Dvořan číslo 30!

Fajn, to by teda bylo.

Máme za sebou přijímačky sem na gympl. Už tedy nehrozí, že by nám někdo zkazil týden nějakým dalším ředitelským volnem jako v pondělí, díkybohu.

Nehrozí ani, že bychom si museli lámat hlavu s vybíráním obědů mezi jedničkama a dvojkama; stále se totiž druhé obědy nevaří. Takže alespoň bude víc míst v jídelně, protože vegetariáni, kteří jsou zvyklí chodit na svoje bezmasé dvojky, zkrátka musí jíst někde jinde.

Nehrozí ani, že byste se tento týden nudili! V dnešním Dvořanovi totiž najdete novou autorskou povídku, něco málo z hlavy knihomola a recept na americké sušenky. Užijte si to!

Ve frontě na banány klid

Povídka, humor, parodie

Superlov je zábavná vědomostní soutěž, která je od počátku března vysílána každou sobotu večer na Nově. V nedávném dílu mě zaujala otázka: Dle knihy od Remarqua je která fronta klidná? a) jižní, b) západní, c) na banány.

Karel Novák, sotva 20letý muž, který před nedávnou dobou odmaturoval, žil prázdný život. Práci neměl, přítelkyni také ne, a navíc byl nucen žít s rodiči. Vlivem těchto faktorů měl spoustu volného času. Jednu povinnost však měl, každý čtvrtek bylo jeho úkolem koupit v Kauflandu kilo banánů. Úkol se může zdát jednoduchý, avšak Karel musí banány zakoupit mezi deseti až jedenácti ráno, kdy je nákupní dům zahlcen důchodci a na banány se stojí fronty.

Přibližně před třemi měsíci se uskutečnila jeho první výprava. Karel vstupoval do prodejny obchodního řetězce s velmi malou znalostí prostor těsně po desáté hodině. Už při vstupu si všiml přibližně tří set důchodců chodících kolem dokola a hledajících slevy. Karlovi přišlo zbytečné Kaufland nějak více prozkoumávat, tak rovnou vyrazil k banánům.

První náznaky fronty byly vidět už od oddělení se sladkostmi, takže hned. Karel však postupoval dále a doufal, že kilo banánů sežene bez čekání. Štěstí však neměl.Jakmile se přiblížil k banánové sekci, všimla si ho odhadem osmdesátiletá paní.

„Co koukáš, holomku? Utíkej na konec řady! Banány jsou nedostatkovým zbožím!” zakřičela a Karla si všimli i ostatní důchodci. Začali na něj vrhat zlostné pohledy.

To si myslí, že žijeme v komunismu? Nevím, že by za poslední dobu banány někdy došly, pomyslel si. Raději však nic nenamítal a postavil se na konec řady.

Po dvaceti minutách čekání se Karel ovocnému regálu alespoň trochu přiblížil, aby viděl, jak banány došly. Byl konec, nastal chaos.

Jako první začaly létat hrušky, jedna důchodkyně je házela po druhé, zatímco muži se snažili bránit své manželky košíky, do kterých ovoce patří. Karlovi nezbylo na obranu nic jiného než jablka, avšak díky volejbalu, který hrával na střední škole, dokázal hrušky odrážet tak, aby nebyl zasažen. Když začala létat pomela, byl dokonce schopný je prsty přihrát prodavačkám, které se schovávaly za pulty, zatímco volaly policii. Karel se tedy raději rozhodl rychle odejít a přístí čtvrtek vyrazit včas, aby se chaosu vyhnul.

Dnes má všechny potřebné zkušenosti a nastavené budíky, banány tedy kupuje bez jediného zasažení hruškou… Pomalu vchází do prodejny Kaufland, bere si nákupní košík a vyráží směrem k oddělení s ovocem. V šoku se ale zastaví a zírá na prázdné uličky.

Kde jsou všichni důchodci? Kde jsou agresivní babičky vrhající ovoce? ptá se sám sebe. Odpovědět si nedokáže. Jde tedy blíže a vše je najednou jasné. Banány nejsou. Loď, která je měla přivézt, se potopila a banány byly ztraceny. Tento den se Karlovi vepíše do paměti už navždy.

Ve frontě na banány byl klid. Žádná tam totiž nebyla.

Veronika Sáblová

Být knihomolem

Zamyšlení

Co to vlastně znamená? Sama nevím.

Většina lidí by vám řekla, že je to člověk, který neustále čte. Takový typický stereotyp knihomola je, když má člověk brýle, u sebe vždy alespoň jednu knížku a je introvert. Tak to ale být nemusí. Já se jako knihomol cítím, stejně jako mnoho dalších lidí, kteří tyto požadavky nesplňují.

I když mám ráda momenty, kdy sedím s knížkou v ruce a za oknem prší, neustále potřebuji mít kolem sebe lidi. Spíše bych si vybrala zábavu s přáteli než knížku, ale stále k ní něco cítím.

Patřit do této skupiny taky neznamená neustále pouze číst a mít na to pokaždé chuť. Je zde mnoho důvodů, proč zrovna nic nečtete, ať už se jedná o nedostatek času, čtecí krizi anebo se vám prostě nechce číst.

Být knihomolkou pro mě asi znamená cítit něco k příběhům, které čtu, neustále přemýšlet pouze o životě postavy, se kterou mě seznámil její spisovatel. Je to vlastně jako láska, máte jí plnou hlavu, dokud se nedostanete do další povídky a nevžijete se do nového života.

Když o tom tak přemýšlím, tak v mém případě, když nemám náladu číst, tak to bude proto, že mám zrovna chuť žít svůj život. Každá kniha je únik z kruté reality. A ještě lepší je to, když si o svém nově prožitém životě můžete s někým popovídat.

Proto taky miluju být knihomolem, jelikož v této skupině se najdou úžasní lidé, kteří vás chápou. Se kterými se můžete ještě na chvíli vrátit do světa, který může být krutější než realita, ale i tak vás před tou vaší zachraňuje.

Kateřina Vašicová

Chocolate chip cookies

Recept

Cookies, tedy osvědčené sušenky, kterými nikdy nezklamete – hezky v americkém stylu. Jednoznačně must-have na každý piknik, návštěvu a oslavu. A jejich pečení je úžasná příležitost na to se odreagovat (Pokud teda nemáte nějaké emoční poruchy, že ano.).

(cca 2 plechy, 30 minut)

Ingredience:

• 1 hrnek polohrubé mouky

• ½ hrnku (100 g) hladké (špaldové) mouky

• 1 lžička kypřicího prášku

• špetka soli

(Mouky můžeme nahradit za jiné druhy – např. za bezlepkové nebo celozrnné. Důležité je, aby to bylo v poměru 2:1 hrubší a hladší.)

• ½ hrnku (100 g) másla (pokojové teploty)

• cca ½ hrnku třtinového cukru

• 2 lžíce vanilkového cukru

• 1 vajíčko

• cca 1 lžíce mléka

• 1 hrnek (200 g) čokolády na vaření (ideálně hořká, nasekaná)

Postup:

• Troubu předehřejeme na 180 °C a připravíme si plechy s pečícím papírem.

• Smícháme všechny sypké suroviny v jedné míse/nádobě.

• Ve druhé míse utřeme máslo s cukrem, přidáme vajíčko a mléko a sypké suroviny.

• Utvoříme těsto. Přidáme do něj nasekanou čokoládu.

• Z těsta si uděláme "hroudy", malinko je stlačíme (ale ne moc; je možné, že se ještě "roztečou"). Zkrátka by měly být velké jako standardní sušenky.

• Pečeme do zlatova něco přes 10 minut – to musíte odhadnout; záleží na velikosti sušenek a výkonu trouby.

• Když je vytáhneme z trouby, vyskládáme je rychle na nějakou mřížku, abychom předešli zapaření. Můžete je vytáhnout, i když se budou zvenku tvářit ještě malinko nedopečeně; pravděpodobně ještě dojdou. Po vychladnutí by měly být křupavé zvenku a vláčné zevnitř.

• Máte hotovo, nechte si chutnat! Jo a užijte si úklid. Je to bolest.

Tereza Lafková