Dvořan číslo 40!

Máme tu poslední číslo Dvořana tohoto školního roku!

A ne jen tak ledajaké, je totiž celé věnováno našim maturantům:). Rádi by se prostřednictvím tohoto výzového Dvořana s gymplem rozloučili a zanechali tak po sobě osobité vzkazíky.

Článečky mi zaslali: Martin Elznic ze 4.P, Léňa Vašicová ze 4.S a Kuba Procházka z 8.G. Chci vám moc poděkovat za vaši spolupráci, zejména za tento skvělý nápad a za jeho realizaci. Přeji mnoho štěstí v dalším studiu a i v osobním životě:)!

Čert vem výzo, hlavně že už se blíží slíbené volníčko, tak pěkné prázdniny všem!

Loučí se s vámi

Akčak

Co mi gympl dal, co mi gympl vzal

Ohlédnutí za mojí cestou gymplem

1. září 2019

Poprvé otvírám velké skleněné dveře školy a bojím se do nich vkročit. Zahrada je plná neznámých tváří, nervózně hledám stůl s nápisem 1.S a jediné, co mě uklidňuje, je těch pár lidí, které znám z Libčic. Pomalu se rozhlížím. Jak se tolik lidí vejde na jednu školu? S kým z nich strávím další čtyři roky? A jak se s někým mám začít bavit? Najdu si tu vůbec nějaké přátele? Co mě čeká?

19. května 2023

Scházím po školním schodišti, na sobě mám šaty v ruce dárek od paní profesorky Němcové a v očích slzy. Je poslední den maturit a naše třída se sešla, abychom se slavnostně rozloučili. Rozhlížím se, už nevidím neznámé tváře. Na každém kroku někoho pozdravím, obejmu a rozloučím se s ním. Je až neuvěřitelné s kolika lidmi jsem se poznala a kolik z nich mi bude chybět. Naposledy otvírám ty velké skleněné dveře, nechce se mi domů.

O měsíc později sedím v práci a píšu tenhle článek. Zarazím se nad rokem 2019, to číslo mi přijde jako hodně vzdálená minulost, ale ten den si pamatuji, jako by to bylo včera. Napomáhá tomu fakt, že ze čtyř roků jsem na gymplu strávila, kvůli covidu, necelé tři, i přesto jsem toho hodně zažila a spoustu nového se naučila. Jak prozrazuje už název článku, gympl mi hodně vzal, ale ještě víc mi toho dal.

Co mi gympl vzal

Čas. Jen co jsem nastoupila, jsem věděla, že škola bude náročná. Je to přece gymnázium, zatímco na učňáku se více zaměřují na jeden obor, my na gymplu musíme zvládat všechno. Když se tak ohlédnu zpátky, bylo to lehčí, než jsem čekala. Časově nejnáročnější pro mě ve výsledku byl rok co jsme strávili doma a samozřejmě čtvrťák. Za covidu jsem měla pocit, že pořád jen sedím a učím se. Ve čtvrťáku to nebyl jen pocit, ale pravda. Nejdříve seminárka potom maturita a do toho testy a zkoušení.

Sílu a energii. Když přišlo období na konci pololetí/školního roku, vždy jsem se cítila vyčerpaná. Co si budeme, těch probrečených nocí a promočených papírů bylo dost. Někdy za to mohl nedostatek času, někdy množství práce nebo špatná komunikace. Ano, ve většině případech byla vina na mojí straně (Třeba taková prokrastinace a neustálé odkládání.), někdy to byl problém i na straně učitele (Psalo se z něčeho, co jsme nebrali, psalo se na poslední chvíli, nedostali jsme dostatek času, atd.).

Co mi gympl dal

Vědomosti. Ano, je pravda, že velkou část všeho, co jsem se naučila, jsem zapomněla nebo zapomenu, protože jsou to informace, které už v životě nevyužiju. I tak si myslím, že jsou informace, které mi v hlavě zůstaly a které použiju. A jsem tedy nesmírně ráda za každou věc, co jsem se naučila, protože mě to mnohdy bavilo a i zajímalo. Díky tomu mám teď více vědomostí, které mohu předávat dál.

Zkušenosti. I tím, že jsem se učila, jsem nabrala na škole spoustu nových zkušeností. Snaha umět si rozložit čas a plánovat mě bohužel moc neoslovila, zato jsem se naučila mluvit před více lidmi, řešit problémy, nebrat si moc osobně názory druhých, ale i přijímat cizí názory nebo se zbavit studu. Taky jsem si na gymplu ujasnila, co mi jde a co ráda dělám, což mi pomohlo ve výběru vysoké školy. Možná by se dalo říct, že jsem se tak trochu našla. Gympl mi přinesl i některé špatné návyky, třeba doběhnout ze školy na vlak za sedm minut, vymlouvat se, chodit přes koleje a i trochu lhát.

Dvořana! Ke zkušenostem musím započítat i školní časopis. Ten mi totiž pomohl lépe psát, kontrolovat si po sobě gramatiku, otevírat témata, která bych jinak neřešila. Taky mi pomohl otevřít se a dodal mi odvahu sdílet moje pohledy na věc i moje zážitky. A samozřejmě mi přinesl úžasnou bandu nových přátel, kterými jsou talentovaní a milí redaktoři. Takže díky, moji šachisté.

Zážitky. Adapťák, lyžák, cyklisťák, Rumunsko, Drážďany, několikrát Praha, výlety/akce v Kralupech a spoustu zajímavých hodin ve škole. Na každý z nich si pamatuju a každý mi toho spoustu dal. Někde jsem se dozvěděla nové informace, někde poznala nové lidi a někde se naučila novým dovednostem, každopádně jsem si to vždy užila.

Přátele na celý život. Když tehdy na gympl přišla ta malá vystrašená holka, bála se s někým bavit. Nikdy neměla moc přátel, a tak se radši držela v povzdálí. A teď toho lituje. Pokud mi na gymplu něco doopravdy sedlo, tak to byl kolektiv. Přijde mi, že jsou na gymplu všichni víc milí a hlavně jsem si se všemi víc rozuměla než na základce. Jasně, každý kolektiv je rozdělený na skupinky, ve kterých si dotyční nejvíce rozumí, ale nikdo mě neurážel a se všemi jsem vycházela dobře. Je mi dokonce líto, že jsem se nepokusila více seznámit i s jinými skupinami, každopádně jsem tu poznala lidi, na které nezapomenu. Moje třída byla nejlepší, jakou jsem si mohla přát, a za to všem děkuji. Samozřejmě děkuji i všem ostatním, se kterými jsem měla možnost se poznat. Každý jeden z vás mě něco naučil a něco mi dal. A taky díky všem profesorům, bylo to s vámi obtížné, ale i krásné.

Nové já? Jak už jsem psala, na gympl tehdy přišla malá holka, která se styděla úplně za všechno, nedokázala pomalu ani mluvit s cizími lidmi, neměla přátele a vůbec nevěděla, co s ní jednou bude. Možná by se dalo říci, že jsem dospěla, ale to si nemyslím, spíš jsem za ty čtyři roky nabrala spoustu zkušeností a potkala tolik inspirativních lidí, že mě to posunulo zase o kus dál. Takže ještě jednou díky, mějte se tu pěkně a až budete na dně, vzpomeňte si na to, co všechno vám gympl může dát. Hlavně nepromrhejte ani minutu a užijte si to.

Lenka Vašicová

Bylo to skvělé, ale stačilo

Vzpomínky, rady

Předtím, než jsem začal psát tento článek, jsem si musel pustit video z našeho maturáku a to proto, abych si uvědomil, že tohle všechno je skutečné. Během letošního roku si všichni mí spolužáci přáli, abychom byli co nejdříve pryč, když ale nadešel ten čas, kdy se máme rozloučit, nikdo si to nedokázal připustit. I za ty čtyři roky, které mohou jiným připadat málo, jsem zažil neskutečné množství zážitků a také trapasů se svými kamarády/spolužáky. Dodnes nezapomenu na svůj první den ve škole, kdy jsem jednoho čtvrťáka pozdravil „Dobrý den“ v domnění, že to je nějaký mladý profesor. Takových podobných zážitků mám ještě o mnohem více.

Před čtyřmi lety sem na gympl nastoupila banda puberťáků ale také dětí, které ve nevěděli, kam jejich cesty povedou. Troufnu si ale říct, že kdybyste se teď podívali na naši třídu, viděli byste skupinu téměř dospělých lidí, a to ne jenom papírově dospělých. Já sám se za dospělého člověka ještě zcela nepovažuji. Díky mým profesorům jsme se během studia naučil mnoho nových věcí, pomocí kterých se ze mě stal o něco dospělejší člověk než v prváku.

Začátky na gymplu byly poměrně těžké a to také hlavně kvůli covidu, který mi sebral poměrně velkou část společného času s mou třídou. Ten moment, kdy se školy poprvé zavřely na dočasných „čtrnáct dní“, si pamatuji do úplného detailu. Byly to, myslím, dva dny po konci jarních prázdnin a my jsme se začali těšit, že budeme mít zase nějaké to volno. Nikdo tou dobou netušil, že následující dva roky strávíme doma a navzájem se budeme poznávat jen přes počítačové obrazovky. Jako nový začátek třídy tak beru náš třídní výlet na konci druháku, který je jedním z mých nejlepších zážitků z průběhu mého studia.

Na poznávání mých spolužáků a školy jsem měl tedy pouze dva roky, ale tyto dva roky stály opravdu za to. Na gymplu jsem tedy byl poměrně krátce, ale i za ten čas jsem si uvědomil pár věcí, které možná víte, ale možná taky ne. Připravil jsem tedy pro vás takových 5 tematických pravidel a zásad, které je dobré dodržovat, abyste se dostali k maturitě.

1. Nikdy se nehádejte s učitelem, i když víte, že máte pravdu. Vy sami to víte a nemusíte tak nikoho jiného přesvědčovat. Kdybyste se případně začali s profesorem hádat, je dost možné, že vás začne nemít rád a to nikdo nechce, pokud chcete odmaturovat.

2. Naučte se udělat vlastní názor a také si ho obhájit. Já sám mám mnoho zkušeností, kdy jsem s něčím nesouhlasil a musel to dát najevo. V tomto bodě je ale důležité zmínit, že své názory řeším v klidu a to formou debaty, kdy se snažím druhou stranu také vnímat a pochopit.

3. Buďte milí na všechny zaměstnance školy. Díky školníkovi se školnicí, uklízečkám, paním z kanceláře nebo kuchařkám funguje škola tak jak má a snaží se vám studium zde zpříjemnit. Snažte se být na ně milí a občas se třeba usmát. I pro vás je výhodné, když s nimi budete mít dobré vztahy, budete-li na ně milí, oni vám na oplátku moc rádi pomohou.

4. Nikdy se u profesorů nevymlouvejte na jiný předmět. Pro každého profesora je jejich předmět důležitý a určitě je bude mrzet, když jejich předmětu nebudete věnovat váš čas. Pokud vás nějaký předměty zkrátka nebaví, musíte se naučit/dělat potřebné minimum, to proto, aby profesor viděl alespoň nějakou snahu.

5. Spánek, spánek a zase spánek. Žádný z profesorů není rád, když mu na hodině usínají studenti, a tak se snažte dodržovat pravidelný spánek. Já sám jsem se tím moc nedržel, a tak jsem častokrát ve škole jen přežíval. Občas je prostě třeba se na tu školu vys**t a věnovat čas sám sobě.

Takových rad bych vám mohl říct ještě spoustu. Věřím, že alespoň pár z těchto rad znáte. Mně častokrát ulehčily život, a proto jsem je chtěl takto vypíchnout, protože proč bychom si ten život měli ještě více komplikovat.

Gympl je opravdu těžká škola a chápu, že je někdy náročné držet s učivem a se školou krok. Až ale odmaturujete, řeknete si, že jste rádi za ten dril, který na gymplu je. Hlavně díky němu můžete pak dosáhnout svých cílů.

Já sám jsem ze začátku velmi nadával na množství úkolů a tu náročnost, která na gymplu je. Dnes jsem ale za to všechno vděčný. Zde jsem se nenaučil jen nové vzorečky a jazyky. Dostal jsem možnost se rozvíjet a učit se nové věci mimo studium jako například organizace akcí, mohl jsem se zúčastnit několika skvělých projektů a také poznat nové lidi, kteří jsou mými kamarády ale také inspirací. Jsem neskutečně rád, že jsem mohl být součástí parlamentu, což je místo většiny aktivních studentů, ve které jsem se cítil jako doma. Velkou částí mého studia byl také Dvořan. Dvořan je úžasná skupina šachistů, kteří se nebojí ukázat světu co umí a to se mi na nich moc líbí. Jsou to lidi, na které budu moc rád vzpomínat.

Mé čtyři roky na gymplu utekly jako voda, a já tak musím začít přemýšlet nad svým vysokoškolským studiem. Vy ostatní si zkuste studium na gymplu užít. Občas se to nezdá, ale je tam někdy i dost sranda.

Užijte se všichni zasloužené prázdniny a zvládněte vaše následující roky tady na gymplu.

PS: Pokud vám není 18+, moc se neopíjejte na plesech. Většinou to nedopadá moc dobře.

Martin Elznic

Okurky

Plazivé nebo popínavé byliny s jednoduchými střídavými listy a žlutými pětičetnými květy

Atmosféra toho večera pohlcovala okolní vzduchoprázdno stejně jako za dlouhých letních nocí na folkových festivalech, kdy vzduchem voní mizerný bluegrass, čerstvě posečená tráva, tráva a těch pár mladých párů, které v křoví za podiem objevují přírodní zázraky. Přes všechno to dění a napětí pnula se jakási zoufalá melancholie a svými hedvábnými vlákny obmotávala přítomný dav. Jde jen těžko odhadnout, zda aspoň někdo poslouchal slova toho červeného stvoření před mikrofonem, v jehož projevu jsem pochytil jen pár pojmů týkajících se důležitosti zelených akrylek před těmi fialovými. V mé hlavě se to všechno mísilo do podoby receptu na bábovku, do níž někdo místo mouky omylem nasypal jed na krysy z vedlejší nádoby.

Jaký význam by v takové situaci měl potlesk těch stovek nenaslouchajících duší?Červené stvoření skončilo někde u odhalování nejefektivnějšího barevného rozdílu mezi kuchyňským smetáčkem a lopatkou a vítězoslavně, lehce manipulativně, opsalo oběma ocasy dvě osmičky. Potlesk. A lidi teď budou malovat o to víc zeleně než fialově, přestože nevíme proč. Otázky na závěr projevu. Kdy jste se přidal do umělecké skupiny Harfa 66? Budete letos kandidovat? Včera. Ano. Prázdná slova. Mrtvá promluva. Plešatá zpěvačka. Co jste dneska dělali? Vyhráli jste? Ne. Škoda. Hlavně promlouvat. V politice, ve škole, na ulici, v divadelním sále před třetím zvoněním. Hlavně mít svůj názor, nebát se ho ukázat. Hlavně demonstrovat. Přijďte před ministerstvo školství. A především tomu názoru nerozumět, nechápat ho, přesto ho mít. Hlavně nedržet hubu moc dlouho zavřenou. Jestli si oni myslí, že jsou něco víc, tak my si myslíme, že si to nemyslíme a vy že nemyslíte. Někdy v tu dobu dokončovalo žluté stvoření svou opoziční promluvu, jejíž radikálnost byla oproti předchozímu řečníkovi vyšší o těch pár promile, co do sebe stihlo vyklopit. Jakmile popřelo přednost barvy zelené, za neohlasu davu vyznívaly z jeho úst myšlenky o důležitosti okrové. Do té melancholie čirého existencionalismu, která během těch časových okamžiků naplnila prostor od dvou kouřících bedňáků až po výčep Braníka pod podiem.

A kdo si předtím myslel svůj názor, teď si myslí svůj jiný názor. Okrová. Potlesk. Okrový potlesk. Potlesk okru. Okurky. Mrtvá slova. Prázdná promluva. Zpívající pleš. A jak se vzduch plnil nikotinem a tou odporností, co vycházela z basového komba, do kterého nějaký junior píchnul onen mikrofon řečníka modrého, jenž se snažil přebarvit naše myšlenky do barvy oktarínové, melancholie si chytala naše neurony někde mezi mozkem a malíčkem levé nohy. Buď si odneseme my ji, nebo ona nás. A zítra jdeme do ulic. Vyjádřit jejich názor s plakáty té nepopsatelné barvy magické absurdity světa. Volby.

Jakub Procházka