Dvořan číslo 32!

Další týden je tu a my ho začínáme s nadšením z hokejového mistrovství, které jsme po čtrnácti letech vyhráli, dokonce na domácí půdě. 

Ve školním životě začíná přituhovat, blíží se červen a s ním i konec školního roku, testy se hromadí a závěrečné práce vrcholí. Třeťáky se septimou si minulý týden užili cyklisťák, 2.S tento týden navázala společenskovědním výjezdem.

Úvodníky jsou nudné, já vím, proto vás rovnou pozvu do dnešního čísla, kde na vás čeká učitelský meme, report z Pražského jara a rozhovor!

FRIENDLY REMINDER!

Blíží se začátek posledního měsíce školního roku a všichni se těšíme na volno spojené se závěrem června a na Dny za školou, a proto bychom vám chtěli připomenout, že se také blíží další akce, která nás bude čekat ještě dříve, a to Den pro DG. Odehraje se 20. 6. a jedná se o nový koncept, ve kterém budeme mít možnost vyslechnout si množství informací z našeho vybraného oboru. Jak většina z vás ví, tato akce je složena z přednášek a workshopů se zajímavými lidmi, které sami studenti a také profesoři pozvali. Tento program má široký výběr témat, takže každý si najde to své. Nezapomeňte se přihlásit koncem prvního červnového týdne ;)

(Více info zanedlouho v mailu.)

Pražské jaro 2024

Festival, česká hudba

Zdravím všechny čtenáře a příznivce umění. Jaro je v plném proudu a brzy se teplé jarní dny přehoupnou v ty horké letní červnové a budou se nesmírně vléct, než se konečně dovlečou do všemi již vyhlížejícího konce školního roku. Zůstaňme však ještě chvíli v tomto měsíci plném kvítí, slunce a ptačího zpěvu. Zpěvu plného všelijakých melodií, jejichž nadřazeným slovem je HUDBA. Zůstaňme ještě chvíli v jarní náladě a užívejme si všemožné a kouzelné jarní tóny. Přeji příjemné čtení.

Každým rokem, konkrétně 12. května, se již po několikáté koná zahájení hudebního festivalu Pražské jaro. Festival bývá každoročně zahájen ve Smetanově síni Obecního domu v den úmrtí Bedřicha Smetany, jednoho z našich nejslavnějších hudebních skladatelů. Již tradičně bývá na programu zahajovacího večera cyklus symfonických básní Má Vlast. 

Pražské jaro je vždy úchvatnou a výjimečnou událostí, která nám umožňuje zabloudit jak do dávných dob, kdy klasická hudba vzkvétala, tak i do modernější doby s alternativním až jazzovým nádechem. Letošní již 79. ročník je obzvláště výjimečný. Rok 2024 je totiž také nazýván Rokem české hudby, jelikož si připomínáme významné kulaté výročí, a to konkrétně 200 let od narození Bedřicha Smetany, jenž je označován za zakladatele české hudby. S letošním rokem se pak dále pojí i mnoho dalších velkých výročí, jež určitě stojí za zmínku. Kromě výročí narození B. Smetany si také připomínáme 140 let od jeho úmrtí, nebo 120 let od úmrtí Antonína Dvořáka. Letošní Pražské jaro je tedy především věnováno české hudbě a její historii. 

Historie festivalu: 

První ročník festivalu se konal roku 1946 k oslavám 50 let od založení České filharmonie. 

V průběhu let vystoupilo na jevištích nespočet umělců a muzikantů, cizokrajných orchestrů, filharmonií. Nespočet slavných dirigentů a mnoho dalších umělecky významých osobností. Hned první ročníky Pražského jara byly velice významné. Již roku 1946, tedy v konání prvního ročníku festivalu, přijel do Prahy americký dirigent a hudební skladatel Leonard Bernstein nebo také jeden z nejlepších českých klavíristů té doby Rudolf Firkušný. O rok později pak Prahu navštívil světoznámý ruský hudební skladatel Dmitrij Šostakovič. Bernstein a Firkušný se poté na dlouhých 45 let odmlčeli a odcestovali a slíbili, že se do Československa vrátí, až bude opět demokratickou zemí. Tak se také stalo. Návrat velikánů přišel roku 1990, tedy při konání prvního Pražského jara po sametové revoluci. Tehdy se tento ročník festivalu stal jedním z významných ročníků, jelikož se oba umělci společně s Rafaelem Kubelíkem, dirigentem a hudebním skladatelem, opět po několika desítkách let objevili na české scéně.  

Logo:

Známé logo ve tvaru f prezentuje festival již od prvního ročníku. Autorem je český malíř, ilustrátor a typograf František Muzika. Logo je výstižné, dynamické a bylo díky tomu zařazeno mezi stovku ikon českého designu 20. století. V průběhu let, při vzniku upoutávek na Pražské jaro, bylo logo několikrát redesignováno, ale vždy byl ponechán původní vzhled. Tato ikona světoznámého hudebního festivalu dodnes zdobí každý ročník a stále si udržuje svůj originální vzhled.

Festival ve festivalu:

Každým rokem můžeme od festivalu čekat nějaké novinky a inovace. Někdy jsou drobné, ovšem někdy festival přijde s většími. Tak tomu bylo v roce 2013, kdy se pod záštitou Pražského jara konal první ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Jde o velice oblíbenou a vyhledávanou akci, která se většinou odehrává v první polovině koncertní sezony. Jak již z názvu vyplývá, jedná se především o klavírní tvorbu s poukázáním na krásu sólových recitálů. Vystupují zde ti největší profesionálové, kladoucí důraz na co nejvyšší uměleckou kvalitu. Člověk tak má možnost poznat krásu piana a zaposlouchat se do náročných skladeb, které ho odtáhnou daleko od reality do vlastních představ.

Program:

Každému je již jasné, že hudební festival Pražské jaro je festivalem KLASICKÉ HUDBY. Ovšem ve skutečnosti je program velice rozmanitý a nabízí spoustu akcí týkajících se nejen klasiky. Praha v době konání festivalu nabízí mnoho míst, kde lze navštívit například zajímavé výstavy, vernisáže nebo si poslechnout komentované rozbory hudebních děl. Během necelého měsíce konání festivalu má člověk možnost zabloudit do nejkurioznějších koutů umění, které jindy navštívit nelze. Hojně je zde také hudba spojována s technikou. V technickém muzeu v Praze se nabízí možnost navštívit výstavu klavírů a pianin. Člověk má jedinečnou příležitost nahlédnout do komplikovaného mechanického systému tohoto strunného a populárního hudebního nástroje a mnoho dalšího. Program je tak přizpůsobený všem uměleckým odvětvím. Každý den se koná řada koncertů. Přes den to bývají spíše komornější výstupy, přednášky, výstavy, ale večer se již na scéně objeví velký orchestr, filharmonie z jiných zemí nebo orchestr doprovázející sólisty. V tu chvíli se člověk ocitne téměř v ráji. Něžné, kouzelné, výstižné a dynamické tóny ho unášejí jako ohromné vlny na moři. To vše dokáže kvalitní hudba. To je také důvod, proč je většina koncertů okamžitě vyprodaná. Je dost pravděpodobné, že budete mít již v době konání festivalu problém se sehnáním lístků. Program je sice pestrý, ale i tak je většina akcí rychle vyprodaná, a je tedy potřeba shánět lístky již několik týdnů až měsíců dopředu. Týká se to zejména velkých a dlouhých večerních programů. Na druhou stranu v tom můžeme vidět i několik pozitivních myšlenek. Například, že rychlé vyprodání koncertů a velká účast poukazuje na to, že lidem se stále líbí hudba, která není zrovna nejnovější, hudba, nad kterou se musí přemýšlet. 

Oblíbené koncerty:

Oblíbeným a často ihned vyprodaným koncertem je hned ten první, zahajovací. Jedná se o specifickou událost, stejně tak jako závěrečný koncert, který pomyslně uzavírá celý festival. Ovšem je potřeba brát celou událost i za druhý konec. Velice oblíbenými, obzvlášť v dnešní době, jsou koncerty, výstupy pojaté moderní formou. Lidé vyhledávají jazzové tóny s nádechem alternativních prvků nebo výstupy netradičních hudebních nástrojů. Poměrně novou akcí Pražského jara je klavírní projekt ,,11 000 strun”. Jedná se o jedinečný zážitek, kdy jsou lidé doslova obklopeni padesáti pianiny. Klavíristé pak dohromady rozezní všech 11 000 strun tóny německého uznávaného skladatele moderní hudby Georga Friedricha Haase. Poprvé se akce konala roku 2023 a okamžitě sklidila úspěch. Samozřejmě také nestárnoucí a nadčasové koncerty, symfonie, všelijaké melodie a skladby světových mistrů stále sklízí velký úspěch. Když se zaposloucháte do klavírního koncertu b-moll op. 23 od Petra Iljiče Čajkovského, těžko se vám ta překrásná melodie bude dostávat z hlavy. Obzvlášť když se po celou dobu nacházíte v prostorách Obecního domu, Rudolfina nebo Státní opery. Každoročně zde zazní díla Sergeje Prokofjeva, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Maurice Ravela, Franze Liszta, Fryderyka Chopina, Bohuslava Martinů, Roberta Shumanna, Sergeje Rachmaninova, George Gershwina, Josepha Haydna, Johannese Brahmse a dalších… 

Závěrem:

Hudební festival Pražské jaro je unikátním a jedinečným festivalem, který se řadí se svým počtem již konaných ročníků do řady světových festivalů s nejdelší tradicí a historií. Měli bychom být rádi, že zde můžeme každoročně zažít nezapomenutelné hudební chvíle a mít možnost se díky čarokrásným tónům vrátit o několik set let zpět do minulosti, kde tito velikáni skládali dechberoucí a nadčasovou hudbu, jež i za mnoho let nadchne řadu budoucích posluchačů, nadšenců a milovníků hudby napříč věkem, umělců, muzikantů, zkrátka lidí. 

Přeji hezké prožití jarních dnů a pusťte si nějaký koncert, ať Vám ten konec školního roku rychleji uteče:).

Barbora Dvořáková

Na cestě lidskosti

Rozhovor, Lékaři bez hranic, Amnesty International

V dnešním rozhovoru se setkáváme s Pavlem Gruberem, člověkem, jehož angažmá v oblasti humanitární pomoci a obrany lidských práv představuje nezlomnou oddanost principům solidarity a spravedlnosti. Pavel Gruber nám dnes prozradí své příběhy a zkušenosti z pozic bývalého ředitele české pobočky Lékařů bez hranic a současného ředitele českého Amnesty International. Jste připraveni se nechat inspirovat jeho cestou a pohledem na svět plný výzev a možností?

Jak jste se dostal k práci v organizaci Lékaři bez hranic?

Když jsem zjistil, že Lékaři bez hranic hledají ředitele, tak jsem tomu jednoduše nemohl odolat. V tu dobu jsem již měl nějaké zkušenosti, co se týče humanitární pomoci. Nejdříve jsem popravdě vůbec nepočítal s tím, že bych mohl uspět, jelikož tato organizace je známá tím, že se tam málokdy dostanou lidé zvenku. Štěstěna ale byla na mé straně a tu práci se mi povedlo dostat a z toho jsem byl hrozně rád.

Musel jste během své pozice ředitele překonat nějaké profesní překážky?

Česká pobočka byla zpočátku zcela závislá na podpoře z Operačního centra Ženeva, takže  bylo potřeba ujít cestu k plné finanční nezávislosti v Česku, což se nakonec povedlo.

Co považujete za její největší úspěchy a přínosy?

Já si myslím, že tady plní nezastupitelnou roli v tom, že je to nezávislý hlas té humanitární pomoci. Momentálně působí například i v Izraelsko-palestinském konfliktu, kde je značnou pomocí, a přináší nám o tom právě to nezávislé svědectví.

Jaké vlastnosti a zkušenosti by měly podle Vás mít dobrovolníci, kteří se chtějí zapojit do humanitárních misí? 

V první řadě by měli něco umět. Je důležité, aby něco přinášeli. Tohle není typ organizace, kde si při studiu naberete nějakou praxi. Ty situace, se kterými se tam setkáte, můžou být dost náročné, komplikované a jsou k nim potřeba odolní lidé. Takže je určitě potřeba ověřenost, odolnost, chuť poznávat a nějaké to know how.

Jakým výzvám se nejčastěji čelí při poskytování pomoci v zahraničí?

Ty výzvy jsou tři. Jedna je, aby vás respektovali. Získat si důvěru místních, ale i různých ozbrojených skupin a složek, aby pochopili to poslání Lékařů bez hranic a to, že pomáhají a léčí všechny bez rozdílu. Že jim nezáleží na tom, kdo je z jakého kmene a jakého náboženství, že léčí všechny a to se je snaží nechat pochopit. A poté je to často logistika a bezpečnostní situace.

Jak se Vaše zkušenosti z této pozice promítají do Vašeho současného působení jako ředitele Amnesty International?

Určitě se mi ty zkušenosti hodí na několika úrovních. Ty organizace jsou postavené na podobných principech. Jedním z nich je například finanční nezávislost a samostatnost. 

Jaká je důležitost a účinnost Amnesty International v obraně lidských práv?

Ta účinnost je určitě velká. Ve více než polovině případů, za které bojujeme, se nám podaří úspět. Například v jednom ze tří případů dojde buď k propuštění daného člověka z vězení, nebo aspoň získá přístup ke zdravotní péči, kontakt s rodinou nebo se zlepší podmínky ve vězení. Nezdá se to, ale ten boj má ohromný smysl.

Jaká témata by měla být v současnosti v oboru lidských práv nejvíce řešena?

Momentálně rozhodně situace v Gaze a na Ukrajině. To jsou humanitární katastrofy. Dále ale i třeba situace v Kongu či na Haiti. 

Jak se v nich Amnesty International angažuje?

My se na těchto místech snažíme mít výzkumné týmy, které dokumentují porušování lidských práv založené na svědectvích a upozorňují na ně. 

Co plánujete s Amnesty International do budoucna?

Organizaci zviditelnit a zvýšit váhu našich činností. 

Máte pro studenty nějaký vzkaz?

Život je krásný, buďte optimisti, mějte oči otevřené. Stojí to to za to. I když člověk čte každý den spoustu negativních zpráv a vaše generace čelí strašným výzvám, tak věřím, že to zvládnete. 

EM