Dvořan číslo 7!

Úspěšně jsme přežili pondělí, i když víkend plný akcí uvedl většinu z nás do polospánku. Někteří dospávali první maturitní ples třídy 4.S, první maturák tohoto roku, a spousta ostatních se vzpamatovávala z druhé prodloužené v tanečních. Naštěstí nás tento týden čekají pouze čtyři dny výuky, v pátek si budeme užívat volno na Den boje za svobodu a demokracii.

Teď už doufáme, že si zpříjemníte čekání na volno dnešním Dvořanem. Co nám přinesl? První část fantasy příběhu a pokračování rozboru desky německého zpěváka. Užijte si čtení!

Prolog - 1. část

psaní, fantasy

Před 127 lety:

Tu noc byla tma větší, než jaká bývala normálně. A bouřkové mraky tomu moc na světle nepřidávaly. Každý se toho večera schovával před přicházejícím deštěm. Ten však ne a ne přijít. A uprostřed té tmy stáli oni. Naproti sobě, jen necelé čtyři metry od sebe. Henryho zrak upoutala věc, která ležela na zvlhlé studené zemi kousek za Ryn. Až po chvíli, kdy si jeho oči přivykly na okolní tmu, si uvědomil, že to, co z dálky připomínalo pouho pouhou hromadu hlíny, byla žena. Nebyla to ale ledajaká žena. Byla to jemu docela blízká žena. Ty vlasy by poznal kdykoliv. I v té nejtemnější noci. ,,Darino?” špitl, ale než stačil říct cokoliv jiného, Ryn ho utla. Rukou ho chytla za bradu a on sebou při jejím dotyku škubl. Její ruka byla ledová jako smrt. Nechtěl z Dariny spustit zrak. Měl strach. Nejen o ni, ale i o sebe. Věděl, že byla schopna to zlomit, jediným lusknutím to celé vymazat, ale i přesto tomu nechtěl věřit. Kdysi to chtěl, toužil po tom. Pro sebe, pro ni i pro jejich čerstvě narozené dítě, ale teď by to všechno vyměnil jen za to, aby tu znovu stáli všichni tři, zdraví, s vědomím toho, že jim nic nehrozí. Když Ryn zaryla dlouhé prsty hlouběji do jeho kůže, jeho tělo jako by v rázu zemřelo. Nedokázal pohnout jediným kouskem svého těla, pochopil, že jí byl vydán na pospas. Naklonila mu hlavu tak, aby se jí díval přímo do očí, a on v nich uviděl čistý výsměch. ,,Henry, Henry, Henry,” napodobila zvuk, který rodiče dělávají, když se snaží své dítě pokárat za něco, co udělalo, ,,snad sis nemyslel, že mě dokážeš podvést.” S úšklebkem jenom zakývala hlavou. ,,Měla bych tě potrestat. Za to, že jsi ranil mé city, ale myslím, že támhle to,” jenom se s opovržením podívala na Darinino nehybné tělo, ,,by mohlo stačit.” Ironicky se na něj podívala a v tu chvíli její stisk povolil. Henry znovu cítil moc, kterou dostal nad svým tělem. Věděl, že v tom musí být nějaký háček, věděl, že mu doopravdy nedává volnost, ale i přesto, jako by to byl jeho instinkt, to udělal. Rozběhl se za svou ženou ležící na zemi. 

Když si klekl vedle jejího těla, jeho srdce jako by se propadlo. Chytil ji za ramena a vysunul si ji do náruče, kde jí jednou rukou odhrnul mokré vlasy z čela. ,,Ne, ne, ne!” S těmito slovy se mu začaly slzy řinout po tváři a spolu s nimi se spustil déšť. S dopady prvních kapek políbil Darinu na čelo a následně její tělo opatrně položil znovu na zem. Naposledy jí stiskl ruku. Vstal, se žalem na srdci a hněvem v krvi vyrazil přímo k bohyni smrti, která mezitím postávala stále na stejném místě a nad celou situací se jen chladně usmívala. Když pochopila, co se chystá udělat, jenom naklonila hlavu na stranu. ,,Vážně, Henry? Copak jsi to nepochopil? Mě nemůžeš zabít, ale já tebe, no, kdykoliv ano." Ozval se hrom. ,,A to je na tom to nejlepší. Jsem jediná, která tě může tohohle hrozného ubohého života zbavit.” Zasmála se a v tu chvíli jí projela levým bokem ostrá čepel. Věděla, že to udělá, a tak se nad tím pouze ušklíbla a čepel jednoduše vytáhla. Rána se jí okamžitě zacelila. ,,Ale no tak, to bylo moje nejoblíbenější tričko,” povzdechla si. ,,Ani nevíš, jak moc mě to mrzí. Ale můžeš si za to jen a jen ty.” Rychlým pohybem chytila čepel a přitiskla mu ji ke krku. Udělala to bez váhání, a i přesto úchyt její ruky jakoby nesouhlasil, nechtěla ho zabít, alespoň ne teď. ,,No tak, už mě zabij,” procedil zničeně mezi zuby. ,,Copak jste, vy lidé, tak pošetilí, že si doopravdy myslíš, že po tom, co jsi mi udělal, bych tě mohla jen tak nechat jít? Jakožto duši v podsvětí bych tě sice mohla mučit stále a stále dokola, ale není lepší využít toho, že žiješ a všechny pocity a všechnu bolest pociťuješ doopravdy? Neboj, budu tě mít..." Na okamžik se odmlčela, jakoby se snažila přijít na takový název, který by perfektní vyjádřil její záměry. ,,Jako vlastní druh živé hračky. Budu si s tebou hrát, dokud mě nepřestaneš bavit, a pak tě vyhodím a najdu si jinou.” Ušklíbla se a ruku s dýkou přemístila níž. Byla by připravena do něj onu šavli zarýt, pro radost a pro utrpení, které by mu viděla v očích, kdyby se neozval ten pláč. ,,Dítě?” Její úšklebek se prohloubil ještě víc, avšak na okamžik se v ní mihlo překvapení. ,,Ale co že ses mi s touhle úžasnou novinkou nepochlubil?!” Přimhouřila oči a pomalu se spolu s Henrym vydala k domu, ze kterého se pláč ozýval. ,,Ne, prosím, jeho ne. Ušetři ho. Prosím!” Snažil se zabránit jí ve vstupu do domu, ale bohužel, jeho tělo již znovu nepatřilo jemu. ,,Omlouvám se,” prosil ji, škemral. Pro Ryn to však byla pouze prázdná slova. Slova, která byla z jeho úst vypouštěna pouze kvůli lidské slabosti, jíž i ona kdysi podlehla. Lásce.

Když vešla do domu, naskytl se jí pohled na dětskou kolébku. ,,U ní jsi to naneštěstí nestihl, ale teď se budeš koukat.” Ironicky se na něj usmála. Henry cítil, že ho cosi chytlo a drželo ho to na místě, mezitím co Ryn přistupovala rázným krokem ke kolébce. Nechtěl se koukat, ale jakmile se pokusil zavřít oči, něco mu je znovu otevřelo. ,,Přece bys o tu podívanou nechtěl přijít.” Podívá se na něj a pobaveně zavrtí hlavou. Pláč ustal. Jakmile se otočila zpátky na kolébku, stála tam krásná žena, která dítě držela v rukách. ,,Noelle?” V Ryniných očích bylo vidět překvapení a zároveň zášť. ,,Dej mi to dítě,” pronesla striktně a celá se pod Noellininým pohledem napřímila. Nebylo to ze strachu, bylo to spíše z obavy. ,,Copak s tímhle drobečkem máš v plánu?” Noelle se na sestru nepodívala. Místo toho se na dítě usmála a začala si hrát s jeho ručičkama a nechala je, aby si hrály s jejími nádhernými tmavými kudrlinami. ,,Nic ti do toho není,” procedila mezi zuby Ryn a pohledem oba dva probodávala. ,,Pomoz mu, prosím!” zasípal Henry, kterému krk svírala neviditelná temnota. Noelle poprvé zvedla hlavu od dítěte a očima přetikávala mezi svou sestrou a Henrym. ,,Tohle není nutné, Ryn. Nejsi taková. Pomstila ses mu už dost. Tohle dítě je nevinné, nic ti neudělalo.” Ačkoliv to znělo vážně, byla v tom slyšet prosba. Žádala ji, aby dítě nechala na živu. Ryn se smíchem přikročila blíž k nim. ,,Drahá sestřičko, nevíš vůbec nic. Nevíš, jaké to je doopravdy žít s těmihle ubohými bytostmi. Nevíš, jací doopravdy jsou.” Narážela tím na její schopnost ovládat částečné myšlení lidí. Stíny se jí pomalu začaly plížit do dlaní. ,,Dej mi ho, zmiz a nebudeš se na to muset koukat. Nebo si ho nech a já to udělám přímo ve tvé náruči,” pronesla s uklidňujícím úsměvem, jako by tím dělala sestře službu. ,,Mrzí mě to,” špitla k Ryn a ve stejnou chvíli, jako se Ryn natáhla k dítěti, s ním Noelle tak rychle, jako se objevila, zmizela. Ryn zařvala a z rukou jí vyrazily stíny, které na protější zdi vytvořily černé obrazce. ,,Nemysli si, že z toho vyvázneš tak lehce.” Otočila se na Henryho a jejím ztemnělým očím se pomalu navracela původní hnědá barva. Okamžik nato přešla k Henrymu a oba je pohltila temnota. Když se rozplynula, zbyl po nich jenom prázdný kout.

Netřebová

První sólové album aneb Jazyk a Pot (část 2.)

Till Lindemann, hudba, rozbor a hodnocení

Po týdnu jsem zpět a přináším pokračování rozboru první sólové hudební desky Tilla Lindemanna.

Du hast kein Herz – Nemáš srdce

Dnes začínáme písní, která je přesně tím, co mnoho fanoušků od zpěváka očekávalo. Tvrdá, velmi metalově znějící nahrávka je většinově zpívaná, i když v ní nalezneme recitované části. Věc, na kterou jsem se i já velmi těšila, je promyšlený text. Vypráví nám o chladných lidech ubližujících svému okolí a neprojevujících příliš emocí, snad mimo vztek, zklamání a škodolibost. Mně osobně celá tato písnička připomíná spoustu knižních a filmových postav, což můžeme považovat za jeden z hlavních bodů, jež mě přiměly zařadit „Du hast kein Herz“ na můj vlastní seznam toho nejlepšího, co nám deska „Zunge“ přinesla.

Tanzlehrerin – Učitelka tance

Tato píseň je velmi zajímavá především svou hudbou. Je to totiž cha-cha. Když jsem v předchozím článku zmiňovala, že interpret překvapil především množstvím různých žánrů a stylů, které se v albu objevují, myslela jsem například toto – cha-chu vyprávějící o lásce k umění tance a dámě, která toto umění vyučuje. To se tedy předchozí tvorbě autora moc nepodobá, avšak nemohu říci, že by se mi píseň nelíbila.

Alles für die Kinder – Vše pro děti

Jemná melodie, pár tónů pomalu hraných na klavír, pozadí utvořené basou jako ze sci-fi filmu a tichý smích dětí. Ano, právě toto vás přivítá v písni „Alles für die Kinder“, aby se po chvíli mohl přidat Lindemannův silný basbaryton. Již brzy se v písní objeví mnohokrát opakovaná fráze: „Schere schlägt Papier, Papier schlägt Stein“ (nůžky porážejí papír, papír poráží kámen), čili odkaz na dětskou hru „Kámen, nůžky, papír“, se kterou jsme se setkali snad všichni. Píseň zní zatím celkem nevinně, ale to se má za chvíli změnit. Interpret se dostává k myšlence, že děti vůbec nejsou tak nevinné, jak vypadají. Výše zmíněná dětská hra se zvrhne v šikanu slabších dětí. Přidávají se hlasité bubny s elektrickou kytarou a zpěvák po chvíli, jak je u něj zvykem, začíná text hystericky vykřikovat. V podobném duchu pokračuje celá píseň vyprávějící o utrpení slabších dětí a pravé tváři, která se skrývá za nevinností těchto malých bytostí. 

„Alles für die Kinder“ také odkazuje na interpretův singl z roku 2021 – „Ich hasse Kinder“ (Nenávidím děti), který vypráví o šikaně, s níž se přímo on sám na německé základní škole setkal. Celá myšlenka písně však spočívá v pomstě šikanátorům. K tomuto singlu vznikl také krátký film se stejným názvem, ve kterém je příběh více rozveden.

Pro dnešek by to bylo vše, avšak za týden se můžete těšit na poslední část našeho rozboru, ve kterém najdete velice zvláštní píseň „Selbst verliebt“ (Sebeláska) a matoucí trojici písní „NSL“. 

Sáblová V.