Dvořan číslo 30!

Nazdárek lidičky!

Další úterý je tu a do vašich mailů s ním přichází další Dvořan! Zatím jde vše ještě klidně, ale koncem týdne nás čeká pořádný chaos. Že si z vás dělám srandu? Že přeháním? Budou maturity, předpokládám, že rozvrhy už jste viděli. Většina školy se tedy může těšit na kratší vyučování, ale maturanti už dost možná stresují. Nebojte se, to dáte.

Vyšší gympl dnes vyrazí do Kassu na představení Maryša, sekunda a tercie si ve středu vyslechne přednášku. Během čtvrtku a pátku si pak kvarta s kvintou vyplní den Exkurzí v okolí Kralup, aby ve škole bylo všechno co nejjednodušší.

Hlídejte si tedy rozvrhy, ať nedojde ke zmatkům a profesoři i studenti mají ty maturity co nejklidnější! Dnešní Dvořan už vám přináší infošky o Mistrovství světa v hokeji, žhavý zážitek z koncertu a příběh z Maroka!

A jak dopadly studentské volby? Máme pro vás informace z první ruky! Tak čtěte!

Mistrovství světa v hokeji 2024

Sport, MS v hokeji 2024

Píše se 10. květen roku 2024 a v Čechách znovu po roce nastává období, kdy se z nás všech stávají trenéři nároďáku. Stejně jako loni nám totiž začalo Mistrovství světa v ledním hokeji a po devíti letech přišla řada znovu na Českou republiku, aby pořádala letos již 87. ročník MS. Čeští hráči se tak už po jedenácté mohou pochlubit svými dovednostmi na domácím ledě. Abych byla konkrétní, tak právě český tým se zbytkem skupiny A si základní zápasy odehraje v pražské O2 areně, zatímco na skupinu B čeká OSTRAVAR aréna v Ostravě. 

Oproti minulému roku se toho pro náš národní tým hodně změnilo, od nových dresů, na které se znovu navrátil velký státní znak, po nového hlavního trenéra (Radim Rulík - bývalý trenér HC Dynamo Pardubice), který nám také zamíchal kartami v sestavě hráčů. 

Do týmu se znovu neprobojoval například detroitský útočník Jakub Vrána nebo Tomáš Nosek, který hraje za New Jersey Devils. A k překvapení/nesouhlasu fanoušků do týmu Radim Rulík nepřibral ani žádné mladé tváře, jako je Jakub Rychlovský, nejlepší střelec extraligy. Naopak se znovu po roční přestávce navrátil brankář Lukáš Dostál, který v úplně prvním zápase proti Finům předvedl neskutečný výkon, při kterém pochytal všech 21 střel a veškeré následné nájezdy.

Změn bylo dost, co ale zůstává již tři roky stejné, je kapitán, kterým se i letos stal Roman Červenka (38 let). Ten v tomto roce překonal jako třetí hráč v historii hranici 200 odehraných zápasů za český národní tým a zároveň v rámci zápasu s Norskem dohnal Jaromíra Jágra, a to svými 55 brankami v dresu národního týmu. 

No a nakonec nějaké mistrovské zajímavosti:
1. Maskoty MS se znovu stali, stejně jako v roce 2015, Bob a Bobek.

2. Medaile reprezentují sklářskou historii České republiky. Za jejich designem stojí Kateřina Handlová a samotné medaile pak pochází od sklářů z Nového Boru. 

3. Po 22 letech si v elitní skupině Mistrovství světa IIHF (International Ice Hockey Federation) v ledním hokeji zahraje národní mužstvo Polska, které si při zápasu s Lotyšskem zapsalo i svůj první bod.

4. Švýcarský útočník Andres Ambühl hraje již na 19. mistrovství světa.

5. Nejstarší i nejmladší hráč pochází z norského národního týmu: Stian Solberg (29.12. 2005 - 18 let), Patrick Thoresen (7.11.1983 - 40 let)

6. Český tým do mistrovství vchází s novou gólovou písničkou. Od roku 2015 (s přestávkami) nás při gólech doprovázela zremixovaná verze písničky Zavolejte stráže. Letos si národní tým vybral píseň Hoja hoj z muzikálu Noc na Karlštejně, která ale není úplnou novinkou. V roce 2019 už jednou nahradila právě Zavolejte stráže.

7. Ústecký fanoušek Vasil Simkovič nás na zápasech doprovází už 25 let v masce Fantomase.

Netřebová

Rammstein se opět pokusili podpálit Letňany!

Koncert, Europe Stadium Tour 2024, Rammstein

Konečně je to tu zas. Druhou květnovou sobotou začíná v pražských Letňanech nové Rammstein Europe Stadium Tour 2024, já s tátou kráčím po silnici, pódium na obzoru a v ruce mačkám lístky. Jdeme s davem, na letišti v Letňanech se večer sejde šedesát tisíc lidí. Během chůze trochu poskakuji, dělám to často, když mám radost.

První kontrolou jsme prošli bez problémů, táta si koupil pivo, abych měla na památku nový kelímek kapely, už osmý do sbírky, a šli jsme dál. Po patnácti minutách strávených ve frontě u druhé kontroly nám pořadatelé oznámili, že stojíme u vstupu pro Feuerzone (sektor přímo u pódia, kde bývá dosti teplo) a lístky máme na sezení, takže musíme jiným vchodem na druhé straně. Mohli to někam napsat, ale to evidentně nikoho nenapadlo. Procpali jsme se tedy davem a konečně jsme byli vpuštěni na místo činu.

Jak je již zvykem, v sedm hodin večer započal koncert vystoupením francouzského klavírního dua Abelard, které hrálo své variace Rammstein písniček, a chvilku po osmé dorazily hlavní hvězdy večera.

Za zvuku Music for the Royal Fireworks (Všimli jste si všichni té narážky na ohňostroje?) a za potlesku a výkřiků fanoušků, ke kterým jsem se já nepřidala, protože jsem byla tak nadšená a natěšená, že mi ani nedocházelo, že už se to děje, kapela nastoupila. Úvodní písní pak byla speciální Ramm4, kterou znám z nahrávek koncertu v roce 2017, avšak studiově nikdy vydána nebyla. Je to škoda, protože má velice zajímavý instrumental a text je složen z úryvků ostatních písní kapely. Ramm4 bych možná označila za jakousi anotaci koncertu a byla jsem z ní naprosto nadšená.

I další výběr písní velice chválím, na rozdíl od předchozích dvou koncertů, které jsem navštívila a které byly na počest nových alb (Rammstein 2019 a Zeit 2022), bylo toto vystoupení plno starších „klasik“ kapely, většinově mých oblíbených písní. Nejpopulárnější písně z nejnovějších alb ale také vynechány nebyly, mohli jsme si tedy poslechnout například Deutschland, Radio, Ausländer, Zeit nebo závěrečné Adieu. A ani na nejznámější Du hast se samozřejmě nezapomnělo. 

Co se efektů, plamenů a ohňostrojů týče, ty byly prakticky stejné jako vždy, výhoda pro mě, věděla jsem přesně, který kousek jaké písničky si mám natočit. Plameny dosahovaly několikametrové výšky a byly všude, na vrchu pódia, mezi kapelou, mezi fanoušky. Plamenomety byly dokonce přidělané také na kytarách, zpěvák měl plameny chrlící batoh na zádech. Ohnivé divadlo doplňovaly světelné efekty. Chvilku bez plamenů využila kapela pro přání k bubeníkovým padesátým osmým narozeninám. Na pódiu proběhl přípitek, fanoušci zatím zpívali Happy birthday a atmosféra to byla nádherná.

Chvilku po desáté večer závěrečný výbuch na pódiu celý koncert ukončil a my jsme se museli vydat domů, nebylo to ovšem tak jednoduché. Už jsem zmínila, že na koncertě bylo 60 000 lidí, kteří se všichni v jednu chvíli zvedli a vypravili pryč. Dostali jsme se tedy do ohromného davu, který se rozdělil do tří směrů. Nejbližší okolí koncertu bylo celé pro dopravu uzavřené, většinu cesty jsme tedy šli po silnici, občasně jsme se vyhýbali opilým fanouškům ležícím na zemi a já jsem měla neustále co říct. Zpěvák totiž texty lehce měnil a vkládal do nich slovní hříčky hodící se ke koncertu. Kytarista si s kytarovými riffy pohrál víc než ve studiu a bylo to trošku zajímavější. A klávesák, ten v jednu chvíli posadil melodii, kterou hrál, dokonce o dvě oktávy níž, takže to znělo úplně hustě! Asi po deseti minutách povídání mi táta řekl, ať už konečně mlčím. Nefungovalo to. :)

Jak jsem si to tedy užila? Maximálně. Mimo kousku jedné písničky jsem uměla všechny texty nazpaměť, efekty jsem znala, věděla jsem, na co se těšit, ale písničky jsem nečekala. Ze tří koncertů Rammstein, na kterých jsem byla, hodnotím tento jako nejlepší, a kdyby byla možnost, bez váhání bych šla hned znovu. Možnost ale není, tak mi nezbývá než doufat, že za rok či za dva nás Rammstein v Praze navštíví znovu.

Veronika Sáblová

Toulky marocké

Maroko, zážitek

Den 1: Agadir

Tak trochu zeleně, ale ne moc. Bohatější, turistické části, ale i sotva stojící příbytky. Teď ale pozor! Silnice. Co bychom za ně tady v ČR dali… jsou tu hezky upravené, často mají více pruhů, pěkná cyklostezka… Akorát v (extrémním) množství značek bychom s Marokem mohli vést čestný boj, myslím, že by to byla remíza, či by ještě vyhráli. Musí se jim ale nechat, že většina značek je i svítící díky malým diodkám a to jim my můžeme jen tiše závidět.

Stromy tu stojí jako by se sebe navzájem štítily, nebo se snad bojí, že jim nějaký jiný vypije jejich drahocennou vodu, které se jim tu zas tolik nedostává (i když stále více, než na jihu země). Na těch pár travnatých ploškách jsme potkali stádo ovcí, těsně vedle silnice, se staříkem na ztrouchnivělé plastové židličce sedící opodál. Potkali jsme i velbloudy, hráli všemi barvami, jak požírali nějaký stromek. Nebyl-li to jen přízrak, viděla jsem i bílého.

Lidé mi tu ty stromy trochu připomínají. Nikde nenajdete větší skupiny, leda tak na nějaké mši. A nebo, když zapadne slunce, tzn. Alláh konečně usnul a je čas na dlab. Každopádně se zdá, že jsou tu lidi jako samostatné jednotky a to jakéhokoliv věku. Tuhle si chlapec kopal míčem se stromem, zatímco mladík oděn západem pospíchal na autobus. Žena v krásném pestrobarevném hidžábu profrčela na motorce a stařík v ošuntělé tunice na chodníku… vlastně ani nevím, co dělal, prostě byl. (spoiler: čím víc do středu země, tím víc jsou lidi spolu, o tom si ale třeba přečteš jindy)

Při cestě na večeři (která nakonec sestávala především z italské kuchyně, na tradičnější jsme si museli den, dva počkat; dostali jsme avokádový džus, neboli tekutou euforii) ještě v úplném stresu, jelikož nikdo tou dobou ještě nevěděl, co nás vlastně čeká, jsme navštívili pláž s krásným západem. Jak tak ty tiché vlnky, které několik hochů v zápalu plavání pročesávalo rukama, šplouchaly břehy, nastal vlastně úplný klid, přinejmenším vně hlavy, duše. Jako by existovala jen ta světlounká oranžová na nebi, lehký větřík ve vlasech a mořská vůně šimrající nos. Z klidu mě vytrhla až nedaleká konverzace, kdy jsem poznala jeden z hlasů, který patřil účastníku zájezdu. Ten se druhému hlasu charakterizovatelnému velmi lámanou angličtinou snažil vysvětlit, že mu nechtěl ukrást polorozpadlou židli, jen si na ni položit oblečení, protože se jde vykoupat. Po usmlouvání bakšiše na až tak nepřepálenou částku středoevropanovi tedy těch pár dřívek, které měly být ta konfliktní židle, půjčil. Nic tu není zadarmo, vždy to někomu patří. Můžeme se ale divit?