Dvořan číslo 35!

Nový týden, nový Dvořan a půlka školy zmizela.

Zaprvé nám zmizeli maturanti, kteří už (snad) užívají chvilku volna. Zadruhé se třeťáci vydali na cyklo výlet. A aby toho nebylo málo, druháci vyrazili na přírodovědný a humanitní výjezd. Ano, počítáte správně, zmizelo nám devět tříd najednou.

Ve čtvrtek se taky pro kvartu přichystalo testování České školní inspekce, budou psát v areálu informatiky testy z chemie a druhého cizího jazyka. Můžete držet palce, aby naší škole neudělali ostudu.

Pro všechny, kteří ve škole zůstali, i pro ty, kteří odjeli, je tu nový Dvořan! Dneska vás provedeme filozofickou úvahou a informačním okénkem o čtyřech monarchiích, které od nás nejsou moc daleko.

Nabízím doučování angličtiny a češtiny pro děti ze ZŠ a prvního ročníku SŠ; máte-li zájem nebo jakékoliv dotazy, nebojte se mi ozvat na email [email protected]! :) O detailech bychom se pobavili soukromě.

Prohraná válka

Válka, zamyšlení, fikce, možná metafora (kdo ví)

„Víte, tahle válka je prohraná, kolego.“ 

„Z čeho tak usuzujete, kolego?“

„Jen se podívejte kolem sebe. Mladý, starý, zdravý, nemocný... všichni se tu bijou jako o život. Ale za co vlastně bojujeme?“ 

„No, to mi teda řekněte, za co?“ 

„A to je právě to. My sami nevíme. Nikdo z nás neví. Zeptejte se támhle toho s přilbou a brněním. Neví. Zeptejte se toho na koni. Neví. Zeptejte se toho mrtvýho támhle. Taky neví. A co my dva?“ 

„Taky nevíme?“ 

„Nevíme. Jsme tu a nevíme proč. Zabíjíme a nevíme proč.“ 

„Jsme tu přece kvůli vlasti, ne?“

„Kvůli vlasti... To nám možná řekli. Ale já vám řeknu, co je ten pravej důvod naší přítomnosti.“ 

„To mě teda vopravdu zajímá.“ 

„Strach.“

„Strach? Čí strach? Strach z čeho?“ 

„Prachobyčejnej strach těch nahoře. Nemyslete si, každá válka vždycky vznikla jen ze strachu.“ 

„Prosim vás, z čeho tak můžou mít strach ty velikáni? Však maj všechno - peníze, bydlení, moc...“ 

„A teď si představte, že tohle všechno máte. Co byste dělal?“ 

„Užíval bych si konečně. Zapomněl bych na starosti a vyhazoval si z kopejtka.“ 

„Vy byste se nebál, že o to přijdete? Vy byste nechtěl víc a víc a víc?“ 

„Hm, když to tak říkáte... Něco pravdy na tom bude.“ 

„Všechno je to o strachu. Všechno je to o strachu z toho, že ztratěj kontrolu, majetek, moc... Proto vznikaj války. Proto umíraj stovky, ba i tisíce, nevinnejch lidí, který ani vlastně nevěděj, proč bojujou. Jen se snažej přežít. Každá válka je vlastně prohraná. Protože ten největší boj svádí každej sám se sebou.“

Eliška Karvánková

Jeho veličenstvo

Královská rodina, monarchie, skandál

Velká Británie první květnovou sobotu slavila. Celý svět napjatě sledoval po 70 letech korunovaci nového britského panovníka. I já jsem byla mezi těmi, kteří měli tu “čest” vidět celý pětihodinový záznam této slavnosti. Na BBC komentátoři opěvovali každou maličkost, jakoby to byl… no jejich nový král. Celé dění v Londýně jsem zaujatě pozorovala již od samého začatku. Myšlenka královské rodiny jakožto symbolu země, jež podporuje své občany a dokáže se s nimi ztotožnit, mi přijde skvělá. Rozhodně nemůžu Windsorům odepřít jejich charitativní činnost, i tak mi ale přijde, že královská rodina je v dnešní době spíše nákladná. Neslouží tedy jako symbol, ale jako zdroj obsahu pro bulvární média. I přes své domněnky se zájmem sleduji davy lidí, kteří vyčkávají svého nového panovníka. “Něco na tom vlastně je,” říkám si. Takovou národní hrdost zřídka člověk vidí. Možná vlastně královská rodina má nějaký ten smysl. Dále sleduji, jak jednotliví hosté zaujímají svá místa. Mezi pozvanými jsou například holandský král, norský princ a švédská princezna. Ve světě existuje mnoho monarchií, příliš se o nich však nemluví. Co se skrývá pod jejich korunami? Měla by se britská monarchie po očku učit od svých vzdálených bratranců nebo jsou o krok napřed?

Dánská královská rodina, v čele s jejím Veličenstvem královnou Margrethou II., patří mezi nejstarší a nejuznávanější monarchie na světě. Královna a její nejbližší rodina včetně nástupce, syna Fredericka, jsou aktivní lidé žijící poměrně normální život. Margretha se věnuje návrhářství a všechny děti prince Fredericka chodí na veřejné základní školy a gymnázia. Mimochodem od 16. století má rodina nezvyklou tradici. Mužští nástupci se jmenují buď Frederick nebo Christian. Takto se na trůnu řádně střídají již 500 let. Minulý rok se v médiích neobjevil nikdo jiný než královnin mladší syn. Cítil se uražen, že se královna rozhodla jeho dětem odebrat titul “Princ a Princezna”, tím média nakrmil dosyta. Přesto však každoročně Dánové na rodinu přispívají 60 korun a nestěžují si. Rodinu podporuje přes 90% populace, což je statistika, se kterou se nemůže pyšnit nikdo široko daleko.

Nizozemí je také konstituční monarchií. Král Vilém Alexandr je v čele království starého bezmála 200 let a to již 10 let. Po tuto dobu se mu dostalo mnoho chvály i kritiky. Na krále v roli pilota u KLM Nizozemci reagují vcelku pozitivně. To, co však kritizují, je králova manželka Maxima, jejíž argentinský otec byl v minulosti úzce spojen s tamní diktaturou. Popularita rodiny vysoce klesla poté, co se ukázalo, že byli na náklady Nizozemců během lockdownu na dovolené v Řecku. Podle průzkumů rodinu schvaluje jen asi polovina oranžové země. I přesto se každoročně radostně schází a v ulicích měst slaví královy narozeniny.

Španělská budoucnost je nejistá. Po Frankově diktatuře byl nástup krále do čela země dobrým krokem vpřed. Čtyřicet let dlouhá vláda krále Juana Carlose I. však zahýbala Španěly všemi směry. Po rocích korupce, zneužívání veřejných peněz v ekonomické krizi a honech slonů si celý Pyrenejský poloostrov po králově abdikaci (“zdravotní důvody”) v roce 2014 oddechl. Dodnes se bývalý král snaží v exilu vyhnout stíhání státem. Za to jeho méně kontroverzní syn Felipe VI. se posledních 10 let snaží udělat královské rodině dobré jméno. Několikrát udělal škrty ve svém platu, navštívil všechny latinskoamerické státy a podporuje svou zemi v její modernizaci. Je však těžké říci, zda se jeho 17letá dcera Leonora dočká trůnu. Monarchii podporuje pouze asi ⅓ obyvatel, dalších 40% doufá v referendum o jejím zrušení.

Pokračování příště…

M.