Dvořan číslo 33!

Zdravíčko,

tady Kačka, přepínám. Nová šéfredaktorka, stop. Sice se stále rozkoukávám (Jsem na tom asi jako našich 6 slepých koťat.), ale žezlo mi již Terka předala. Není cesty zpět a Dvořan jede dál!

Zkušenosti teprve sbírám a ještě sbírat budu, drobeček po drobečku, naštěstí mám díky Terce v tomhle bazénku šéfredaktorování záchranný kruh. Děkuji Ti, za všechno, Tery:). Máš u nás dveře otevřené a jsme tu pro Tebe (Přece jeden za všechny a všichni za jednoho, ne.).

Co se dalších novinek týče, stačí si otevřít e-mail a už se to valí ze všech stran. A to hned ode dneška! Cože, kdo že? Dnes máme na programu Notu D (Mimochodem hodně štěstí účastníkům!) a zároveň exkurze tříd 2.P a seminaristů (chemici) ze třetích ročníků. Exkurzemi nekončíme! Čtvrtek a pátek patří také třeťákům, no exkurze za exkurzí. A ani část kvartánů s terciány nezastihneme, vlastně celý týden (Užívejte v Rottweilu!). Tenhle týden bude prostě rozlítaný!

Tak se aspoň na chvilenku zastavte u dnešního Dvořana:), příjemné počtení!

Jaro je tu!

Zamyšlení, jaro, ze života alergika

Tak konečně jsou pryč! Ty tři měsíce zimního chladu a už tu máme jaro. Konečně můžeme odhodit těžké kabáty, nepříjemné zimní boty a kousavé zimní šály s čepicemi. Slunce, schované za těžkými mraky, se na nás již směje. Zní to sice hezky, ale i přes tu všechnu krásu jsem jaru nikdy nefandila.

Jakožto člověka, který je alergický na téměř všechny typy pylu, mě od samého začátku jara škrábe v nose, neustále smrkám a oči mám rudé asi jako siamský králík. Prostě nádhera! Na tělocviku pak díky své senné rýmě funím jako parní lokomotiva, proto mi má maminka kupuje balení kapesníků (ve slevě) do zásob již od února.

Mohla bych se i považovat za upíra. Nemám ráda světlo a ze všeho nejraději trávím čas v přítmí svého zadýchaného pokoje. A když už vylezu na jaře či v létě ven, jsem vybavena zrcadlovými brýlemi, jejichž skla mě zaručeně ochrání před těmi nezbednými paprsky světla, které se chtěly dostat k mým očím.

Má maminka naopak jaro zbožňuje. Celou zimu se zabalená v obzvláště tlusté bundě s velkým hrnkem horkého svařáku třese chladem. To již začíná odpočítávávat dny do konce zimy. A jen co zima opadne, maminka mi hned pookřeje. Tu svou lásku k jaru rozhlašuje všude, z nějakého důvodu mě však její pozitivita ohledně jara k této zvláštní lásce nepřesvědčila. To až dodnes.

Když jsem chodila ze školy, nevšímala jsem si ani kolem čeho procházím. Jasně, znám tu cestu a vím, co na ní je, a tak jsem tomu všemu nevěnovala moc pozornosti. Až nedávno, když jsem šla ze školy, jsem si uvědomila, jak se mé okolí během jara změnilo. Tráva se zazelenala a rychle vyrostla, na stromech se objevily mladé měkké zelené listy, co hladí na dotek, žluté pampelišky vystrkují své hlavičky a ukazují se celému světu a je toho víc! Například zpěv ptáků, modré nebe s naducanými mráčky, růžové květy na sakurách, šum listí ve větru připomínající šepot, zvonky cyklistů, křik a výskot malých dětí hrajících si na pískovišti… je toho tolik. Je to krása. Sama jsem překvapená, jak se mi jaro zalíbilo, avšak taky je mi líto, že jsem si jeho kouzla nevšimla dříve. Ale jak se říká, lepší později než nikdy.

Je to tak, jaro je tu a já se do něj zamilovala.

Eliška Hamrová

My účastnící krysího závodu

Zamyšlení o životě

Život je nekonečný krysí závod, kde se musíme snažit předběhnout ostatní, abychom uspěli a dosáhli tak svých cílů. Někdy se zdá, že nikdy nebudeme schopni se z této soutěže vymanit a věčně běžíme kolem dokola bez jakéhokoliv výsledku. Můžeme být uvězněni v této nekonečné smyčce, kde neexistuje žádný konec a nikdy nedosáhneme toho, co skutečně chceme.

Když se na tento závod soustředíme až příliš, můžeme ztratit přehled o tom, co skutečně v našem životě stojí za to. Ztrácíme přehled o všech těch krásných okamžicích, které nás kdysi dělaly tak šťastné. Náš život se může stát smutnou rutinou, kde se neustále snažíme něco dokázat nejen ostatním, ale i sobě. A přesto to nikdy není dost dobré, nikdy nejsme my dost dobří.

Možná nás tato nekonečná soutěž připravuje o možnost využít naše skutečné schopnosti a talenty. Vždycky se snažíme napodobit ostatní namísto toho, abychom se soustředili na své vlastní cesty a cíle. A tak i přesto, že se právě neustále snažíme předběhnout ostatní, často nevíme, kam to vlastně běžíme.

Tyto myšlenky nás mohou vtáhnout do smutku a deprese. Neustále se snažíme jít dál, ale nikdy nemůžeme překonat ty neviditelné zábrany, které nás zdržují. Cítíme se ztraceni a beznadějně zoufalí.

Nicméně možná právě v této beznadějné situaci můžeme najít cestu ven. Nezapomínejme, že v tom nejsme sami, máme kolem sebe spousty dalších krys, které se v tomto závodě v moderním bludišti cítí stejně. Nemusíme tedy způsob, jak se z této pasti dostat, a význam života hledat sami.

EM

Babiččiny tříbarevné řezy

Recept

moje milované řezy od babičky; babiččina kuchařka; pečení s tvarohem

Ingredience:

1) na tmavé těsto:

• 300 g polohrubé mouky

• 100 g hery (pokojové teploty)

• 200 g cukru krupice

• 2 lžíce kakaa

• ½ prdopeče (=prášek do pečiva)

• 1 vejce

• 4 lžíce studené vody

2) na světlé těsto:

• 200 g polohrubé mouky

• 150 g cukru krupice

• ½ prdopeče

• ½ skleničky oleje

• 5 lžic vlažné vody

• 3 žloutky

• 3 bílky

3) na náplň:

• 2 měkké tvarohy

• 1 tvaroh ve vaničce

• rozinky (namočené v rumu)

• 1-2 vejce

• cukr krupice (dle chuti)

• 1 sáček vanilkového cukru

4) pomocníci:

• mixér/robot

• 2 mísy

• kuchyňská stěrka

• vařečka

• plech (ideálně 40 x 30 cm)

postup:

1. Začneme nejprve přípravou tmavého těsta, ve větší míse smícháme veškeré sypké ingredience (pol. mouku, prdopeč, kakao a cukr).

2. Teď přišla chvíle na suroviny tekuté, tedy heru, 4 lžíce vody a jedno vejce. V míse uhněteme těsto (Dbáme na to, aby bylo dobře tvarovatelné.). Uhnětené těsto ručně vytlačíme prsty do vysypaného plechu.

3. V druhé míse si připravíme tvarohovou náplň (Na pořadí ingrediencí nezáleží.). Po dochucení, dle gusta, rozetřeme krém na kakaové těsto na plechu.

4. Poslední částí je vrchní díl řezů a to nadýchané světlé těsto. Opět prvně v míse smícháme sypké suroviny, poté přilijeme olej, vodu a žloutky. Z bílků vyšleháme tuhý sníh (otestujeme metličkou; ANO, dělá čepičky = dobře vyšlehaný sníh).

5. Vyšlehaný sníh lehce vmícháme do mísy se světlým těstem. Provzdušníme, tak aby se nám sníh “nerozbil” (Těsto musí bý nadýchané.).

6. Světlé těsto rozetřeme po tvarohové části buchty. Řezy pečeme cca na 150°C po dobu 25-35 minut (dle výkonu trouby). Průběžně je kontrolujeme špejlí, v případě potřeby řezy přikryjeme alobalem (nepřipálí se a lépe se propečou).

7. Upečené řezy necháme chvíli odstát. Po dostatečném vychlazení rovnou podáváme:)

8. Dobrou chuť!

   Sunshine:):