Dvořan číslo 1!

Zdravíčko :)

Úterý je tu a Dvořan nelení, jsme tu s prvními články letošního školního roku! Pro všechny naše prváky a primány, kteří nás našli v mailu poprvé, tu rychle představím, co to vlastně čtou. Dvořan je školní časopis DG, který dostanou každé úterý do mailu všichni studenti a učitelé naší školy. Redakce složená ze studentů každý týden vytvoří dva nebo tři články, komixy, básně nebo memes, které projdou korekturou z řad profesorů, vy si je pak můžete přečíst. Naše redakce kdykoliv vítá nové členy, kteří se chtějí přičinit, ať už psaním článků, tvorbou komixů, prácí na grafice, propagací na instagramu nebo třeba sazbou článků. 

Já vás tedy vítám u letošního prvního Dvořana a přeji samozřejmě hodně štěstí do školního roku :) Teď už na vás čekají dva článečky a komix!

Veronika Sáblová, šéfredaktor ;)

ZAČÁTEK ŠKOLY BEZ FILTRU

Školní rok, prázdniny, úvaha

Vylezu z brlohu jak medvěd po zimním spánku. Nicméně hlavní rozdíl mezi mnou a tím medvědem je to, že já se budím po 3 hodinách spánku zakončujícím spíše letní bdění. Že by se mi vstávat chtělo, ani nápad. Ale po otevření očí do toho ranního slunce už bohužel není cesty zpět. Zas to je tady. Naštěstí můžu říct počtvrté a naposledy větu z nočních můr každého studenta, až na ojedinělé výjimky – „Hola, hola, škola volá.“ 

Po útrpných krocích do koupelny, které za ten den samozřejmě nebyly ty úplně nejúmornější, se zhrozím. Ty kruhy, o kterých jsem si naivně namlouvala, že během dvou měsíců slunečných dnů a relativního klidu zmizí, se majestátně tyčí pod očima a akné je na vrcholu svého hrůzného děsu. A to se ani nebavím o té psychické připravenosti. Jen těžko se mi nalézají důvody, proč bych se vlastně měla těšit.

Další věc, která se s novým školním rokem táhne, je konec nejen psychické pohody, ale také té finanční. Sešity a propisky (ano, i ve čtvrťáku je pár základních školních potřeb třeba), jež jsem objevila v zcela dezolátním stavu z minulého roku, se samy nezaplatí, chálky u Tomáše rovněž ne a navíc se blíží Vánoce a narozeniny všech známých. První polovina školního roku je dočista ruinující záležitostí.

Začínají chodit emaily od živých lidí, nejen od Duolinga, kterému zjevně chybím. Smůla, španělštinu, italštinu, portugalštinu, francouzštinu, latinu a esperanto na duolingové úrovni zrovna moc nepostrádám. S emaily ale přichází classroom a samé úkoly. Třeba taková seminárka. Dokument, který se z prostoru v mém mozku vyhrazeném na stresující předměty snažím aktivně vypudit, mi samozřejmě nedá spát. 

Spánek. To je ten sen, o kterém vím s jistotou, že mě bude provázet každou minutou cesty výlukovým autobusem a dlouhým sezením v lavici. Vzhledem k tomu, že již s deficitem začínám, asi se dočkám jakéhosi deficitu z deficitu. Super začátek, nebo ne?

Aby ale vše neznělo tak špatně, je taky spousta super věcí hodných těšení se. Tak třeba nebude tak těžké najít společný průnik volných dní, kdy se vidět s kamarády. Budou tři super maturáky. Parlament jistě bude mít super akce. Pojedeme do Mnichova. A věřte, nevěřte, já se tak těším na španělštinu. Možná zas najdu tu naději, že se do přijímaček na vejšku dostanu na úroveň B2. 

Každopádně, o moc víc super věciček už stejně nevymyslím a lhala bych, kdybych řekla, že bude těch x měsíců lepších než ty 2 letní, a tak jen budu počítat třeba do 25. května 2025. A tak… 37,9 týdnů. 265 dní. 6 339 hodin. 380 380 minut. 22 822 838 vteřin. A pak adiós! 

Pavlína Zemková

Babí léto

Poezie, léto

Ticho a letních broučků slabý zpěv ve vysoké trávě,

snaží se zahnat myšlenky, 

jež honí se v mé hlavě.

A jak tak kráčím po cestičce 

a míjím známou vesnici,

už vidím mou oblíbenou louku 

a květy pozdního léta.

Však čas tu běžel pořád vpřed

a nic tu není jako dřív.

I lidé jsou teď horší 

a neustále běsnící,

pár ptáků se již snaží odletět.

Léto zestárlo,

ticho vládne všude kolem

a zní spíše strašidelně, 

než jako loni na jaře,

kdy slunce svítilo nám do tváře

a my se za teplých večerů procházeli.

Teď však ty chvíle jako ptáci odletěly

a daly sbohem starému létu.

Slunce se chystá ke spánku

a za zlatou září, 

mezi šípkovými listy,

pár pavučinek tancuje tu,

Podzim se brzy ukáže…

B.D.