Dvořan číslo 3!

Dneska tu na vás čekají výsledky studentských voleb, doplněné krátkým vysvětlením, co to vlastně je. Pak si můžete přečíst o další možnosti, jak být o něco více ekologičtější a na konec se dozvědět pár informací o filmovém festivalu Noir.

Tak neváhejte a pusťte se do čtení!

STUDENTSKÉ VOLBY 2025

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR - jedno z největších a nejaktuálnějších témat posledních měsíců, které se řeší po celé České republice.
Předvolební debaty, ankety, volební kalkulačky, průzkumy, nejrůznější politická shromáždění a demonstrace - o tom všem jsme v poslední době mohli slyšet nesčetněkrát.
Každá politická strana se snaží ukázat v co nejlepším světle a získat co nejvíce voličů. S blížícím se termínem voleb vše kolem nich vrcholí.

Samotné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR proběhnou 3. a 4. října. Do té doby se kromě již zmíněných volebních akcí konají na školách také tzv. Studentské volby.
Ty na naší škole proběhly ve čtvrtek 18. září.

Studentské volby jsou vzdělávacím projektem programu JSNS organizace Člověk v tísni.
Umožňují všem žákům a studentům starším 15 let vyzkoušet si hlasování. Jedná se o simulaci skutečných parlamentních voleb včetně celého jejich průběhu.
Ve Studentských volbách zasedá několikačlenná komise. Na naší škole ji tvořili studenti 3. ročníků čtyřletého gymnázia, kteří navštěvují společenskovědní seminář, v jehož rámci se mimo jiné probírá i politologie. Díky účasti v komisi mají studenti možnost lépe poznat, co volby obnášejí.

Každý volič, který přijde k volbám, je zapsán do seznamu voličů, obdrží volební lístek a následně odchází za plentu, kde označí svou volbu. Poté vhodí lístek do připravené urny a tím celý proces končí. Na závěr komise hlasy sečte a zveřejní výsledky.

Tyto volby nejsou jen simulací skutečných voleb, ale mají i další význam.
Hlavním cílem je ukázat studentům, jak volby fungují a co všechno obnášejí. Dále podporují rozvíjení diskusí a celkového zájmu o politiku u dospívajících lidí. Vzhledem k tomu, že se jedná o studenty ve věku 15–18 let, tedy často o prvovoliče, je snahou tohoto projektu především poukázat na důležitost skutečných voleb a povzbudit mladé lidi, aby se jich v budoucnu aktivně účastnili.

V letošních Studentských volbách na našem gymnáziu byla účast opravdu hojná, což ukazuje, že se studenti o volby i o politické dění v naší zemi aktivně zajímají.
Z celkového počtu 352 studentů s právem volit (tj. starších 15 let) se zúčastnilo 210 studentů. Co se týče výsledků, první místo obsadila Česká pirátská strana s 29,10 % voličů, druhé místo SPOLU s 28,10 % voličů a na třetím místě Starostové a nezávislí s 24,60 % voličů.

Byť Studentské volby napodobují atmosféru skutečných voleb a jsou důležitou událostí na školách, stále jde především o průzkum toho, které politické strany jsou mezi mladými lidmi nejpopulárnější. Opravdové výsledky ovšem přinesou až říjnové parlamentní volby.

Ať už jsme se Studentských voleb zúčastnili, nebo ne, je důležité si uvědomit jejich smysl - a pokud máme právo volit, (tj. lidé starší 18 let), nezapomenout přijít k volbám 3. nebo 4. října.

Barbora Dvořáková 

Výsledky Studentských voleb promítnuté v grafu:

Něco málo stačí II. 

ekologie

Dnes tu máme další kapitolku o tipech, jak pomoci našemu životnímu prostředí. 

 2) TŘÍDĚNÍ a jak na něj? 

Plast, papír, sklo. Tři základní “místa”, kam můžeme vyhodit naše odpadky. Před tím, než něco vyhodíte, se zkuste zamyslet, jestli tu věc můžete vytřídit. Zabere to tři vteřiny a pro lidi, zvířata i planetu to má zásadní význam. 

Založit si doma jednu igelitku na plast, jednu papírovou tašku na papír a krabici na sklo není nic náročného. I u nás ve škole najdete koše na tříděný odpad. Žlutý je plast, modrý papír a nikomu nic neudělají dva kroky ven na chodbu při vyhození plastové láhve do správného koše. 

Pokud si nejste jistí, jestli daná věc patří do smíšeného nebo plastového odpadu, je lepší to vyhodit do plastů. Plast putuje do třídíren, kde se většina vytřídí. 

Samozřejmě nezapomínejte, že odpad musí být čistý! Ve smyslu plast vymytý a papír bez mastných skvrn. 

Pokud cestujete, taška či pytlík na odpadky se vždy hodí. 

A nakonec jedna myšlenka na závěr. Není důležité být stoprocentní, jde o snahu. Když se každý bude alespoň trochu snažit, odstartujeme velké změny. 

AN 

Noir Film Festival

odkaz na stránky: NOIR FILM FESTIVAL 2025

Vrátíme se ještě na chvíli do léta, já jsem totiž poprvé navštívila Noir Film Festival, což je projekt, který si určitě zaslouží vaši pozornost. První ročník festivalu se konal v roce 2013 v okolí hradu Kokořín, v letech 2014–2020 byl domovským místem hrad Křivoklát, od roku 2021 se konal na hradě Český Šternberk. Tento rok se, již třináctý ročník, vrátil na Křivoklát. Od tohoto ročníku také platí, že každý lichý rok (tedy tento) se událost bude konat na Křivoklátě a každý sudý rok (tedy ten příští) na Českém Šternberku.

 Festival je pořádán vždy na konci srpna, tento rok to bylo od 27. do 30. srpna. Promítalo se přibližně čtyřicet filmů rozdělených do několika sekcí: Jihokorejský noir (Podezřelá, 2022), Československý noir (Panenka, 1980), Robert Siodmak – režisér (Temné zrcadlo, 1946), Noir v soudní síni (Lid vs. O’Hara, 1951) a další. Nechyběla ani hudební vystoupení či hvězdní hosté (Jiří Dvořák chillující s partnerkou a sváčou u stolu). Atmosféra byla nejspíš i díky tomu, že tato akce není tak profláklá, příjemná, někteří lidé sem jezdí opravdu pravidelně a je úplně normální, že hodíte pokec se ředitelem festivalu Vítkem Grigartzikem nebo dramaturgem programu a historikem Milanem Hainem.

 My jsme si na každý den s rodinou koupili lístek na jeden film (každý stál sto korun, jeden sto třicet), takže přes den jsme mohli výletovat, což se nám kvůli počasí stejně moc nedařilo. Každopádně jsme viděli tři filmy, které bych vám tu představila, předtím se ale pokusím vám stručně definovat, co je to vlastně ten noirový film. 

 Filmy noir bývají většinou ponuré černobílé detektivky plné stínů, často je typický i déšť, celkově bývají dost atmosferické. Slovo noir znamená v překladu z francouzštiny černý. Největší boom zažil ve čtyřicátých až padesátých letech, takže se dá čekat, že se na nich podepsala celkem depresivní nálada z války. Na festivalu ale můžete zhlédnout filmy všeho druhu, které jsou noiru blízké, takže i novější detektivky/akční filmy. Mezi nejzásadnější filmy tohoto žánru patří Maltézský sokol (1941) či Pojistka smrti (1944), zařadit by se mezi ně dala i třeba Čínská čtvrť (1975). Nejvíce se točily v USA a ve Francii.

Teď už se ale vrhneme na ty, co jsme zkoukli na festivalu.

Ďábelské ženy/Les Diaboliques (1955), režie: Henri-Georges Clouzot

Tento film byl promítán v rámci zahajovacího ceremoniálu, takže jsme si museli chvíli počkat, než skončí všechny proslovy, nakonec jsme se dočkali. Sice je to snímek z padesátých let, ale Clouzot byl kvalitní režisér, a i když samozřejmě některé věci nám dnes tak strašidelné nepřijdou, zážitek z toho máte. Největším plusem je určitě plot twist, u kterého mi chvíli trvalo, než jsem si to všechno dala dohromady. Film si také dokáže udělat srandu sám ze sebe, takže nudit se nebudete. Tento film měl vliv i na Hitchcockovo legendární Psycho (1960), které mimochodem nechybělo ani v letošním programu. 

Vzpomínky na vraha/Salinui Chueok (2003), režie: Pong Džun-ho

Snímek od režiséra, který s černou komedií Parazit vyhrál v roce 2020 pro Jižní Koreu prvního Oscara, není už podle názvu zrovna odpočinkový film. Příběh je inspirovaný případem sériového vraha, jenž řádil v Koreji v osmdesátých letech. Co mě na tom filmu, kromě krásné hudby a dost hutné atmosféry fascinovalo, je určitě styl vyprávění. On si člověk řekne, že to bude jedna velká deprese, ale i přes to téma je velká část stopáže plná dost černého humoru. Při porovnání s již zmiňovaným Parazitem hádám, že je to režisérův rukopis. Ale nenechte se mýlit, ono možná i tím, jak to skáče mezi humorem a depresí, tak ta depresivní část má na vás ještě větší efekt a konec vás minimálně dojme. Jestli vraha dopadli vám prozrazovat nebudu.

Pláč města/Cry of the City (1948), režie: Robert Siodmak

Nejstarší a nejkratší dílo z tohoto výběru je asi celkem typická detektivka z amerických čtyřicátých let. Vzhledem k tomu, že v této době bylo dost omezené, jak vůbec znázorňovat násilí a zločin, akce moc nečekejte. Příběh se odehrává v New Yorku, z toho z části v italské čtvrti, kde oba hlavní hrdinové – policajt a mafián – vyrůstali. Je to prostě gangsterka, dobro (policajt) se snaží dopadnout a potrestat zlo (mafiána). Ze všech tří filmů na mě tento asi zapůsobil nejméně, tím ale nechci říct, že by to byl špatný film nebo že bych snad litovala, že jsme šli na tenhle a ne na jiný, to rozhodně ne, jen u těch předchozích se mnou mnohem víc cloumaly emoce. Film určitě skvěle vykresluje tehdejší dobu a gangsterky, které se v té době tvořily.

Klára Sitařová