Dvořan číslo 29!

Ahojky, hlásíme se vám s dalším Dvořanem!

Tento týden je hektický snad pro celou školu, hlavně však pro maturanty, kteří píší didaktické testy. Takže pokud jste maturanti, vězte, že na vás myslíme a držíme pěsti!

Ale i nám, obyčejným smrtelníkům, je potřeba popřát hodně štěstíčka, poněvadž se nám pomalu blíží konec roku a s ním i závěrečné písemky. A pokud se na vás (jakožto i na mě) všechny ty testy sypou ze všech stran, myslím, že nejdůležitější je se z toho nezbláznit.

K tomu naštěstí pomáhá nadcházející volná středa, kterou máme díky státnímu svátku ke Dni osvobození. Doufám tedy, že alespoň tehdy si trochu odpočinete a nebudete celý den pouze zavaleni v učení, které je potřeba dohnat.

Brzy nás také čeká Den matek, tak nezapomeňte na své milované maminky a kupte jim tu zaslouženou čokoládu nebo kytičku. Anebo je alespoň obejměte a poděkujte jim za to, že to s vámi zvládly až doteď. K tomu se nám ale váže jedna z dnešních básní, kterou si rozhodně nenechte ujít.

Každopádně teď už přejdeme k tomu hlavnímu a to jest další číslo našeho oblíbeného časopisu Dvořan. Dnes vám přinášíme plnou náruč poezie a romantiky, tak se uvelebte a užijte si to!

Máma

Báseň, Den matek

Čaukyyy, nikdy jsem nebyla fanda poezie, ale poslední dobou je pro mě formou vyjádření určitých pocitů. Moje mamka pro mě znamená vážně hodně. Myslím si, že každá máma je velmi důležitá a zaslouží si od nás lásku nejen na Den matek, který bude v neděli. Proto na svoji maminku nezapomeňte, kupte jí květinu, obejměte ji a nebo jí třeba přečtěte tuhle

Moje máma.

Kudrnaté vlasy, vysoká postava.

Ta, která mě vychovala, 

ta, kterou jsem neztratila.

Moje máma.

Jako malou mě za ruku vedla, a když jsem upadla, tak mě vždycky zvedla.

Moje máma mě teď pošle na úřad a řekne jen: „Běž si to vyřídit, honem.“

Stále mi ale ukazuje cestu životem.

Moje máma, která by mě někdy nejradši vyhodila oknem.

Ta, která mě za každou cenu podrží.

Ta, která, i když se někdy zdrží, přijde nakonec včas.

Pohladí mě po tváři a dokonale vaří.

Ta, která mi dá domov i tam, kde není.

Ta, která mi příchodem domů náladu k lepšímu změní.

To je moje máma.

Máma, která by se pro mě rozdala.

Máma, která, i když mi někdy vynadala, byla pro mě vždycky útočištěm.

Moje máma je ta, která mě vždycky donutila něco dělat.

Moje máma je osoba, kterou už nemusím hledat. 

Moje máma umí být sedmihlavá saň, 

je to ale máma, která má hebkou dlaň.

Za svoji mámu bych se bila,

protože nevím, kdo bych dnes bez ní byla.

Ema Matějíčková

Vítěz v prohrávání

Příběh, dětství, výhra/prohra

Před našim barákem jsou kovový schody. Nikam nevedou, prostě tam jsou. Když jsem chodila do školky, s mým bratrancem jsme vždycky procházeli kolem. Bratránek vylezl na schody a seskočil dolů a takhle to šlo pořád do kola. Schody sice nebyly vysoký, ale stejně jsem se vždycky bála skočit. Bratranec mě vzal za ruku, vyšli jsme spolu schody, a když jsme stáli na kraji stupínku, řekl: „Když já, tak ty taky.” Na což já vždy odpověděla: „Když ty, tak já taky.” Bratránek seskočil dolů a já za ním. Byla to naše oblíbená hra, trávili jsme tím hodiny a hodiny, každej den. Soutěžili jsme, kdo bude rychlejší. Kdo skočí roznožku a kdo skrčku. Kdo to zvládne se zavřenýma očima. Kdo skočí pozadu. No, prostě v čemkoliv, co nás zrovna napadlo. Ale teď už nám není pět, táhne nám na patnáct. Už neběháme po schodech, ale snažíme se vyškrábat na ten pomyslnej vrchol života. A už nesoutěžíme v tom, kdo seskočí dolů. Soutěžíme v tom, kdo se tam udrží nejdýl. Ale kdybychom znovu byly malý děti a předháněly se, kdo jako první skončí na zemi, rozhodně bych vyhrála.

Ema Dymáčková

Výlet do vesmíru

Báseň, vesmír, myšlenky

Výlet do vesmíru

z místnosti se stala prázdná díra

dokonale tichá a zároveň šumící

stojíš tu tiše a zároveň mluvící

chápu teď vše a zároveň nic

jako astronaut, co stoupl na měsíc

pocit toho, že nemá právo vědět víc

to vše není určeno pro něj

proto se teď taky cítím jako zloděj

když chci vědět víc

vše a zároveň nic

Michal David