Dvořan číslo 28!

Nazdárek, už jsme tady zas!

Tento týden je pro tři třídy naší školy hodně důležitý. Ptáte se proč? No to je přeci jasné, dnes se koná poslední zvonění, den, kdy se, jak už z názvu vyplývá, budeme loučit s našimi maturanty! Přesný průběh posledního zvonění je tajemstvím, většinově o něm tedy zatím nic moc nevíme, ale já si myslím, že to bude stát za to. 

Hned zítra nás čeká volný den, státní svátek. Krásné, že? Až na to, že je to jen jeden den a ještě k tomu středa, přímo uprostřed týdne. Ale tak, nemáme si co stěžovat, ne? Narozdíl od maturantů totiž ostatní z nás nemusí ve čtvrtek a pátek psát didaktické testy k maturitě. 

Ale jo, já vím, že vás tohle moje úvodní povídání nezajímá tolik jako články, které Dvořan přínáší, takže jdeme rovnou na to! Užijte si povídání o výletě v Katalánsku, rozhovory se španěly a info o španělském svátku! Ano, přinášíme speciální extra španělské číslo!

Nač lenošit, prožijte s námi cestu vnitřního klidu

Výlet, vyprávění

Montserrat, alias Zubatá hora, se vypíná nad obcí Monistrol de Montserrat („Malý klášter Montserrat“). Se svými 1236 m se Montserrat může chlubit nejen svou výškou, ale také skvostným klášterem z 11. století. Montserrat se stal poutním místem pro věřící, avšak i turistickým cílem pro trekingové nadšence. Jedná se sice o náročný terén, ale lze ho zdolat z pohodlí kabinové lanovky, která vás zaveze až na vrchol hory. My jsme zvolili staletími ověřenou metodu, a vydali jsme se tak vstříc klášteru pěšky. Putujte španělskou džunglí společně s námi!

Naše cesta začíná v hlavním městě Katalánska, v Barceloně. Jelikož je zde velmi rozvinutá síť železnic, není problém uniknout z ruchu metropole do klidnější části Katalánska. Z nádraží Plaça d'Espanya jezdí drážní linka R5 do stanice Manresa. Cílová stanice Monistrol de Montserrat, obec u úpatí hory, je od výchozí stanice vzdálena přibližně hodinu cesty. Po neúprosném kolébání jízdní soupravy spočineme u vápencovitého skvostu, který lze spatřit za nádražní staničkou. Z tohoto místa jsme se vydali již pěšky, než se však dostane na strmé stoupání, nabízí se nám prohlídka místní malebné vesničky. Procházíme klikatými prázdnými uličkami, narazili jsme i na menší náměstíčko, kde zakotvila pojízdná knihovna s prodejcem schovaným pod plachtou svého stánku s čerstvým ovocem a zeleninou.

Rozhodli jsme se pro 5 km trasu, k poutnímu místu se můžete vydat i delšími značenými trasami, celkem Montserrat nabízí 3 hlavní stezky. Začíná se pozvolna s mírným stoupáním, v nižších nadmořských výškách projdete jílovitou prašnou pěšinou, okolí je obklopeno spíše suššími otevřenými planinami. Následujících 30 – 40 minut monotónních zatáček jsme s trasou nad míru spokojeni, ne na dlouho, nastává však zlom, kdy se před naším zrakem objeví výrazně strmý kopec se spadaným kamením. Tudy se noříme více do hlubin “pralesního” porostu, kameny podkluzují, a už to bude jen veselejší. Na řadu přichází příkré, ledabyle naskládané schody vedoucí k vytouženému nebeskému cíli. Schody do nebes berou zcela dech a otevírají zalesněnou džungli, která alespoň na chvíli uchrání před sluncem. 

Splašené plíce uklidníme po schodovém maratonu (o přibližné délce 40 minut) vinoucími se zatáčkami, což jsou poslední zatáčky, které na své cestě absolvujeme. Před námi se otevírá majestátní komplex dobových budov. Na tomto území se, v porovnání s přírodní značenou trasou, kumuluje více lidí, celé mohutné scenérii tak dominuje kabinová lanovka, která již stihla dopravit tucet turistů. Frekventovaný turismus se zde projevuje nejen shlukem stovek lidí, ale i zabudovanými toaletami, obchodem se suvenýry anebo přeplněnou restaurací.

Montserrat nabízí kulturní i spirituální obohacení mysli, můžete navštívit muzeum, v němž se nachází sbírka uměleckých děl (Naleznete zde i část díla proslulých tváří, jako jsou Dalí anebo Picasso.), náboženské artefakty či archeologické skvosty. Pro meditaci nebo modlitbu jsou ideální prostory chrámu, ten nabízí vysoce klenuté stropy s chladnými stěnami. Interiér je bohatě zdoben zlatem s bílým mramorem. Na řady dřevěných lavic prosvítají ze světlíků a okenních vitráží sluneční paprsky, postranní uličky směrem k oltáři lemují kované lustry se svíčkami a společně se zavěšeným křížem, na němž spočívá Ježíš, a s Černou madonou dotváří všudypřítomnou mystickou atmosféru. 

Nabyté pocity z návštěvy ve vás budou ještě dlouho poté rezonovat. Jen těžko se nachází takto příjemné místo k relaxaci, osobnímu rozvoji či duchovnímu pokoji. Tyto skutečnosti představují hlavní pilíře Montserratu, mentalitu této lokality. Nač tedy dále polehávat na prosezené pohovce, když se na vás Zubatá hora zubí od ucha k uchu!

Shocking news! 

What do Spanish students from Granada think about us?

It has been a month since we spoke with Spanish students participating in the Erasmus exchange, who arrived from Granada, Spain to visit Kralupy and its surroundings.

We wanted to know their opinions on our country, school and cuisine. Thanks to this interview, we discovered a lot of differences between our school systems. Luckily, we met forthcoming people who kindly answered all of the questions, even though they had some doubts, but we laughed a lot. Let us introduce you to Mónica and Faustino, the future biomedical engineer and the expert on mechanical engineering. We met the main stars in the middle of the concert of the school band The Act in the community centre Havránek which is located in Veltrusy. 

Have a look and slide down for the answers!

1) Why did you choose the Erasmus programme to travel to the Czech Republic?

• Faustino: “We were given this opportunity which comes once in a lifetime by our school . Everyone has their goals, for example, I want to pass my English certificate. On a practical note,  I can work on my speaking and listening abilities here . What I really want is just to learn, get to know Czech people and my mates better, develop myself as a person, and improve my English skills.”

• Mónica: “They gave us the opportunity to travel, discover new parts of the world. I haven't travelled much, so I think it is a really cool experience. I love Prague.”

 “As Faustino said, you can develop your English skills and socialize with people. I am not a very shy person, and I really like it. It’s experience. If you had this opportunity, you wouldn’t let it pass.”

2) What were your first impressions of our country and Kralupy? 

• Faustino: “Actually,  I am fortunate to have been here before with my family. I have been feeling completely different vibes, everything  is different , the city,  architecture, lifestyle, timetables. I have had to adapt.” 

• Mónica: “I have really good impressions. When we arrived, all the Czech students were open to us and very friendly. But the Czech Republic is different than Spain, the architecture, the people, I think that we are more friendly. We have been having a really good time here. The place where we are, it's a little familiar.”

3) What differences can you see between the Spanish and Czech school systems?

• Faustino: “It depends on the school because in my school lessons start at 8:00. We have 4  lessons (after that there is a 30-minute break,  then there are 2 lessons left, so we continue studying) until 14:30. We eat at home, but here we have lunch  at school. Also you need to go to other classrooms, but in Spain you stay in the same classroom throughout the day.”

4) Could you describe the details of the Spanish education system?

• Mónica: In Spain, we don't have theatre, arts or music. We just have the basic subjects like math or Spanish, however, the marks in Spain are from zero (the worst) to ten (the best).

• Mónica: “Firstly, we have kindergarten until 6 years, then the obligatory education includes a primary school for 6 years and  the secondary school for 4 years. Then you can study Bachillerato program (obdoba českého gymnázia, pozn. autora) for 2 years or do  Grado medio o superior (obdoba české střední odborné školy, pozn. autora) also for 2 years. After being evaluated, you get the final mark, and then you can go to the university, which usually happens at  the age of 18. ”

5) Do you have any hobbies or activities which your school organizes?

• Mónica: “After finishing lessons at school you can take extra activities.”

• Faustino: “Like doing sports. Sometimes some schools organize these activities, but you could do it on your own too.”

• Mónica: “I play volleyball, so I go to school, and then I have a volleyball training.”

• Faustino: “I have extra English lessons because I want to pass a C2  English test . Now I have a C1 certificate. I workout in the gym as well.”

6) What are you interested in, and what would you like to study?

• Faustino: “I am interested in technological sciences. In Granada, we have a university which offers computing and it is famous for it. I am also interested in mechanics. I am quite undecided between these two fields. I have one and a half year to decide.” 

• Mónica: “I don’t exactly know what I want to do, but I have an idea. I am studying biomedicine. I like biology, chemistry and physics. In the future, I want to study biomedical engineering and work on robots in hospitals. It connects two parts of my interests. But I cannot study that in Granada, I would have to move to Seville or Malaga. Maybe I will go to Malaga, I don't know, I have time to decide.”

7) Would you like to study in the Czech Republic?

• Mónica: “I would like it because I love travelling and meeting new people. The only thing that makes me worried it’s the language. Not everybody knows English, learning languages is difficult, but I love learning languages.”

• Faustino: “My mum did an Erasmus exchange in Prague so if I did it, it would become a family tradition. It would mean changing my life completely. As Mónica said, the language could be hard, even though I can communicate in English. I would rather stay in Granada. It's a city with a lot of amenities, universities, and my whole family lives there. If my study required being in Czechia or in another country, I would do it because it would be my future.”

8) What is your opinion about Czech cuisine or our school canteen?

• Mónica: “We have not eaten any typical food from here, we have had some hamburgers and pizzas. In the canteen, we ate pasta with cheese sauce and a pear. I liked it even though I hadn’t tasted it before.”

• Faustino: “At the time when I came here for the first time,  I tried round- shaped sweets with  a hole inside (trdelník, pozn. autora). Also, we had a dish with special sauce,meat and probably with dumplings (svíčková, pozn. autora). In Spain, we have many varieties of restaurants and food. To compare, you have more heavy meals, but in Spain we have lighter meals because of the different climate and temperatures. I like your cuisine, but it’s hard to compare it.”

9) Are there any experiences you won't forget?

• Faustino: “That we are living in a small village and town now, and getting to know each other’s culture, also I would like to keep in contact with Czech students.”

• Mónica: “I won’t forget yesterday evening when we had a farewell dinner with  our Czech friends. When I went to the house of my Czech family,  they had already prepared a cake for me. I really liked it. I brought  a little gift from Spain for them as well. We had a great time.”

10) How would you rate the programme of your visit?

• Mónica: “I would say 9 points. Because of the first day when we were a bit shy, and did not want to talk much. During the visit, we had only two days to enjoy the time with our new friends, but I don’t want to complain.” 

• Faustino: “It was made with 100% effort. Maybe we could have done some activities by ourselves or in smaller groups because there are many people with whom I haven’t spoken yet. In smaller groups, we could get to know each other better.”

11) Which place have you found  the most inspiring?

• Mónica: “I have two places, the Nerudova Street, our guide in Prague told us something from history about it. It's also a colourful street with interesting architecture. The second place is the Prague Castle. We took a million photos of it. I love it!”

• Faustino: “I love Wenceslas Square. There is a beautiful view of the museum and I also enjoyed the views of the streets leading to the Charles Bridge. All the streets are colourful, and I really love the architectural style of the buildings.”

12) Any message for the students who would try Erasmus exchange?

• Mónica: “If you go to Prague, enjoy it. Don’t get angry with your friends, don’t think about things that are happening in Spain at that moment, and don’t check your school marks. I did, and I experienced a pretty bad moment. Just enjoy it!”

• Faustino: “Try to enjoy it from the first day, and speak with people. From the beginning, try to make the most of it. If some students come to your place, don’t be shy with them, welcome them. They are more scared than you are, they would be grateful if you could speak to them. Spend time with them because you would have just a week or a few days. It would be useful in the future.”

All in all we would like to thank you, Mónica and Faustino, for your time and for being so nice!  We wish all your dreams come true and also good luck with your studies. We were so pleased to have the opportunity to meet you :)

Big thanks goes to professor Klára Sikorová as well. Without you, we wouldn’t have made this interview.

LB + KP

Růži pro lásku a knihu navždy

Španělský svátek, zážitek

Úterý 23. dubna.

Zatímco v Kralupech, ostatně i v celém Česku, začíná den, který zřejmě bude brzy zapomenut, Barcelona rozkvétá a slaví jeden z nejkrásnějších a nejdůležitějších svátků katalánské kultury. 

Sant Jordi, z katalánštiny Sv. Jiří, je patronem Katalánska. Spatříte-li v ulicích Barcelony sochu jezdce na koni, není to Sv. Václav, nýbrž taková španělská verze našeho světce. 

Jeho svátek se v Katalánsku slaví velkolepým způsobem, a i přestože dospělí chodí do práce a studenti do škol, všichni tvrdí, že se jedná o jeden z nejkrásnějších dnů v roce. 

Před příjezdem do Barcelony jsem o tomto svátku nikdy neslyšela. Když mi spolužáci nadšeně vysvětlovali: „No, to je takový den knih a růží, je FAKT důležitej“...moc velkou představu o tom, na co se všichni tolik těší, jsem neměla. Když Sv. Jiří sťal draka, aby zachránil princeznu, vyrostl z krve saně trs růží. Jednu z nich poté Jiří utrhl a věnoval princezně (trochu romantičtější než chudák Vašek). Katalánci si proto po staletí dávají z lásky růže. V roce 1931 byl poté na žádost knihkupců Mezinárodní den knih přesunut z 7. října (nikdo si nechce kupovat knihy poté, co v září nechal jmění v knihkupectví za učebnice) na žádanější termín a výročí úmrtí Cervantese a Shakespeara, 23. dubna. Pořadatelé trhů s růžemi toho využili a začali v ulicích prodávat i knihy. 

Toto krátké shrnutí a ani dlouhé bádání na internetu bohužel nestačí, aby člověk porozuměl tomu, co se 23. dubna v Barceloně děje... Až ve chvíli, kdy jsem Sant Jordi osobně zažila, jsem lépe pochopila význam tohoto jarního dne. Poté, co jsem viděla nespočet katalánských vlajek, spolužáky tančící Sardanu (katalánský tanec) a tisíce knih v katalánštině, jsem si uvědomila, že nejde pouze o nějaké knížky a kytky. Katalánci slaví den lásky, slaví den prosperujícího Katalánska, které milují. Milují svůj region, své obyvatele, umění a literaturu.

Zažila jsem tu krásné počasí, nevzpomínám si, že by v Barceloně bylo tak nádherně. Jakmile jsem vykročila z bytu, na každém rohu jsem potkávala stánky s nádherně červenými růžemi. Každý obchod, kavárny i restaurace byly ozdobeny vlajkami, malými dráčky, květinami. Passeig de gracia, Rambla a další ikonické ulice Barcelony se odpoledne zaplnily úsměvy svých obyvatel. Při jízdě metrem si člověk připadal jako v květinářství. Každá žena měla v ruce alespoň jednu růži. Když sluníčko začalo zapadat za pahorky, Katalánci začali slavit a já si slíbila, že se jednou opět vrátím a tento krásný den na konci dubna společně s Katalánci opět oslavím.