Dvořan číslo 7!

Dnes si můžete přečíst o pár typech na výlety v okolí Kralup, co pro někoho může znamenat podzim a ohlasy z premiéry snímku Fontána.

Tipy na výlety v okolí Kralup

Ahoj výletníci, chcete o víkendu nebo o prázdninách někam vyrazit, ale nevíte kam?

1. Milešovka

Nejvyšší hora Českého Středohoří, která se nachází 40 minut od Kralup a je 847 metrů vysoká. Na vrcholu je meteorologická stanice, stánek s občerstvením a krásná vyhlídka. Z vlastních zkušeností vím, že je to trochu výšlap, ale ten výhled opravdu stojí za to.

2. Zámek Veltrusy 

Krásný zámek s nádhernou zámeckou zahradou. Je 15 minut od Kralup. Ale dá se tam i krásně dojet na kole (z vlastních zkušeností). Můžete jít i na prohlídku zámku, ale i z venku je to moc hezké. Hlavně si to tam pořádně užijete jak s přáteli, tak i s rodinou.

3. Regionální muzeum Mělník

Krásné muzeum, kde si každý najde svoje. Je tam stálá expozice historie a přírodovědy, ale také je tu i expozice o vinařství (Část expozice vinařství je umístěna v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století.). Také se zde nachází skvělá kavárna, kde je spousta dobrot. Určitě si to tam krásně užijete.

                                        V.H

Můj podzim

Podzim je roční období spadaného listí, filmů, skořicových šneků a teplých dek. Jenže za tím se skrývá něco víc, než jen pumpkin spice latte ze Starbucks. Je to pro mě doba, kdy mi do hlavy leze spousta nápadů, zatímco pozoruju žloutnoucí krajinu. Když prší a je zima, zůstávám doma a všechny nápady krotím ve své hlavě tak, abych se v nich neutopila. Na podzim můj mozek začne být najednou produktivní. A zatímco někteří opravdu pečou šneky a pijou to latte, já sedím za psacím stolem - já sama, moje oblíbená tužka, deník a počítač po svém boku a píšu. Tohle je můj podzim. Období, kdy se moje mysl a fantazie spojí dohromady a vytvoří síť nekonečných nápadů, které však zůstávají, i nadále, pouze v mém deníku či počítači.

M.K.

Ohlasy z premiéry snímku Fontána

V neděli 19. října se uskutečnila v kralupském Kassu premiéra snímku Fontána od našich absolventů Liliany Kuželkové a Radovana Zajíce. Jak vznikal film a jaké byly reakce diváků? Nejdříve nás čeká rozhovor s jedním z tvůrců, a to s Lili, poté následuje reportáž, a nakonec názory fanoušků. (foto: Karolína Špundová)

1. Mohli byste se našim čtenářům nejprve představit?

Ahoj čtenáři! Jsme Radovan Zajíc a Liliana Kuželková – bývalí studenti Dvořákova gymnázia. Já jsem maturovala v roce 2019 a Radovan o rok později. Momentálně dokončuji studium práv a Radovan studuje mediální studia. Umění nás oba provází od dětství – já jsem měla blízko hlavně k hudbě a k filmům jsem se dostala až na vysoké škole, zatímco Radovan se filmem zabývá prakticky od malička. Ve Fontáně jsem ztvárnila postavu dívky, která má blízko k hlavnímu hrdinovi – toho hraje Radovan. Zároveň film režíroval, napsal scénář, stříhal a postaral se i o zvuk.

2. Jak byste popsali Váš nový film – Fontánu?

Fontána je film, ve kterém si každý může najít něco svého. Neradi ho příliš vysvětlujeme, protože nás baví poslouchat, jak ho vnímají diváci. Chceme, aby každý, kdo ho vidí poprvé, neměl zkažený zážitek tím, že by znal naši interpretaci. 

Abychom vás ale navnadili, tak Fontána je film, který je o Radovanově hledání cesty k tomu splnit si svůj sen – tvořit filmy. 

3. Kdy a jak vznikal nápad právě k tomuto snímku?

První nápad vznikl v Radovanově hlavě už v roce 2022, a od té doby na filmu pracoval. Samozřejmě se postupně vyvíjel, ale základní myšlenka a kostra příběhu zůstaly stejné jako v původním návrhu.

4. Je nějaké dílo/umělecké hnutí, které Vás při tvorbě inspirovalo?

Ano, oba jsme se inspirovali estetikou a atmosférou československých filmů 60. a 70. let – třeba filmy Spalovač mrtvol, Panna a netvor nebo Markéta Lazarová. Můžete si toho všimnout například na tom, že Radovan se zvukařem Davidem film kompletně nazvučili až po natáčení, tzv. postsynchronně – přesně tak, jak se to dělalo u tehdejších filmů. I plakát Fontány je určitou poctou těmto dílům. Když si ho porovnáte například s původním plakátem ke Spalovači mrtvol, možná si podobností všimnete sami.

5. Je nějaký moment natáčení/výroby, který se Vám vryl pod kůži?

Pro mě určitě natáčení naší dialogové scény, kterou jsme natáčeli dvakrát a vždy to bylo dlouho do noci. Bylo to náročné – hlavně nevypadat na záběrech unaveně.

6. Co by si z filmu lidé měli odnést?

Doufám, že si každý odnese to, co je pro něj důležité. Myslím si a vidím to i podle reakcí okolí, že jde o film, který člověk může po každém zhlédnutí vnímat trochu jinak. Hodně záleží na náladě a rozpoložení, v jakém se na něj díváte. Rozhodně ale doufám, že si z toho každý odnese zážitek, na který jen tak nezapomene.

7. Jaké další snímky už jste natočili?

Radovan má za sebou tři krátkometrážní snímky – Porta a Terra, G a Sen. Všechny najdete na jeho Youtube kanále a rozhodně stojí za zhlédnutí!

8. Máte nějaké plány do budoucna? Další film?

Rádi bychom s Fontánou vyrazili dál do světa, aby ho mohli vidět další diváci. Ideálně na nějaký festival, abychom měli feedback třeba i od filmových profesionálů. Fontána je poslední film Radovana Zajíce – zatím.

9. Jaký film celkově ovlivnil Váš vztah ke kinematografii? Jak?

Je těžké vybrat jen jeden, ale oba nás silně ovlivnila tvorba Davida Lynche, který nedávno zemřel. Jeho filmy mají nezaměnitelný rukopis – když vidíte jeho dílo, okamžitě poznáte, že je to on. Inspirovala nás jeho práce se sny a estetika. Pro mě osobně byl zásadní film Mulholland Drive, který mi otevřel oči v tom, jak si filmař může dovolit pracovat s filmovou logikou.

10. Ovlivnilo nějak Váš vztah k filmům i naše gymnázium?

Jak jsem již zmínila v úvodu, já jsem se o film začala zajímat až na vysoké škole, ale Radovan už na gymnáziu natáčel svoje první filmy. Díky tomu se mohl zúčastnit i školního filmového festivalu a poprvé si otestovat, jaké to je ukázat svůj film tolika lidem. 

11. Zkoušeli jste se dostat na filmovou školu? 

Radovan se hlásil na režii na pražskou FAMU, kam se bohužel nedostal. Konkurence je obrovská a přijímají jen malé procento uchazečů. To ho ale neodradilo, naopak ho to motivovalo pokračovat v tvoření filmů a dále se zlepšovat. 

12. Závěrečný vzkaz/rada pro naše studenty?

Ať už máte rádi filmy, hudbu nebo jakoukoliv kreativní činnost, tak tvořte! Pomalu zjišťujeme, že čím jsme starší, tím na to máme stále menší množství času a gympl bylo opravdu ideální období na to něco tvořit. Pokud máte nápad a jste zapálení, tohle je vaše znamení se do toho pustit.

A pokud vás zajímá víc o nás, filmu Fontána nebo naší další tvorbě, sledujte nás na Instagramu: @the1radovan a @lilikuzelkova.

A jak celý večer proběhl?

V šest se otevřel vstup, diváci začali přicházet a vítat se. Přišla spousta lidí z našeho gymnázia, převažovali hlavně absolventi. Celkově tu panovala velmi příjemná a uvolněná atmosféra. Celý večer začal úvodem a následným koncertem dua Andrea Bláhová & Kryštof Korčák, pro mě bylo nejdřív trochu náročnější zvyknout si na kombinaci zvuků, které využívali, ale po chvíli už jsem si to užívala a musím uznat, že to bylo příjemné navození té správné atmosféry před samotným filmem.

 A co říct k filmu? Podle mě je hlavně vidět ten neskutečný pokrok, který Radovan udělal, tentokrát i s pomocí Lili, já si ještě pamatuji ročník našeho studentského filmového festivalu, kde byl Radovan jako soutěžící, to už je nějaký ten rok zpátky. I přes velký tvůrčí posun je zde Radovanův rukopis stále znát. Těžko se říká, o čem ten film byl, protože, jak i sami tvůrci prohlásili, je to víc o pocitu než o příbězích a každý si v tom najde své. Je to takový indie, experimentální, půlhodinový filmeček, který třeba mě utekl jako voda. Je mi jasné, že jsou lidé, kteří toto dílo ocení a stejně tak se najdou i tací, co si radši pustí něco méně náročného, přesto tento film určitě stojí za vaši pozornost. 

Na závěr…

Je hezké, že jsem popsala své pocity z večera, ale rozhodla jsem se být trochu objektivnější a zeptat se i dalších diváků na jejich dojmy. Zde je pár útržků:

„Koncert na mě působil hodně příjemně, líbila se mi atmosféra, když tam oba seděli u lampičky a hráli.“

„Musím říct, že mé pocity jsou hodně smíšené, ač vcelku přijemné. Koncert na začátku večera zklidnil mou mysl a přenesl mě do světa pocitů, emocí a prostorů, zvláště pak nočního města, ve kterém se odehrávala většina filmu…“

„Co se samotného snímku týče, tak jak Radovan říkal, nebyl ani tolik o příběhu jako spíš o myšlenkách zachycených v něm, které si každý mohl přebrat po svém.“

„Musím říct, že film ve mně rezonuje, ještě hodně dlouho budu přemýšlet nad jeho významem a nad tím, co myšlenky v něm říkají mně. Rozhodně stálo za to se přijít podívat na tak propracované dílo nadaného uměIce.“

„Film ve mně vzbuzoval pocity neustálého překvapení a místy i strachu. Okolní prostředí na mě působilo v souhře s emocemi hlavního hrdiny...“

„Těším se, až ten film uvidím znovu, v jiné životní fázi a třeba ho budu vnímat jinak.“

Klára Sitařová