Dvořan číslo 21!

Nazdárek!

Po trošce chaosu způsobeného lyžáky a různými absencemi tříd i profesorů bychom čekali, že nastane klidný týden, ale stále tomu tak není. Tentokrát totiž naši školu na týden navštívili v rámci výměnného pobytu němečtí studenti z Rottweilu. Zrovna včera měli tedy mnozí z nás jedinečnou šanci využít své ohromující znalosti němčiny a například pozdravit :)

Několik našich spolužáků také během dneška řeší Chemickou olympiádu v kategorii C. Nám ostatním, kteří nejsme takoví chemičtí znalci, tedy zbývá pořádně držet palce a tiše fandit!

Víkend plný ocenění

Svět filmů, Oscary, Český lev

Možná jste postřehli, co se dělo poslední víkend ve světě filmu, možná ne, každopádně se dnes budu věnovat právě tomuto tématu. Čeští lvi se udíleli v sobotu sedmého března a Oscary o den později (i když u nás už to bylo spíš v pondělí ráno…). Podíváme se na výherce i nominované a některé filmy si probereme podrobněji.

Čeští lvi

Oceňování probíhalo v pražském Rudolfinu, kde se sešly všechny možné osobnosti filmového průmyslu. Udílení jsme mohli sledovat na ČT1 od 20:10, celým večerem provázel Marek Eben. Myslím, že tento ročník se docela povedl, přestože se někteří nevyhnuli drobným politickým poznámkám. Nejkontroverznějším momentem byla asi děkovná řeč Darii Kashcheevy, která získala cenu Magnesia za nejlepší studentský film za snímek Electra, ve svém projevu se věnovala matkám pracujícím ve filmovém průmyslu a po přetažení času byla okřiknuta režisérem. Některým se nelíbilo téma, které vytáhla a hlavně jakým způsobem ho prezentovala, jiní kritizují, že byla takhle okřiknuta. Na jednu stranu chápu, že chtěla vyjádřit svůj názor, na druhou je ten čas omezen proto, aby měli všichni stejné množství času k poděkování.

Kdo taky trochu přetáhl čas, byla Simona Peková, která získala ocenění za nejlepší herečku v hlavní roli za film Přišla v noci. Ta ve svých šedesáti letech proměnila hned svoji první nominaci a takhle „na stará kolena“ se prosadila ve filmovém světě. Za snímek získali lva i režiséři Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček. Ze začátku nevýrazný film pak vyhrál dvě výrazné kategorie.

Ještě víc toho ale získal seriál České televize Volha. Za nejlepší herecký výkon v hlavní roli získal cenu Kryštof Hádek a za vedlejší roli Tomáš Jeřábek. Proměněny byly ještě další tři kategorie, a to za nejlepší masky, kostýmy a televizní seriál. Já jsem viděla první dva z pěti dílů, pak jsem to nějak přestala stíhat, každopádně jsem nyní motivovaná to někdy dokoukat, protože je to opravdu pěkně zpracovaný projekt, který má na ČSFD 75%, což je celkem slušné hodnocení.

Film Němá tajemství si odnesl ocenění za nejlepší scénář (Alice Nellis), herečku ve vedlejší roli (Milena Steinmasslová) a plakát. Sošku za nejlepší hudbu obdrželo drama/komedie Tancuj Matyldo věnující se Alzheimerově chorobě. Nejlepším dokumentárním filmem se stal dokument o včelách Všechno dobře dopadne, nejlepší minisérií Matematika zločinu (stalo se tedy poprvé, že byla oceněna společnost televize Nova), nejlepším animovaným filmem Tonda, Slávka a kouzelné světlo a nejlepším krátkým filmem snímek Atestace. Za mimořádný počin v oblasti audiovize si lva odnesly režisérka Agnieszka Holland a filmová producentka Šárka Cimbálová. Agniezska Holland po uvedení svého nejnovějšího snímku Hranice musela čelit nenávisti ze stran politiků v rodném Polsku, jako jedna z prvních se jí zastala pražská FAMU. A cenu za mimořádný počin české kinematografii získal kameraman Vladimír Smutný (Kolja, Smrt krásných srnců, Tmavomodrý svět).

Bratři (ČSFD 69%)

Film vypráví příběh bratrů Ctirada a Josefa Mašínů (Jan Nedbal, Oskar Hes), kteří se za studené války rozhodli utéct do západního Německa a získat si svobodu, které se v Československu nedočkali. V rodné zemi zažili akorát pronásledování a šikanu své rodiny, kluci se inspirovali otcem, hrdinou nacistického odboje a rozhodli se komunistům škodit se zbraněmi v ruce, zároveň si byli vědomi, že mohou ohrozit svou matku a sestru (Taťána Dyková, Karolína Lea Nováková). Tak začala jejich cesta za svobodou, cesta plná kontroverzí a násilí, jež stále rezonují českou společností. Bratři dostali i přes patnáct nominací pouze jednoho lva, a to za nejlepší film. Což může působit trochu překvapivě, když žádnou další nominaci neproměnil, mně se každopádně film líbil jak po technické, tak i po herecké stránce, jen se v těch ostatních kategoriích vždy našel někdo o chlup lepší. Podle mě si aspoň toho jednoho lva zasloužili, byl to nadprůměrný film s pěkným vizuálem, i když se z tak zajímavého tématu mohl vytěžit mnohem drsnější thriller, který by mohl mít větší šance i na západě, takhle je to český nadprůměr, ale světově spíš průměr.

Bod obnovy (ČSFD 70%)

Už jste se dneska zálohovali? V roce 2041 má každý možnost dožít celý život, pokud o něj přijde nehodou nebo nepřirozenou smrtí, musí si jen pravidelně zálohovat bod obnovy. Hlavní hrdinka Em (Andrea Mohylová) řeší vraždu, při které byl oběti bod obnovy vymazán, takže není možné ho obnovit. Kriminálka zasazená do budoucnosti získala 5 ocenění, z toho jedno je cena diváků, pro kterou se dalo hlasovat přes ČSFD. Film uspěl, celkem podle očekávání, v technických kategoriích, konkrétně za nejlepší střih, kameru, scénografii a zvuk. V těchto kategoriích jsem Bodu obnovy fandila, protože ten vizuál byl kouzelný, prostě světový, tento film dokazuje, že Češi v technickém řemesle umí chodit, jen potřebují peníze… Co ale film nejvíc shazuje, je scénář, ačkoliv námět je opravdu zajímavý, nakonec se začne vyvíjet skoro jako klasická česká kriminálka, dialogy taky občas drhnou a ten konec… Tam se něco stalo a zničehonic to skončilo. I tak si tento film zaslouží vaši pozornost, protože ten vizuál, ale i hudba jsou fakt bomboví.

Oscary

Udílení probíhalo v Dolby Theatre v Los Angeles, moderátorem byl zvolen Jimmy Kimmel. Celý večer se konal v přátelské atmosféře, nebyly žádné průšvihy, naopak se našlo pár povedených vtipů. Při předávání ceny za kostýmy přišel John Cena úplně nahý (nebojte nebylo vidět úplně všechno), trochu mě to vyděsilo, ale byla to pouze připomínka momentu z jednoho z předchozích ročníků, kde se někdo opravdu proběhl nahý po pódiu, pravděpodobně ten výjev nebyl v plánu režisérů. Večer jsme si mohli všimnout pejska Messiho, který si zahrál v Anatomii pádu, padl vtip na exprezidenta Trumpa, ale největší zážitek byl stejně asi Ryan Gosling zpívající „I’m just Ken“. Hezkou částí byla část věnovaná in memoriam, kde krásně zpíval Andrea Bocelli. A jak dopadlo udílení?

Oppenheimer (ČSFD 84%)

Snímek vypráví o zrodu jaderné bomby prostřednictvím jednoho z hlavních aktérů projektu Manhattan Roberta Oppenheimera. Naprosto zaslouženě vyhrál v technických kategoriích, konkrétně střihu a zvuku, celkově vizuál byl zase skvělý, ale to se dalo předpokládat, když je režisér Christopher Nolan. Mně osobně se film líbil, ale tři hodiny na mě byly trochu moc, až jsem se v tom občas ztrácela. Oceněná byla i hudba, která byla prostě epická. Další tři ocenění byla za herce v hlavní a vedlejší roli a režii, takže si domů sošku odnesli Cillian Murphy, Robert Downey Jr. a Christopher Nolan. K tomu se nedá říct nic jiného, než že si to všichni hoši zasloužili a já jim to moc přeju. „Nečekaně“ Oppenheimer získal i Oscara za nejlepší film.

Chudáčci (ČSFD 84%)

Chudáčci se věnují příběhu Belly Baxter, kterou k životu znovu přivede doktor Godwin Baxter. Bella poznává svět plný nenávisti a objevuje své touhy. Film se odehrává ve viktoriánské době, takže se podobně jako Barbie zabývá postavením žen ve společnosti, tady mě to ale bavilo a nepůsobilo to nijak extrémně, protože se Bella zabývala ještě spoustou dalších problémů. Chudáčci mě bavili svým vizuálem a hlavně neskutečným výkonem Emmy Stone, která si odnesla již druhou sošku za hlavní roli. Dále Chudáčci získali Oscary za masky, kostýmy a výpravu. Není to ale film vhodný pro mladé diváky, protože ty touhy, které Bella objevuje jsou hlavně sexuální.

Zabijáci rozkvetlého měsíce (ČSFD 78%)

Na území indiánského kmene Osedžů byla nalezena ropa, indiáni na ní dost zbohatli, toho začali zneužívat hlavně bílí muži, kteří se ženili s indiánskými ženami, aby získali jejich bohatství a částo se snížili i k vraždám a jiným svinstvům (jinak to asi říct nejde). V hlavních rolích Leonardo DiCaprio, Robert De Niro a Lily Gladstone, vše se natáčelo pod taktovkou legendy světové kinematografie Martina Scorseseho. Film měl tři a půl hodiny, což bylo opravdu hodně, hlavně když na to jdete od osmi hodin. Vizuálně, hudebně i herecky je to ale velice povedený film. Přestože žádnou sošku nevyhrál, i deset nominací naznačuje, že jde o poctivou filmařinu.

Barbie (ČSFD 61%)

Barbie (Margot Robbie) žije v Barbielandu a začíná zjišťovat, že není dokonalá jako ostatní Barbie, přemýšlí nad smrtí a začíná jí celulitida. Spolu s Kenem (Ryan Gosling) se vydají do reálného světa, kde Barbie zjišťuje, jaké postavení v něm ženy mají a Ken se tím bohužel trochu inspiruje… Barbie má pěknou myšlenku, opravdu zajímavým způsobem podává téma ženství a s ním spojené problémy. Když jsem na to koukala, tak mě první část bavila, ta v opravdovém světě byla taky zajímavá, ale ta část po návratu do Barbielandu na mě byla moc extrémní, mně těch Kenů bylo líto! Myšlenku to mělo pěknou, ale hlavně ta poslední třetina byla trochu nešikovná. Přesto všechno je vizuál nabombený a bavil mě, ale co si budeme, nejlepší byla ta hudební čísla :) Film proměnil jen jednu nominaci, a to v kategorii nejlepší píseň, sošku si odnesli Billie Eilish a Finneas O’Connell za skladbu „What was I made for?“

Minulé životy (ČSFD 77%)

Nora a Hae Sung se poprvé setkali a zamilovali ještě jako děti, dětská romance však brzy končí, protože Nora s rodinou emigruje z Jižní Koreje do Spojených států amerických. Oba se pak víc jak po dvou dekádách opět setkávají v New Yorku, každý má vlastní život, Nora dokonce i manžela. Film sice žádnou ze dvou nominací neproměnil, i tak ho tu chci zmínit. Snímek nám totiž neskutečně jemně a citlivě předává příběh dvou spřízněných duší, které se nesešly v tom správném životě. Hlavní duo mě bavilo, nejvíc mě však potěšilo, že to nemělo sluníčkářský konec, ale normální a ten nejlepší, jaký může být, protože tu Nořiného manžela nevykreslují jako záporáka, ale jako milujícího muže. Je to krásný jemný film, který se hodí k nějakému klidnému večeru.

Další ocenění

Herečka ve vedlejší roli: Da’Vine Joy Randolph ve filmu Zimní prázdniny, které byly nedávno nařčeny z plagiátorství, přesto to působí jako pěkný film.

Nejlepší původní scénář: Anatomie pádu

Mezinárodní film: Zóna zájmu

Zvuk: Zóna zájmu

Tyto dva filmy jsou filmy evropské, které vyhrály i hlavní ceny v Cannes.

Adaptovaný scénář: American fiction, film natočený podle knihy, kterou provází pověst nezfilmovatelné prózy.

Nejlepší animovaný krátký film: VÁLKA SKONČILA: Inspirováno hudbou Johna a Yoko Ono

Nejlepší animovaný film: Chlapec a volavka

Nejlepší vizuální efekty: Godzilla Minus One

Nejlepší dokument: Dvacet dní v Mariupolu

Nejlepší krátký film: Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Nejlepší krátký dokument: Poslední oprava hudebních nástrojů 

Děkuji za pozornost, doufám, že jsem nic nezapomněla a něco jste si z článku odnesli.

Klára Sitařová

Vzpomínka na jaro, nebo jen pár nesmyslných myšlenek?

Poezíe, nostalgie

Zdravím všechny čtenáře :). Připadá mi, že večer, nebo spíš noc, je čas přímo dělaný k psaní myšlenek (nebo alespoň v mém případě). Venku už je docela hezky, a tak jsem měla náladu na sepsání pár jarních volných veršíků. Každému se pod pojmem krajina snů vybaví něco jiného. Já jsem sepsala pár vzpomínek na jedno jaro, které bylo před pár lety tím nejhezčím ročním obdobím, ovšem teď už někam zmizelo. Přeji hezké čtení :)

Krajina snů - Nostalgie

Můj pohled z okna zevšedněl mi, 

šeď a tma a zima stále,

vše zdá se více smutnější,

a chladno venku vládne dále.

Krátké dny a dlouhé noci,

smutek nás má všechny v moci.

Avšak jednou slunce vysvitne

a země se opět v ráji ocitne.

Teď však stojím na místě, 

které pro mě vždy krajinou snů bývalo,

kde se v létě krásně stmívalo

a kde hvězdy zahřály všechna srdce. 

Krajina, v níž bylo tolik víl a kvítí,

tolik ranní rosy na pavoučích sítích,

a tam, kde slunce svítilo, je teď mlha.

Tma se tenkrát jako malá noční můra zjevila,

teď je ovšem velkým monstrem 

a všechnu radost v lidech přebila.

Jaro bylo tenkrát zvláštní,

stála jsem pod růžovými stromy

a s podivnou energií a vášní

sledovala úchvatné blesky a hromy,

jež míjeli teplou květnovou oblohu.

Kam se ty časy poděly, říci však nemohu.

Dnes jsou i ty stromy pryč 

a v krajině snů už nezůstalo nic.

Všechno štěstí jakoby v lidech vadlo.

Vadlo a umíralo, chřadlo jako tenkrát žlutá pampeliška,

která stářím zšedivěla.

Zšedivěla a svoje chmýří poslala do dalekých krajů.

Štěstí se již vytratilo a schovalo se v maličkostech,

v maličkostech těch největších tajů.

Možná, že bouřka je tím vhodným slovem pro jaro.

Najednou roste vše, co v zimě se v zemi skrývalo. 

To je celá nostalgie… 

Barbora Dvořáková