Dvořan číslo 38!

„Prázdniny máme, co s tím uděláme? To je náš jediný problém, škola nám končí a nápady tančí, co všechno můžeme zažít?“ Ano, mám v hlavě prázdninovou písničku z Disney animáku, protože na nic jiného už ani myslet nedokážu. Nazvala bych to předprázdninovým syndromem. Sedím, do blba civím a hypnotizuji čas.

Na prázdniny si sice ještě počkáme, ale potom, co si odkroutíme všechna zbylá zkoušení a písemky, přijde jen to pěkné. Ten pocit úlevy a letní pohody. To mě jediné drží při smyslech. Navíc se nám blíží DZŠ, které nám to čekání na prázdniny o něco zpříjemní.

Nezbývám nám tedy, než zatnout zuby a vydržet. Hodně sil!

Mám tu pro vás na zlepšení ranního vstávání mini rozhovor, bandu Španělů a do bříška špenátovou polévku!

Pěkné počtení:)

Poprvé, co budu letět

Rozhovor, studium v zahraničí

Bude to už měsíc, co jsme spolu poseděli po vyučování ve třídě. V lavici jsem se setkala s Mirkem Gáborem z 2.S.

Z naší kratičké rozmluvy se vyklubal senzační rozhovor. Mirek je moc sympatický a milý kluk, kterého bych vám ráda představila, alespoň skrze diskutované otázky. 

Proč jsem vyzpovídala Mirka a jak se s otázkami popral? Čtěte až do posledního řádku a vaše otázky nasytím vydatnými odpověďmi. 

Proč, proč? Mirka potkalo neslýchané. A tím je příležitost studovat v anglickém Walesu na United World Colleges (jedna ze sítě 18 středních škol na 4 kontinentech). Mirkova škola UWC Atlantic je ze všech 18 UWC Colleges nejstarší (Funguje od roku 1962.).

V tomto roce je jediným Čechem, který získal stipendium na 2 roky v rámci programu UWC. Do Spojeného království se chystá odletět již v srpnu, takže mám štěstí, že jsem ho mohla ještě zastihnout:). Pojďte si tedy společně se mnou vyslechnout Mirkův neskutečný příběh.

„Co nám o sobě prozradíš a co Tě nejvíce vystihuje?“

„Jsem poměrně ambiciózní osoba a mám rád výzvy, to je bez pochyb.“

„Čemu se věnuješ nejraději, co Tě dělá šťastným? Baví Tě i učení?“

„Baví mě politika, dost se o ni zajímám a také mě baví španělština. Před tím, než jsem nastoupil na střední školu, jsem se učil španělsky sám. A tím, že jsem se ji učil na vlastní pěst, jsem následně zjistil, že jsem úrovňově ve španělštině mnohem dál než mí spolužáci, což bylo pro mě v hodinách jednodušší.“

„Ne, že by mě bavilo být ve škole, ale když pak nebudeš mít dobré vzdělání, tak těžko najdeš dobrou práci.“

„Kde hledáš motivaci během studia? A máš nějaké motto nebo nějaký vzor, podle kterého se řídíš?“

„Jsem ambiciózní, takže motivace je pro mě přirozená.“ „Toto je vážně těžká otázka a nevím, jak bych na ni odpověděl. Nemám žádné motto nebo vzor, kterými bych se řídil, zkrátka mám jen cíl.“

„Teď tedy konkrétně ke Tvému stipendiu. Jak se student dostane k takové možnosti a jak ses k ní dostal Ty?“

„Jedná se o stipendium, o které se ucházejí většinou prváci a druháci ze středních škol za předpokladu, že splní určité podmínky a zároveň projdou skrze výběrové řízení. Výběrové řízení se skládá celkem ze tří kol. V prvním kole píšeš eseje v angličtině a češtině, snažíš se výběrové komisi vysvětlit, co tě motivuje, jaké jsou tvé cíle, ambice, hodnoty a podobně. Druhé kolo se skládá z pohovorů v češtině i angličtině a skupinových aktivit ve formě například prezentací. (Bylo to tedy osobní formou, záleží však na tom, v jaké zemi žiješ.) Bylo to v pohodě, i když se to tvářilo, že bych z toho mohl být nervózní. Naštěstí jsme se v rámci skupiny dobře seznámili a jsme stále v kontaktu.“ „Ve třetím kole byl pouze pohovor a to v češtině, který trval asi kolem 20 minut. A skrze něj se mě snažili poznat ještě o něco blíže.“

„Proč ses rozhodl pro UWC Atlantic College a ne pro školu v USA?“

„Ucházel jsem se ještě o stipendium Flex, které bylo situované do Ameriky. Nejednalo se o konkrétní školu, ale pouze o kulturní program na 1 rok. Toto stipendium cílilo na kulturní poznání USA a ne na akademickou úroveň, takže proto. Také tedy, že bych tam byl rok a kdybych se vrátil, tak bych musel o ročník níž. Zejména mě i více přitahovalo UWC, jelikož je mezinárodní.“

„Na jaké předměty by ses na škole rád zaměřil? A proč?“

„Pravděpodobně budu pokračovat v té společenskovědní větvi. Na škole je 6 skupin, z každé této skupiny si musíš vybrat alespoň jeden předmět. Mezi předměty si vybíráš 3 na vyšší úrovni a 3 na standardní úrovni. S tím, že předměty na vyšší úrovni se učíš více dopodrobna, tedy více se na ně zaměříš. Já uvažuji nad tím, že si vezmu španělštinu, politiku a sociální antropologii. Přemýšlím totiž nad tím, že bych v budoucnu studoval buďto právo nebo mezinárodní vztahy v politologii.“

„Viděl by ses tedy v budoucnu v řadách politiků nebo někde v této sféře?“

„Spíše bych byl taková ta osoba, co by moc na veřejnosti k vidění nebyla. Nevím, nechci říct, že ne, ale zatím jsem nad tím nepřemýšlel.“

„Zvažuješ, že bys po maturitě ve Spojeném království zůstal?“

„Uvažoval jsem, že bych ve Velké Británii zůstal a studoval bych tam i na vysoké, ale nejsem si úplně jistý. Když vystuduješ jednu z těchto UWC škol, tak se ti otevírá možnost k Davis Scholarship, které ti umožní dostat se na jednu asi z 99 univerzit v USA. Takže možná, možná, je to ještě hodně daleko.“

„Kdy odlétáš z ČR? Máš obavy z cesty?“

„Odlétám 29. srpna a bude to poprvé, co poletím, ale nepoletím sám. Jedu společně s budoucí studentkou ze Slovenska, přijede z Prahy. Mám docela strach z výšek, takže se docela obávám, jak bude probíhat let, ale snad to bude v pořádku.“

„Říkal jsem si, že se na letišti ztratím, protože Heathrow, kam přistaneme, je jedno z největších v Evropě a já bych se ztratil i na letišti v Praze, takže jsou obavy částečně pryč.“

„Co bys dodal na závěr?“

„Jestliže máte zájem o studium v zahraničí, tak byste toto stipendium měli rozhodně zvážit, protože je to určitě skvělá zkušenost. Pokud míříte do zahraničí a studovali byste na jedné z těchto škol, tak by to pro vás bylo jednodušší. Prostě to zkuste.“

Moc ti děkuji, Mirku, za rozhovor a doufám, že o tobě ještě uslyšíme!

Hodně štěstí!

Mé díky patří také paní profesorce Sikorové za skvělý námět a ochotu k této práci.

Sunshine:):

Španělé v Česku

Španělé, Erasmus

Už je tomu měsíc, co naši školu na týden navštívila skupina Španělů z galicijského města Pobra do Caramiñal. Celkem jich přijelo 14, 10 holek a 4 kluci. Tomuto předcházela návštěva Španělska našich španělštinářů ze septimy začátkem školního roku, takže se už většina studentů znala předem.

V sobotu v brzkých nočních hodinách jsme na Terminálu 2 letiště Praha/Ruzyně přivítali skupinu Španělů vedenou jejich dvěma učitelkami. Španěly jsme si rozebrali a každý jsme se vydali vlastní cestou domů, do postele a spát.

Jelikož je neděle den seslán od Boha samotného, aneb nejde se do školy, tak jsme se rozhodli se Španěly uspořádat společný program, abychom se i my, kteří ve Španělsku nebyli a dříve se se Španěly nepoznali, také měli šanci seznámit a abychom navázali kontakt s ostatními. Po strastiplné cestě do Prahy a skrz ni jsme se dostali na laser game, o které můžu s jistotou říct, že si ji všichni užili.

Poté jsme si dali několik hodin bloumání po Praze, při kterém nechyběla návštěva historického centra Prahy a spousta schodů - kryptonit Španělů - na Petřínskou vyhlídku. Domů jsme se vraceli pozdě a unavení, ale den užitý.

V pondělí jsme chtě nechtě do školy už museli a pro Španěly byl přichystán program v učebně číslo 30. Španělé byli seznámeni se školním parlamentem, časopisem Dvořan, programem DofE a množstvím dalších zajímavých témat.

Po obědě jsme se vydali Dvořákovou stezkou na nelahozeveský zámek. Prohlídka měla být původně v angličtině, ale na poslední chvíli anglicky hovořící průvodce onemocněl, a tak dvě naše studentky musely překládat z češtiny do angličtiny za běhu. Naštěstí se osvědčily jako zdatný překladač, a tak se Španělé o zámku dozvěděli spoustu zajímavých informací. Nejvíce je zaujala zbrojnice, ve které bylo těžké je udržet, aby něco nevzali a nezačali šermovat.

Jen co jsme se vrátili zpět do Kralup, zavítali jsme do Ametystové čajovny.

V úterý jsme opět vyrazili do Prahy, tentokrát už o něco organizovaněji. Čekala nás prohlídka Královských zahrad a poté prohlídka samotného Pražského hradu.

Rozdělili jsme se do dvou skupin, které se navzájem ztratily, než jsme se opět sešli pod Karlovým mostem, kde jsme si vyplnili kvíz z toho, co nám průvodci říkali, a poté jsme i dostali dotazník, tázající se na spokojenost s průvodci. Rozpustili jsme se a každý si šel po svém, než jsme se zase sešli před Palladiem a vyrazili do Invalidovny. Ze zdánlivě nudné barokní budovy se vyklubala opravdu zajímavá prohlídka a většina si ji užila.

Už jenom se dostat domů a den byl u konce.

Ve středu jsme opět zamířili do školy, kde Španěly čekala ochutnávka českého školství. Nejprve měli hodinu robotiky, než jsme se se španělštináři ze tříd vyššího gymnázia, a společně, i samozřejmě se Španěly, sešli před budovou školy.

Byli jsme náhodně rozděleni do 4-6 členných týmů, v každém týmu jeden Španěl, a do rukou jsme dostali papír s úkoly, které jsme museli v přibližně dvouhodinovém intervalu stihnout. Většina z nich znamenala interakci s neznámými lidmi či přímo vědomé ztrapňování se, což se nesetkalo s pozitivním ohlasem od části zúčastněných, ale úkoly byly fajn a promyšlené. Rád bych vyzdvihl jeden tým, který se pro splnění úkolu nebál zajít až tak daleko, že vlezl po kolena do ledové Vltavy, za což teda se jim všichni klaníme. Ale i přes silnou introverzi některých účastníků to byla pro všechny náramná zábava.

Po bojovce čekala Španěly chemie s paní profesorkou Knoppovou, opět s účastí českých překladatelů, a poté hodina angličtiny s paní profesorkou Novotnou, kde už teda překladatelů třeba nebylo :D

Po obědě nám paní profesorka Junášková představila různé styly uměleckých fotografií a portrétů, které jsme měli za úkol napodobit. Rozdělili jsme se do dvou skupin, kdy jedna zůstala ve škole a v učebně číslo 18 fotila portréty a druhá se vydala do ulic Kralup fotit zadané téma. Poté už jenom domů a spát.

Čtvrtek byl asi tím nejhektičtějším dnem. Dnem výletu do Kutné Hory. Postupně jsme se všichni sešli v Praze na Hlavním nádraží a společně jsme se vydali rychlíkem směr Kutná Hora. Po výšlapu do kopce jsme před sebou měli areál zámku, který Španěly velmi zaujal. Měli jsme čas se jít naobědvat, což se některým skupinkám úplně nepodařilo, ale poté jsme se všichni sešli před GASKem (GAlerie Středočeského Kraje), kde jsme se po dlouhé době odloučili od našich Španělů a vydali se na prohlídku a následný workshop.

Prohlédli jsme si zajímavá abstraktní díla, než jsme byli uvedeni do ateliéru, kde na nás čekaly čtyři ohromné A0 papíry. Za úkol jsme měli na papíry ve čtyřčlenných skupinách nějak ztvárnit naše pocity a jako barvy jsme měli k dispozici pouze přírodniny, což znamenalo, že nějaké barvy jsme si museli sami namíchat. Španělé měli zadání jiné a s tím rozdílem, že místo barev používali barvy ve spreji, což mělo ten přidaný bonus toho, že si je nemuseli míchat sami.

Poté jsme se ještě na dvě hodiny rozpustili po Kutné Hoře, než jsme opět zamířili rychlíkem do Prahy a kdo chtěl, tak i domů.

V pátek se skupiny na fotografování prohodily, takže první skupina šla ven a druhá zůstala v učebně číslo 18.

Po obědě proběhlo vyhlášení výsledků středeční bojovky a poté jsme si prohlédli, co kdo za ty dny nafotil, což zapříčinilo spoustu smíchu, protože, buďme upřímní, parta studentů s foťákem a svobodnou představivostí bez učitelského dozoru dokáže vymyslet spoustu vtipných věcí.

Poté jsme každý šli svou cestou, než jsme se v šest večer sešli v Dolanech v hostinci Turkestán, kde jsme se najedli, napili a společně si zazpívali, než jeden jistý student zazpíval solo a capella píseň Hallelujah, při které ostatní předali dary svým Španělům na rozloučenou. Bylo to velmi dojemné, obzvlášť když jsem toto sledoval z pódia ;)

Dlouho do noci jsme ještě spolu byli, než byl čas odejít. Někteří se vydali domů, ale skupinka nás se vydala zpátky do školy, v deset večer, jít spát. Ano, přespali jsme ve škole, konkrétně v areálu jazyků, samozřejmě pod plným dohledem paní profesorky Sikorové. Hráli jsme deskové hry a koukali na film, než jsme se zahrabali do svých spacáků a spali.

V sobotu brzy ráno jsme opustili prostory školy a vyrazili domů. Po probděné noci jsme byli unaveni, ale i zároveň plni energie z očekávání smutného konce dne, a tím i pobytu Španělů. Dopoledne jsme strávili doma s rodinami, než byl čas se rozloučit se Španěly, teda jenom v rámci rodin, a vyrazili jsme opět po obědě do Prahy. Ještě jednou jsme se spolu prošli historickou částí, Pražským hradem, ale to už najednou byl večer a my jsme museli na letiště. Loučení bylo velmi smutné a dojemné, většina brečela, ale nedalo se nic dělat a Španělé nás opustili. Poslední zamávání přes terminál a jelo se domů.

Abych to shrnul. Týden se Španěly byl jeden z nejlepších týdnů, které jsem osobně zažil, a rád bych si ho někdy dal znova. Ať už v rámci socializace, ale hlavně po jazykové stránce, jsem se poměrně zlepšil, našel jsem si nové kamarády a naučil se plynuleji komunikovat španělsky.

A jestli se vám někdy nabídne takováto příležitost, vezměte ji, jestli vám to okolnosti dovolí. Ačkoli se to může zdát na první pohled jako obří závazek (což teda jako to je) a jako extrémně stresující záležitost, tak je to v reálu vlastně docela v pohodě a dá vám to překvapivě neuvěřitelně mnoho zkušeností, které se vám v budoucnu mohou hodit

Martin Riegert, 26g

Špenátová polévka se smetanou

recept ze školní jídelny

Budeme potřebovat:

• 40 g másla

• 1 cibule

• 3 polévkové lžíce hladké mouky

• 1,5 - 2 l vody

• 1 balení špenátu

• 2 kostky zeleninového bujonu

• 1 smetana na vaření

• 3 stroužky česneku

• lahůdkové droždí/podravka

• 3 vejce

• sůl

• pepř

Postup:

Máslo rozpustíme v hrnci, přidáme nakrájenou cibuli, necháme zesklovatět, přidáme hladkou mouku a umícháme světlou jíšku.

Zalijeme vodou, přidáme balení špenátu , zeleninový bujon, opepříme a vaříme cca 20 minut. Přidáme smetanu, prolisované stroužky utřeného česneku, povaříme cca 3 minuty, dochutíme solí, podravkou nebo lahůdkovým droždím. Nakonec za stálého míchání vlijeme rozšlehaná vejce. Vypneme var.

Kolektiv školní jídelny