- Časopis Dvořan
- Posts
- Dvořan číslo 32!
Dvořan číslo 32!
Čau, já jsem Terka. Chodím do sexty na DG, letos jsem byla šéfredaktorkou tohohle časopisu, a – abych pravdu řekla – není mi vůbec dobře.
Takhle; jsem psychicky nemocná. Což ale není nic výjimečného. Ani zajímavého. Pokud vím, tak průměrně jeden ze čtyř lidí trpí nějakým duševním onemocněním, což je sice děsný, ale je to tak.
Možná není vidět, jak by mohlo moje šéfredaktorování a emoční/mentální poruchy být propojené. Ale jde o to, že někdy nejsem schopná zvládat vůbec BÝT ve škole, natož zároveň s tím vést celou redakci. Vyžaduje to spoustu energie a zákulisní práce, kterou ale nikdo z vás nevidí (Což je dobře; asi byste se jinak unudili nebo ubrečeli k smrti.).
A kvůli tomu dělám hrozně moc chyb z nepozornosti, z naplánovaných článků mi je úzko, do schůzek se musím nutit, stěží rozdejchávám, když něco není tak, jak má. Málo spím, málo jím, málo žiju. A potřebuju ubrat.
Nechci znít nějak pateticky, chci jenom podat důvod, proč narušuju několikaletou tradici předávání postu šéfredaktora. Funguje to totiž tak, že po dobu celého školního roku je šéfem někdo z vyššího gymplu, a to až do posledního dne. Během druhého pololetí/prázdnin vybere z řad redakce svého nástupce a se vším všudy mu Dvořana předá. Takové nepsané pravidlo, no. Akorát já jsem to do konce nevydržela. A je to v pohodě. <3 Hodně mi to vzalo, ale taky dalo. Mimo klišé soft skills typu vedení, zpětná vazba, organizace, skupinová práce atd. jsem získala třeba nové kamarády – jak jinak, že jo.
Bylo to překrásné, bylo toho dost.
Každopádně, s klidem na dušičce říkám, že Dvořana teď předávám do nejlepších možných rukou; mojí nástupkyní je totiž Káťa Pelcová z 2.P. Několik měsíců stála po mém boku – podporovala mě ve formální reprezentaci, zorganizovala celé Poezie z lavice, pomáhala mi s feedbackem na články... a prostě byla (a je) hlavním sluníčkem celé redakce. Takže, až za váma nakluše se samopalem v ruce a s tím, že jí prostě máte dodat nějaký článek – a to i jako externista – tak to prostě uděláte. Je teď jediná na celé škole, kdo tuhle vymáhací pravomoc má. A hlavně ji to baví.
Jinak, věděli jste, že květen je měsícem povědomí o duševním zdraví? Měla jsem v plánu nějaký tematický článek, jenom jsem nečekala, že to bude zrovna úvodník, ve kterém budu oznamovat takovou zásadní změnu.
Takže, zas a znova, opatrujte se. Když je něco moc, tak je to prostě moc. Je v pohodě zpomalit a říct si o pomoc.
A držíme palce maturantům! Teď to budete mít těžký, ale všichni víme, že to zvládnete.
Jo a v dnešním čísle teda najdete odpovědi na otázky ohledně seznamování, návod na lepší život a pracovní básničku, která vám určitě zlepší den.
A teď běžte do háje.
Dvořákova poradna
Seznamování
Naše rady, porady vrací úder! V dnešním čísle se podíváme na jednu zapeklitou otázečku, se kterou se však setkáváme prakticky denně. Otazník visí nad SEZNAMOVÁNÍM. A tak házím pokeball se slovy: „Volím si tebe, Seznamování!“ Stává se mi často, že se všichni diví, kolik to vlastně znám lidí a s kým vším se vídám. Stojí za tím můj recept Od čeho máš pusu ala usměj se a promluv.
Možná si to ani neuvědomuješ, ale už od narození, chtě nechtě, potkáváš nové tváře. Maminku, tu už dobře znáš, co pak tatínek nebo tvoji prarodiče? I pro miminka je seznamování náročné. Provází nás de facto všemi etapami našeho lidského života.
Usměj se a promluv, dva obyčejné pohyby pusou a co dokáží! Nejde to vždy zlehka, neříkám, že je mi vždy do smíchu, ale je to klíček k bráně mezilidských vztahů.
Vezmu modelovou situaci, na té bude nejlepší mé kroky v seznamování přiblížit. Nejběžnější z nich: jste nováčci v kolektivu (ať už pracovní/třídní/zájmová skupina). Co teď? Chce to krůček po krůčku, žádný spěch.
To, co vás spojuje, je škola/práce/záliba a to je pro tebe zároveň odrazový můstek. Neznamená to, že se hned musíš pouštět do sáhodlouhých debat, postačí jen, když s těmito lidmi začneš komunikovat třeba takto: „Promiň, nevíš kdy máme ten první zápas?“ / „Chápeš tu matiku? Já se v tom ztrácím.“ / „Dnes je tak pěkně a my u počítačů! Po práci vyrazím na procházku, neznáš nějaké dobré místo v okolí?“ Ber jejich přítomnost v potaz, jsou tu s tebou, nejsi sám. Ani pochvalou nic nezkazíš, můžeš pochválit např. pěkné brýle nebo projekt/referát, cokoliv, co tě napadne a na druhém zaujme (Bude potěšen, že si ho všímáš.).
U mini rozhovoru můžeš přidat i nějaké informace o sobě („Jo, a já jsem Katka, těší mě…“), pokud bude mít dotyčný zájem tě více poznat, naváže dalším tématem nebo ti poví také něco více o sobě.
Během těchto jednotlivých mini rozhovorů poznáte oba dva, zda si navzájem “voníte“, nebo ne. Podle toho se odvíjí další konverzace (Pokud máš stále zájem se s daným člověkem bavit a více ho poznat.). Postupně se můžeš klidně pustit i do složitějších témat k hovoru, neboj se zeptat i na názor druhého, poprosit o pomoc nebo radu (Tvůj nový kolega bude jistě mile překvapen, že bys chtěl/a poradit/pomoct právě od něj.).
Myslím si, že jsem zde vypíchla všechny důležité bodíky (dle mé kuchařky), teď už je to jen a jen na TOBĚ :) Přeji mnoho štěstí! Seznamování zdar!
Sunshine:):
Tři odstavce propagující bláto – Nelahozeves, Sazená, Chržín, Velvary, Kralupy
Cestovatelský blog Kralupskem po svých
Ahoj!
Chodím na výlety po Kralupech a okolí a píšu o tom blog. Protože cestovat není třeba ani autem, ani daleko.
ig: @kralupskemposvych
A v dnešním Dvořanovi krátká ukázka.
29. 1. 2023
Blátivá slast
Já už nevím, proč jsem si myslela, že to mezi poli bude nějak nezvykle nádherné. Taky odhad trasy moc nezafungoval, původních 17 jsme o 2 zkrátili a vyšlo z toho 18 km. Ale to nevadí, ty louže stály za to. A koneckonců… byla tam ještě jedna věc, která výrazně zvedala kvalitu jinak poměrně nudné cesty. Bláto!
Bláto je kamarád, který vás neopustí, věřte mi
Doma se budete divit, až zjistíte, že jste šli poutní cestou Říp-Blaník, věřte mi. Kolem průmyslového (a oploceného) areálu s obrovskými bílými komíny chcete jít, věřte mi. Minout kapličku s rybníčkem může člověku zpestřit den, věřte mi. Gradace je důležitá a kostelík, který následuje, malebný, věřte mi. Kostel na velvarském náměstí vidět… nemusíte, věřte mi. Na vyhlídku Radovič možná nezapomenete, věřte mi. Co už však určitě nedostanete z bot (ani z hlavy), je bláto, věřte mi.
Óda na bláto
Je to velice zajímavý přírodní jev: zamrzlé louže vedle bohužel mrazem nedotčeného bláta. Omlouvám se za bláto, ale na mapě nebylo vyznačené. Nezbývá než fotit zamrzlé louže, bláto není dostatečně vizuálně zajímavé. Chcete se projít na chůdách a zažít trochu adrenalinu? Mám pro vás úžasnou zprávu, nepotřebujete k tomu nic víc než bláto! Nemáte co dělat se svým životem o víkendu? Měla bych pro vás jeden tip… výlet blátem!
Líbilo? Čti víc! :)
(Funguje i newsletter, heč.)
ig: @kralupskemposvych
Anežka Malínská
Pracovní morálka
Poezie
Sedí chlapík v kanceláři,
znuděný výraz ve tváři,
sekretářce naznačuje,
že ho práce unavuje.
Nejradši by vypad ven,
je tu první jarní den.
Ředitel však vzteky hoří,
dneska přijdou investoři.
Termíny se protahují,
firmy si to zatajují.
Musí se to všechno stihnout,
chtějí-li se sankcím vyhnout.
Tak na důkaz, že si věří,
pozvali je na večeři.
Komplikace přijdou přesto,
v cestě jim teď stojí Město.
Ředitel si však ví rady,
kamarádům na úřady
pošle jistou částku bokem,
ať se smlouvy pohnou skokem.
Zívá chlapík v kanceláři,
vidí se někde na pláži.
Ať už má tu práci z krku
bez ohledu na kritiku.
H.M.
