Dvořan číslo 20! – prostě error day

Nazdárek, vítejte u dosti netradičního Dvořana.

Mnozí z vás si jistě všimli, že včerejší Dvořan v sobě ukrýval dva články, které můžete naleznout už v předchozím čísle. Důvod je jednoduchý, minulý týden jsem byla na lyžáku a Dvořana připravoval někdo jiný. Došlo k chybě v komunikaci a problém je na světě. Především já, ale i zbytek redakce vám omlouváme a dnes posíláme nové číslo krásným rozhovorkem a memem jako omluvu.

Včera se také kvůli pádu Bakalářů nepodařilo uskutečnit přihlašování na Dny za školou, dnes se nevydařil ani druhý pokus a sáhli jsme proto po starých dobrých Google formulářích. My tedy doufáme, že jste se dostali na výlet, který jste si vysnili a přejeme štěstí v přihlašování všem, kteří si zvolili zábavu v naší republice!

Teď už si ale užijte čtení, ceká na vás meme a rozhovor s farářem!

Hlas Víry: Rozhovor s katolickým farářem

Náboženství

Stíny kostelních věží často skrývají mnohem víc než jen zvonění a modlitby. Skrývají příběhy lidí, jako je pan Martin Sklenář, farář z Kralup nad Vltavou, jejichž život je zasvěcen službě Bohu i společenství. V tomto rozhovoru se podíváme na jeho cestu vírou, studiem a každodenní službou věřícím. Skrze svá slova nás provede světem víry a naděje, která se stává světlem i v nejtemnějších chvílích našeho života.

Jak jste se dostal k rozhodnutí stát se farářem?
Tak já jsem věřící od dětství. Vyrůstal jsem ve věřící rodině poblíž kostela a fary. Takže již od mala se v mém životě objevovala postava kněze a uvědomění, že takové povolání existuje, a kromě policistů a hasičů jsem si hrál i třeba právě na pana faráře. Pak jsem o tom uvažoval i v pubertě a po maturitě jsem se definitivně rozhodl.

Jak probíhalo Vaše studium?

Jako střední školu jsem absolvoval normální všeobecné gymnázium v Praze. Následně jsem se rozhodl nastoupit do semináře do nultého ročníku, který se nazývá teologický konvikt. Poté jsem nastoupil na teologickou fakultu a během studia jsem byl poslán do Říma, kde jsem měl se svým vzděláváním pokračovat.

Jaká část Vaší práce je pro Vás jako faráře nejoblíbenější?

Asi návštěvy v rodinách a práce s ochotnými lidmi.

Chodí k Vám lidé ke zpovědi?

Samozřejmě.

Můžete mít manželku? 

Při svěcení jsem se zavázal k celibátu, takže nemohu.

Jak se Vaše víra projevuje ve vašem každodenním životě?

Víra je něco, co zcela formuje můj život, takže ať se kouknu na jakoukoliv činnost, tak se na ni dívám jako věřící člověk. Moje hodnoty a myšlení jsou křesťanské, a tak je nijak od sebe neodděluji.

Jak se vyrovnáváte s obtížnými situacemi, se kterými se setkáváte ve svém duchovním vedení?

Jsem člověk, kterého se mohou některé věci také dotýkat, něco třeba mrzí nebo bolí, ale zároveň je mi 40 let, tak nějaké zkušenosti již mám. Ale když nějaká taková obtížná situace nastane, tak poté většinou zajdu do kostela a prožívám to společně s Pánem Bohem.

Jaký je vztah mezi Vaší vírou a vědou?

Víra není pro mě něco, co by bylo vedle vědy, je to něco, co se vzájemně propojuje. Nestojí to v rozporu a věda mi víru nijak nesráží. Vzájemně se obohacují.

Jste pro, aby se ve školách opět vyučovalo náboženství?

Jako farář této farnosti pro to nejsem. To bych pak měl na starost aspoň 13 škol a ta představa mě děsí. Když to ale vezmu z pohledu společnosti, tak se domnívám, že etika a náboženství, něco spojeného s naší kulturou, by se možná vyučovat mělo.

Co plánujete se svou farností do budoucna?

Mojí touhou je, aby naše farnost, to společenství, žilo dovnitř i navenek. To znamená, aby ti lidé žili jako rodina, že se schází, společně něco prožívají nebo vytváří. Ale aby také žili i navenek. Aby se zamysleli nad tím, jak jít ven, jak pomoct, jak třeba zprostředkovávat lidem vůbec možnost toho, aby se zamysleli nad některými otázkami svého života, pozvat je a ukazovat, že kostel patří k životu obce, že do něj mohou přicházet, že se zde dějí akce, které jim mohou pomáhat nějak prožívat vlastní život v radosti.

Máte pro studenty nějaký vzkaz?

Studujte a využijte čas, který máte. Ať už právě ke studiu nebo k lidskému zrání.