Pro Dvořana v plné kráse si ho dejte do světlého motivu!

A je to tady zase, konec školního roku nás dohnal.

Letos se toho opět událo mnoho a dost věcí se změnilo, stejně jako tomu bude i v příštích letech. Co ale zůstalo stejné a doufáme, že ještě po mnoho let zůstane, je náš pravidelný týdeník Dvořan. Nebojte se, i příští rok vám do emailu bude chodit každé úterý jedno zajímavé číslo za druhým a my se i nadále budeme snažit o zlepšení.

A právě proto by nás zajímal váš názor a chtěli bychom vás požádat o vyplnění kraťoulinkého formuláře 🙏

A co vás určitě všechny moc zajímá je, kdo bude budoucí šéfredaktorkou Dvořana……..

a tou je……………….…………………… Barbora Dvořáková ze 3.S!

Doufáme, že vám letošní Dvořan alespoň jednou zlepšil náladu nebo případně zkrátil dlouhou chvíli, a těšíme se na vás zase po prázdninách. Tak si užijte poslední číslo!

šéfredaktorky,
Kateřina Vašicová a Klára Sitařová

je tu další článek od Studentského parlamentu! 

Letní atmosféra se rozpíná pomalu ale jistě do všech koutů a školní rok se nám chýlí ke konci. Ráda bych vám, čtenářům školního časopisu Dvořan, shrnula, co vše jsme za tento rok stihli. 

Začneme hezky popořádku. V září proběhly studentské volby do Poslanecké sněmovny. Z celkového počtu 352 studentů s právem volit (tj. starších 15 let) se zúčastnilo 210 studentů. Co se týče výsledků, první místo obsadila Česká pirátská strana s 29,10 % voličů. Více informací si můžete připomenout v letošním třetím vydání Dvořana, článek od Barbory Dvořákové. 

Mezi nejúspěšnější akce patří i Halloween. Soutěž dýní či kostýmů i tradiční English Contest zaznamenaly vysokou účast. Dále proběhl šachový turnaj, suit up day či akce s názvem Samet na školách, kdy se prostor před ateliérem zaplnil studenty i profesory se zvonícími klíči. Proběhly taktéž tradiční akce jako jsou Valentýnská pošta nebo Den Země, kdy se prodávaly pekařské výrobky a výtěžek putoval na koupi stromu. 

Členové školního parlamentu neminuli ani návštěvu Senátu. Prohlédli si prostor Valdštejnského paláce a setkali se s paní senátorkou Ing. Jarmilou Smotlachovou. 

Nezapomenutelnou událostí je Filmový festival Martina Pagáče, který se konal pod širým nebem na zahradě našeho gymnázia. Festivalová atmosféra, zajímaví hosté a skvělé filmy byly součástí a věříme, že si večer všichni užili. 

Vydařené byly také školní granty. Pořízeny byly například hodiny do učebny chemie, stolní fotbálek nebo nové sady na stolní tenis. 

Závěrem pár slov od předsedy Studentského parlamentu - Antonína Bělíka. 

Milý čtenáři,

na závěr bych rád poděkoval všem studentům, studentkám, profesorkám i profesorům, kteří se během tohoto školního roku zapojili do aktivit Studentského parlamentu, podporovali naše akce nebo nám pomáhali s jejich organizací. Velké poděkování patří také všem členům parlamentu za jejich čas, nápady a ochotu udělat něco navíc pro naši školu.

Jsem moc rád, že jsem měl možnost vést Studentský parlament právě v tomto školním roce. Byla to pro mě skvělá zkušenost a jsem rád, že se nám společně podařilo uspořádat řadu akcí a realizovat nápady, které obohatily život na naší škole.

Věřím, že se bude parlamentu dařit i v dalších letech a že se najdou noví aktivní studenti, kteří budou chtít navázat na naši práci a přicházet s novými nápady. Přeji vám krásné léto, hodně odpočinku a těším se na vše, co další školní rok přinese.

Antonín Bělík
předseda Studentského parlamentu

Ráda bych poděkovala všem čtenářům a čtenářkám našeho školního časopisu, rádi jsme pro vás chystali novinky a články o událostech na škole i mimo ni. Těšíme se na další, nabitý školní rok a skvělé akce.  

S přáním pěkného léta, 
za Studentský parlament Anežka Novotná

Hledáte místo, kam vyrazit o víkendu s rodinou nebo přáteli? tak to jste tu správně. 

Hrad Kokořín

Pohádkový hrad ve kterém najdete ne jen kousek historie ale i nádhernou přírodu okolo. Na toto místo se dostanete přibližně za 45 minut autem. tento hrad se nachází uprostřed pískovcových skal v chráněné oblasti Kokořínsko. Hrad je dobře přístupný. Program a výstavy jsou přizpůsobené všem věkovým kategoriím. Určitě si návštěvu moc užijete. 

Mělník

Celé město je velmi krásné. Můžete tady najít všechno od romantického výhledu na soutok řeky Labe a Vltavy až po zábavné divadelní představení v jejich kulturním centru. Jsou tu krásné kavárny a restaurace. Občas jsou tady i různé akce. V tomto městě se najde něco pro každého, ať už je to muzeum nebo zámek. Město Mělník si rozhodně zaslouží vaší návštěvu a doufám, že se vám bude líbit. 

Veronika Haitová 

V posledním čísle tohoto školního roku jsem se rozhodla “otisknout” stopu všech myšlenek, kterými byl tento rok doprovázen. Ovšem jen trochu. Není třeba o všem psát, někdy jsou totiž slova příliš nedostatečná k vyjádření těch správných emocí. Avšak někdy se vás chytne nějaká určitá idea a vy se jí nedokážete zbavit. A tak například píšete a píšete a nelze skončit dokud nedopíšete poslední větu, poslední řádek, kterým se snažíte podtrhnout myšlenku, že to všechno možná nebylo tak špatné. 

  Přeji vám nádherně strávené letní chvíle a děkuji všem, kteří tento rok věnovali mimojiné trošku pozornosti také mým článkům, veršům - *převážně volným, zamyšlením a ohlédnutím.

Dodatek:

Pokud někdo z vás narazil v prvním zářijovém čísle na povídání nesoucí název - Na léto jde stáří, s jistotou mohu říci, že bude mít značnou výhodu v pochopení souvislostí následujícího zamyšlení. 

Tak jak jsem začala, tak i končím. 

Možná již nebudeme sedávat na lavičkách, ve stínu pod lipami, kde se vždy utvořil hlouček holubů, zobajících ze země drobečky. Teď, když nad tím tak přemýšlím, už vlastně ani nemluvím o létu. Není proč, soužit se z jeho opětovného příchodu. Víme, že léto znovu zestárne, odejde za jarem a za další rok se vrátí. Jenomže ne se vším je to v životě stejně. Například lidé jen zestárnou a jediné, co se vrací jsou vzpomínky.

Možná to nebylo tak špatné…

Přecházela jsem po pokoji s hlavou plnou myšlenek a očima zaplavenýma slzami jsem si s prapodivným úsměvem na tváři řkala, že tohle jednou už musí skončit. To přece není možné, aby to takhle pořád bylo, už to přece trvá tak dlouho, ale stále se nic neděje. No neděje, a dít se nebude, když místo jednání dám přednost slzám a nekončícím myšlenkám, které se společně se mnou motají v jednom kruhu. 

   Otevírám okno, abych se alespoň před spaním nadýchala čerstvého letního vzduchu po dešti. Přecházím po pokoji sem a tam, na psacím stole mi leží krabička vonných tyčinek. Už je čas pomyslím si a jednu tyčinku vytáhnu a zapálím. Postavím ji na stoleček vedle třech různých krystalů a snažím se uklidnit pohledem na svoji malou knihovnu plnou těch nejlepších klasických děl, která mi vždy přinášela nový pohled na svět. Teď ve mně všechny ty staré stránky vzbuzují spíše nervozitu z toho, že jsem letos ani jednu ještě nepřečetla a zároveň strach, že zapomenu co je v nich napsáno.

   Kdybych ovšem nadorbo zapomněla všechna ta slova a věty, všechny moje oblíbené kapitoly a postavy, mohla bych si je třeba domyslet, nebo zcela změnit. Ovšem měla bych opravdu možnost změnit něco, co se za normálních okolností změnit nedá? Je to kniha! Nehledě na to, kolikrát ji budu číst, začne a skončí po každé stejně, ale co kyž NE! Jednou by to přece mohlo být jinak, alespoň jednou a nebo i dvakrát, vždyť změny jsou normální, v životě, u lidí, – ale u knih prostě NE! 

Moji bezdůvodnou stupňující se naštvanost, utišil pohled z okna do zahrady. Blížil se soumrak. Pozdní večerní sluneční paprsky prosvítaly skrz seschlé listy pivoňěk, které jsem si před třemi týdny přinesla nevykvetlé do pokoje a v celé místnosti poletoval jemný prach. Na topení mám už přes měsíc pampeliškový věneček, který je pro mě den ode dne kouzelnější, stejně tak jako rok staré usušené květiny nad klavírem. Všechno to na mě působí jako by ty předměty byly součástí návštěvy z minulosti. Jako by mě všechny ty knížky, květiny, věneček a nakonec vlastně i ten poletující prach navštívily z něčeho co bylo a už není, z něčeho, co mohlo trvat nejspíše jen krátkou dobu, ovšem s nekonečně dlouhými vzpomínkami. 

Jak se tak upřeně dívám z okna, všímám si, že se zklidnily i ty zběsilé myšlenky a já tak budu mít alespoň na chvíli zase klid. V těchto světlých chvilkách, bez tmavých myšlenek pasoucích se obvykle na mých vzpomínkách, mám konečně možnost nechat proudit i ty myšlenky, jež mi jednou za čas připomenou, že to vlastně nebylo tak hrozné. Všechny ty dny a týdny, které se přeměnily v měsíce. Vzpomeň si na jeden z nich, alespoň na jeden. Jeden z nich přece musel být lepší než ty ostatní. A který? Kdy? Já vlastně nevím, všechno se mi to míchá, ale určitě byl jeden, nebo možná i dva, díky kterým si teď mohu tuto již zmíněnou větu říci. Člověk se utápí v jakémsi smutku a přitom kolem něj proběhne nespočet dnů, až si nakonec sám zničí například celý rok, ne-li několik let. 

Tak sedím před svojí knihovnou, a přestože je červen, tudíž měsíc, těch nejdelších dní, venku už je tma. Všimla jsem si, že od rána na parapet spadlo několik uschlých listů pivoňěk, které byly původně na klavíru. Musela jsem je přemístit, aby listy nezačaly padat do jednotlivých klapek. Stejně tak jsem přesunula knihy z knihovny. U některých jsem prakticky zapomněla jejich obsah, tudíž jsem usoudila, že přesun jednotlivých děl dopředu, mě přinutí si později knihu znovu přečíst. Mluvím zkrátka o změnách, které jsem musela podniknout, aby daná věc opět v plné síle fungovala. Jenže tak je to s věcmi, které nemají emoce a neumí se vyjadřovat, ne s lidmi. Pořád dokola!

Uběhlo něolik hodin a uvědomila jsem si, že jsem jejich průběh vůbec nezregistrovala. Opět někde v myšlenkách na minulost, v přesouvání knížek a zametání opadaných listů. Ale, to že mi mezitím utekla přítomnost, to už je teď jedno…

V pokoji je tma a venku se o slovo hlásí první letní broučci. Celý dům je teď tichý a jen malou škvírou pod dveřmi proniká slabounký paprsek jakéhosi světla, které se odráží z ulice. V domě panuje tak hluboké hrobové ticho, že je slyšet jen tikání kuchyňských hodin. Nejspíše všichni spí. Nebo alespoň většina z nich. Je zvláštní být v těchto tichých hodinách vzhůru, zatímco se ostatní oddávají svým snům a představám. V tu chvíli si člověk připadá jinak. Možná si ani nepřipadá jako člověk, ale spíše jako nějaká noční bytost, jejíž vzácnou schopností je být pozdě v noci až do svítání vzhůru. Obzvláště za teplých dlouhých letních nocí. Jenže těm dlouhým teplým nocím, které vždy končívaly magickým rozbřeskem, je již konec. 

Na léto jde mládí! Jen těžko se mi chce uvěřit, že opět bude. Ikdyž opět? Spíš jen bude, a zase jiné, kéžby však stejné – kéžby, ale všechno je jinak. 

Barbora Dvořáková

ekologie

Z jara se stává léto a mění se i kvítí a rostliny. 

Mateřídouška obecná 

obrázek

Měsíček lékařský 

obrázek

Meduňka lékařská 

obrázek

Zdroj - ČT: Bylinky

AN