchač si během skladby snadno vytvoří vlastní představu Vltavy od šumavského potůčku až po rozbouřenou řeku přitékající do Prahy. Možná proto všichni známe tuto skladbu už ze školních let, ovšem v každé éře života na ní prohlížíme po každé jinak. A právě vnímání všech těch tónů nám umožňuje obohatit naši fantazii. 

5. Fryderyk Chopin -  Fantaisie-Impromptu

Tuto emotivní a nádhernou skladbu, ukazující jedinečnost klavíru, dělá snadněji znějící právě její náročnost a polyrytmická část. Posluchače tak snadno zaujme kontrast mezi virtuozitou a romantickou náladou. Chopin je právě jedním ze skladatelů, jehož jednoduchost a krása skladeb pro posluchače se skrývá za nesmírně náročnými pasážemi pro klavíristy.

6. Georges Bizet - Carmen

Ideální cesta k opeře, protože obsahuje známé melodie, výrazné postavy a dramatický děj. Hudba je chytlavá a snadno zapamatovatelná i pro někoho, kdo operu běžně neposlouchá. 

Zároveň vás vtáhne okamžitě do děje a ještě dlouho nedostanete známé melodie z hlavy. 

7. Ludwig van Beethoven- Symfonie No. 5 („Osudová symfonie“) 

Skvělý úvod do symfonické hudby díky silné dynamice a slavnému motivu „ta-ta-ta-tá“. Posluchač dobře vnímá napětí, energii i postupné gradování orchestru. Ihned si představíte například bouři, jelikož samotná Beethovenova tvorba je jakási bouře skladatelových myšlenek. Zároveň je symfonie založená na častých repeticích, tudíž svůj oblíbený motiv uslyšíte hned několikrát. 

Natálie Belyušová 

Pár hudebních veršů na závěr…