Dvořan číslo 24!

Nazdárek, Dvořan je tu i po Velikonočních prázdninách!

Vřele doufám, že jsme Velikonoční chaos spojený s prázdninami všichni přežili a můžeme se s chutí vrhnout do studií! Nebo taky ne, já vím, špatný vtip...

Máme tady maturity z čestiny a angličtiny, takže dnes, zítra a ve čtvrtek můžeme držet palce našim letošním maturantům a tiše jim přát hodně štěstí. Ale ne, že by ho, samozřejmě, potřebovali :)

Další, komu můžeme dnes držet palce jsou němčináři z 5.G (ano, jsem to i já, takže prosím, přejte nám štěstí, minimálně já ho určitě budu potřebovat), kteří ráno vyrazili do Pardubic na finále jazykové umělecké soutěže Havran, kde budou hrát krátký recitační dramatický výstup v němčině.

Úvodník dnes není nejkratší, tak se vrhneme rovnou na článeček a meme, který na vás nedočkavě čeká. Užijte si tedy krátký smutný příběh a meme na rozveselení!

Rozloučení 

Pes, příběh

Marie nám spolu s náručí otevřela vrata. Je krásné být na návštěvě u srdečných lidí, cítím se tam, jak bych se chtěla cítit doma. Že tu ale dnes není něco v pořádku, jsem si všimla, už když jsme vjížděli na zahradu. To něco mělo čtyři nohy, tříbarevnou srst a jméno Ron. Marie ho tentokrát nemusela držet za krkem, protože "pejsek", asi tak velký a těžký jako já, se nepokoušel o útěk za dobrodružstvím ani o skok pod auto v nadšení z hostů. Ležel pod smrkem vedle branky a koukal na nás. Asi konečně zmoudřel, říkala jsem si. 

Vystoupili jsme, a když se maminka konečně rozhodla, které tašky vezmu já a které ona, uvědomila jsem si, že se Ronovi stalo něco mnohem horšího než zmoudření. Nezajímal se o to, co jsme přivezli, nestrkal hlavu do kufru auta, neskákal na nás, nechtěl podrbat. Nešel mě přivítat. Pořád ležel pod smrkem a koukal na nás. Ležel v díře, kterou si sám vyhrabal. V díře, která připomínala hrob. 

Civěla jsem na něj zpátky. A němě ho prosila, aby ke mně přišel. Viděla jsem smrt a to mě vyděsilo. 

To první, co jsem bezprostředně poté řekla, nebylo: "Ahoj," ale "Ron je nemocný!" V té chvíli jsem naivně věřila, že někdo něco udělá, že se něco stane, že se koule chlupů uzdraví. Střet s realitou nebyl příjemný. Rodiče mi věnovali tolik pozornosti jako psovi a Marie odvětila: "On už takhle vypadá tři měsíce. Tihle psi se dožívají osmi, jemu je deset." Nikdy jsem si neuvědomila, jak mi na Ronovi záleží. 

Anna Nováková