Dvořan číslo 28!

Je toho hodně. Začaly maturity. Skončil DG Point. Ze všech stran se na nás valí testy. Nestihli jsme včas sesadit Dvořana pro tento týden — proto výjimečně nevychází v úterý, ale ve středu. Jak vidíte, studenti a učitelé padají vyčerpáním.

Je toho hodně. To nebe je nějaké moc modré. Ten vzduch nějaký moc chladný. Všechno kvete. Alergici padají vyčerpáním.

Je toho hodně. Jsou Velikonoce. Slípky, které musejí snášet vajíčka pro půlku populace ČR, taky pravděpodobně padají vyčerpáním.

Ale to je v pořádku; to je ta každoroční jarní únava. Věříme ale, že vám tohle číslo vykouzlí úsměv na tváři. Nebo vás možná spíš pohladí proti srsti. Máme tu totiž návrat tematiky školství, našich pověstných pravdivých zločinů a poezie.

Tak se tedy nechte pohladit.

Tak jak je to s těmi přijímačkami na vysokou?

Vysoká škola, přijímačky, úvaha

Už je to tady. V úterý mě čeká první část maturity, a to slohová práce z češtiny. Uznala jsem, že by bylo správné se ještě trochu procvičit a už dlouho jsem nenapsala nic do Dvořana. Takže jsem se rozhodla napsat si cvičnou úvahu, která by mohla zaujmout i ostatní studenty. Zároveň je to téma, které jsem chtěla vytáhnout už nějakou dobu. A tak vznikla tahle úvaha o přijímačkách na vysokou. Snad se bude líbit jak vám, tak paní profesorce.

Měly by se v České republice zavést jednotné přijímací zkoušky na vysoké školy?

Systém přijímacích zkoušek na vysoké školy v České republice není dán zákonem. Provozovatelé vysokoškolského vzdělání si tak podmínky přijetí tvoří sami a přijímací řízení je na každé škole jiné. V historii byl tento fakt už několikrát předmětem sporů a jednání. Názory jsou však velice odlišné a myšlenka státních jednotných přijímacích zkoušek byla prozatím zapomenuta.

Tento nápad však přejala společnost SCIO, která se snaží vytvořit zkoušky podle amerického vzoru. Jde o testy z různých oblastí, jako například matematika, anglický jazyk nebo biologie, ale i takzvané obecné studijní předpoklady zaměřené na porozumění textu a analytické problémy. Některé školy v republice se rozhodly tyto zkoušky uznávat namísto svých vlastních. Student si může vybrat libovolné množství termínů, ve kterých bude testy psát. Za každý však musí zaplatit minimálně 650 korun.

Jde tedy o ulehčení zkoušek pro studenty i školy, nebo spíše o podmínky zvýhodňující finančně dobře zaopatřené uchazeče? Je pravda, že pořádání testů je pro školy drahou záležitostí. Zároveň fakt, že si školy tvoří zkoušky samy, není vhodný ani pro studenty, kteří podávají přihlášek více a musí tak skládat několik odlišných zkoušek. Podle mého názoru SCIO testy však nejsou spravedlivé. Díky nim se přihlašování na vysoké školy stává drahou záležitostí, kterou si mnoho lidí nemůže dovolit. Přispívají k tomu i poplatky, které si jednotlivé školy berou za podání přihlášky. Mnoho lidí se tak hlásí spíše tam, kam se dostanou bez přijímacích zkoušek, místo škol, které by je doopravdy bavily.

Je tedy nějaké řešení, při kterém by podmínky byly doopravdy spravedlivé? Myslím si, že řešením by byly právě jednotné státní přijímací zkoušky. Jednoduše testy podobné těm na střední školy. Každý by měl dva bezplatné pokusy. Studenti by tak zaplatili pouze za přihlášky na školu a nemuseli by řešit rozdílnost jednotlivých zkoušek. I když toto řešení zní ideálně, stále je tu jedna otázka.

Z jakých oblastí by se zkoušky skládaly? Aby podmínky byly rovné, museli by všichni skládat naprosto stejné testy. Obávám se, že to však není možné. Každá vysoká škola je zaměřená na jiný obor a každá od svých uchazečů očekává jiné znalosti. Není tak logické, aby například uchazeč, který se hlásí na filozofii, skládal testy z matematiky.

Dle mého názoru nejsou jednotné přijímací zkoušky špatný nápad.

K jejich přijetí nás však čeká ještě dlouhá cesta.

Lenka Vašicová

Hlas ze záhrobí

True crime, vražda

Má tahle škola nějakého ducha? Ne, vážně, zkuste zavzpomínat. Neříkali vám profesoři o nějakém žákovi, který si rozsekl hlavu, když se houpal na židli, zlomil si vaz, když se pokoušel o výmyk na hrazdě, anebo byl nemilosrdně ušlapán na schodech během celoškolních Hunger games, které se občas odehrávají cestou do jídelny? Ne? Asi je to tak dobře.

Každopádně přemýšleli jste někdy nad tím, jak byste strávili svůj posmrtný život vy? Radši byste se reinkarnovali a užili si ten kolotoč tady na zemi ještě jednou, anebo byste si užívali svého právem zaslouženého odpočinku? Procházeli byste se nenuceně po místech, kde jste strávili poslední chvíle svého života, anebo byste se snažili navázat kontakt s živými, a pomohli tak vyřešit svoji vlastní vraždu, jako se to podařilo zesnulé Teresitě?

Teresita Basa se narodila v roce 1929 na Filipínách a i přesto, že se v šedesátych letech přestěhovala do USA, aby zde studovala hudbu, se z ní stala respirační terapeutka v jedné z nemocnic v Chicagu.

Celé Teresitino okolí ji popisovalo jako milou a tichou dívku, se kterou nebyly žádné problémy, proto byli všichni v šoku, když zjistili, že se nebohá Teresita stala obětí vraždy.

Dne 21. února 1977 bylo v Teresitině bytě, kam byli na žádost sousedů, dle kterých se z bytu valil dým, posláni hasiči, objeveno její tělo, které leželo pod doutnající matrací, kterou někdo zapálil, s řeznickým nožem zabodlým v dívčině hrudi.

Vzhledem k tomu, že většinu důkazů na místě činu zničily plameny, pitva nic nového neobjevila a dle výpovědí známých neměla Teresita ve svém okolí žádné nepřátele, se vyšetřování zanedlouho zaseklo na mrtvém bodě.

Avšak naštěstí bezradným detektivům pár týdnů po vraždě přišla na pomoc Teresitina bývalá kolegyně Remy se svým manželem Joem. Ti policistům tvrdili, že mají informace, které by mohly vést k vyřešení vraždy nešťastné dívky. Při výslechu uvedli, že od smrti bývalé spolupracovnice má Remy vize a ke svému manželovi promlouvá jakýmsi cizím hlasem. Vždy se představí jako Teresita Basa a žádá ho, aby zašel na policii.

Při svých “návštěvách“ Remyina těla, které se odehrály celkem třikrát, Joeovi sdělila, kdo je jejím vrahem. Jednalo se o muže jménem Allan Showery, který pracoval jako sanitář ve stejné nemocnici jako Teresita, ale také Joeovi poradila, že kdyby mu police nevěřila, ať jim poví, aby zkontrolovali šperky, kterými Allan nedávno obdaroval svoji přítelkyni, neboť je Teresitě ukradl a policie tak na nich najde její iniciály.

Manželé nakonec požadavkům zesnulé dívky vyhověli a i přesto, že detektivové zprvu považovali historku za zcela vymyšlenou a směšnou, policie Allana nakonec přece jen prověřila, šperky u něho našla a muž se k vraždě Teresity Basa přiznal.

Vzhledem k tomu, že před příchodem manželů byli policisté v koncích a případ by se tak nejspíše odložil, můžeme říci, že se Teresitě Basa povedlo vyřešit svou vlastní vraždu.

EM

Bezejmenná

To dávno nejsi ty, kdo dává mi naději

to jen samota šeptá tvé jméno.

Poslouchám,

když šeptáš beze slov,

když rozezníš struny bubnů.

Slyším

táhlý dozvuk vzpomínek

a nové údery touhy.

Znáš jména všech mých milenek,

však s tebou jsem se vždy miloval.

Tys propůjčila noci moc,

to v tobě jsem formoval blesky,

do plamenů uvrhlas každý tón.

Tys deštěm a skliditelkou bouří.

Mlčelas,

já poslouchal jen zvuk.

Zvuk,

tvůj marný chvalozpěv,

odlétá do tmy za moře,

tiší svůj zpěv,

ať slyší jen ten,

kdo poslouchá

a posledním tónem

vrcholem slasti

vše vydechne

a …

od Ț