Dvořan číslo 14!

Dnes na vás čeká nový díl Něco málo stačí, anglická báseň, komiks a Střípky ze silvestrovského koncertu České filharmonie!

Něco málo stačí IX.

ekologie

Není čas ztrácet čas věcmi, které vám nic nepřinášejí. Čtete miliony článků a každý říká něco jiného? Máte pocit, že to není to pravé? Nebo nemůžete najít něco, co by vás bavilo a zároveň bylo užitečné?

9) Nebojte se ORGANIZACE!

Je mnoho variant a nápadů, co se dá dělat ve vašem volném čase. Tady je několik z nich:

Organizace přednášky podle sebe - vyberte hosta, kontaktujte ho, vyberte místo a pozvěte lidi. Bude na vás, jak dlouhá a akční přednáška bude.

Uspořádání swap. Najděte místo a čas, oslovte lidi a vyberte pár kousků z vašeho šatníku. Můžete ho rozšířit třeba i jen mezi své přátele a širší rodinu. Vše se počítá.

Knihy. Je spousty knížek o našem životním prostředí či o tom, jak ho chránit. Věřím, že se dají najít i super kousky, které nejsou nudné ani zdlouhavé. Lze také uspořádat swap knih nebo nákupy knížek z druhé ruky.

Úklid okolí. Můžete se zapojit při odpolední procházce lesem, stačí si s sebou vzít pytel a rukavice. A také přizvat kamarády.

Pečení a vaření. Nebojte se využít ingredience, které máte doma. Vyřezali jste si dýni? Tip od mojí mamky - výřezky není nutné vyhazovat, můžete je upéct a udělat si fajn zeleninovou přílohu. Či uspořádejte charitativní pečení.

Kreativní dílny. Zbyly vám doma noviny, ruličky od toaletního papíru nebo kelímky od jogurtů? Dá se z toho vykouzlit mnoho nového. Například ruličky se dají použít na výrobu vánočních hvězd (ozdob) a kelímky od jogurtů na jaře jako kelímky na sazeničky.

Sledujte. Na Instagramu, který máme snad všichni, je spousta zajímavého obsahu. Po škole můžete najít letáčky s QR kódy s konkrétními tipy nebo je naleznete i v minulých článcích.

AN

I want to scream
I want to scream so badly
Loud
Wildly
Unthinkably
You think they’ll hear me?
I doubt it
They never stood a chance
No
I never stood a chance
chance in being heard and understood
I can scream as long and loud as I want
But It will always be useless
I feel like I’m bleeding all over
but nobody can see it
or help me
I sit and watch them walk by me
They disappear from sight
and I lay here waiting for something
Like I don’t know I’m the only one who can change things
but instead of making a difference
I just watch people slipping away
I don’t say anything to them
Perhaps I’m afraid or I think they won’t understand
maybe I’m right
maybe I am meant to be misunderstood
I’m meant to be called silent, quiet and weird
and maybe I am

28.12. cca 1:30

AM

Střípky ze silvestrovského koncertu České filharmonie

Rok 2025 nešel zakončit lépe, než poslechem vysoce kvalitní hudby v majestátní Dvořákově síni v pražském Rudolfinu. Na Silvestra tedy 31. 12. se zde uskutečnil předem zdařilý koncert českých filharmoniků, od jejichž prvního vystoupení uběhlo právě 130 let. Tenkrát je řídil Antonín Dvořák osobně. Tentokrát již obsazení bylo zcela proměněné, avšak to celému hudebnímu tělesu vůbec neubíralo na kvalitě.

Celí vymrzlí ze zasněžené Prahy jsme vystoupali po schodech vedoucích ke vstupním dveřím do Rudolfina a jako by z nás opadl všechen stres a starosti. Správně naladěni, tak jako se ladí i hudebníci, byli jsme připraveni k nevšednímu hudebnímu zážitku.

Pokud přistoupíme k samotnému koncertu, ten byl zahájen Slavnostní předehrou op. 96 od ruského autora Dmitrije Šostakoviče. Tato skladba už podle názvu vypovídá, že takové zahájení bylo víc než skvělé. Autor tuto skladbu napsal tak, aby se za pouhé tři dny mohla uvádět. O to více neuvěřitelně a nádherně toto dílo zní, když znáte příběh, jenž za ním stojí. 

Dalším dílem jsme se přenesli do Francie, konkrétně do období impresionismu, v němž napsal francouzský skladatel s baskickými kořeny Maurice Ravel skladbu Alborada del gracioso tedy v překladu Šprýmařovo ranní zastaveníčko. V originále je tato část cyklu Miroirs klavírním kusem, avšak my jsme slyšeli orchestrální verzi, která byla neméně povedená.

Po dvou úvodních skladbách jsme se plni očekávání těšili na další, v níž sóloval lesní roh v podání Kateřiny Javůrkové. Zazněla skladba Paula Dukase Villanelle pro lesní roh a orchestr. Tento taktéž francouzský skladatel nemá na kontě moc děl, avšak těch sotva dvacet je velmi povedených. Villanelle začíná krásnou lyrickou fanfárou, avšak ve skladbě se nacházejí i velmi technicky náročné pasáže. 

Jako další přišlo na řadu velmi známé dílo Clauda Debussyho Clair de lune neboli Svit luny. Tento klavírní kus jsme slyšeli opět v orchestrální aranži od Andrého Capleta.

Následovala v pořadí druhá sólová skladba, a sice Gabriel’s Oboe, hlavní téma z filmu The Mission, jejímž autorem je světoznámý skladatel filmové hudby Ennio Morricone. V tomto velmi krásném hobojovém sólu se představila hobojistka ČF Barbora Trnčíková. 

Koncert plynul a my si jej naplno užívali a poslouchali líbezné tóny. To nejlepší, troufnu si říct, nás ale teprve čekalo. Přišel na řadu velmi lehký důstojný a zároveň energický Danzón č. 2 od mexického soudobého skladatele Artura Márqueze. Toto jeho dílo je plné rytmu, krásné melodie a ozdob. Skladbu, jež velmi proslavil venezuelský mládežnický Orchestr Simóna Bolívara pod vedením špičkového dirigenta Gustava Dudamela, jsem si ihned oblíbil a nemohu ji dostat z hlavy. 

A pak přišlo na řadu třetí sólové vystoupení. Tentokrát se nám představil vynikající trumpetista Walter Hofbauer, který zahrál od německého trumpetisty a skladatele Oskara Böhmeho dílo Tarantella „La Napolitaine” op. 25. Tato skladba je sice efektní, ale nesmírně náročná, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Její velmi rychlé tempo v kombinaci s technikami typu dvojitý a trojitý jazyk potrápí i ty nejzkušenější v oboru!

Poté, co jsme si poslechli i třetí sólovou skladbu, následovala poslední dvě orchestrální díla.

První z nich bylo působivé Intermezzo sinfonico z jednoaktové opery Cavalleria rusticana italského skladatele Pietra Mascagniho.

Celý koncert potom filharmonie zakončila skladbou jednoho z mých nejoblíbenějších skladatelů, vynikajícího dirigenta a skladatele 20. století američana Leonarda Bernsteina. Zazněla Předehra ke Candidovi, která získala od počátku vysokou popularitu a na konci století patřila mezi celosvětově nejhranější skladby. Když v roce 1990 Leonard Bernstein zemřel, na jeho pohřbu mu Newyorská filharmonie, jíž byl dříve šéfem, zahrála  právě tuto skladbu bez dirigenta. S touto tradicí od té doby pokračuje.

Takový byl celý silvestrovský koncert České filharmonie, který řídil dirigent Robert Kružík. 

Byl plný veselých, vznešených, melancholických či tanečních tónů a rytmů. Celý hudební zážitek byl jakousi tečkou za celým rokem 2025 a zároveň klíčem k roku následujícímu, neboť stejný program měl i koncert novoroční. Je radost poslouchat hudbu mistrů ve svém oboru, je také radost poslouchat jí v jedné z nejkrásnějších koncertních síní v Česku, navíc z dokonalou, dokonce lepší než ve Vídni, květinovou výzdobou.

Antonín Dvořák