Dvořan číslo 4!

Čím si můžete zkrátit dlouhé chvíle tentokrát? Čeká tu na vás souhrn dění ve Středočeském studentském parlamentu, komiks, co se skrývalo v dopise od TGM a hrdinná záchrana ježečka.

Ať už vás na dnešním Dvořanovi láká cokoliv, neváhejte a pusťte se do čtení?

Co se děje v SSP

Nejen že chodím do školního parlamentu, navíc ještě zastupuji naši školu i ve Středočeském studentském parlamentu. Ten měl v tomto týdnu svůj první sněm tohoto roku a já vám ve zkratce povím, co se tam dělo.

Hned po uvítacím slovu předsedkyně jsme probrali, jak šla debata s mladými kandidáty, kterou jsme nedávno organizovali. I přes některé škobrty a nedostatky na ni byl výborný feedback. Dále nás navštívila Zuzana Pidrmanová z Policejního prezidia ČR. Ta povídala o práci policie na našem území a o tom, jak se u nás daří snižovat kriminalitu. Zároveň kladla důraz na prevenci kriminality a její důležitost a apelovala na nás, ať na své škole uspořádáme nějaký program na toto téma. Takže se možná máte na co těšit ;). Poté následovalo představení práce hostů z jihočeského SP, která se dost podobá té naší, jen s delší tradicí. 

Přišel i čas na krátkou přestávku doplněnou o drobný catering. 

Po ní jsme se rozdělili do tří skupin a odebrali se na části programu, které se věnovaly následujícím tématům: psychické zdraví teenagerů, sociální média a participace studentů. Já si vybrala sociální média, ze všech témat mě zaujalo nejvíc. Dozvěděla jsem se mnoho, hlavně o tom, jak sociální sítě využít ke svému prospěchu naplno.

Po takovém naplňujícím programu jsme se rozloučili a pádili do svých domovů. 

Eliška Hamrová

Co se skrývalo v dopisu od TGM

Nejspíše jste zaznamenali, že v pátek 19. 9. byla otevřena tajemná obálka od Tomáše Garrigue Masaryka. 

Nejprve se lidé domnívali, že obálka obsahuje jeho poslední slova napsaná jeho synem Janem. Nakonec ale historička Dagmar Hájková usoudila, že jde o dopis z doby starší, a to z roku 1934. Tento dopis obsahoval 3 stránky převážně v angličtině. 

A co dopis říkal?

„Jsem nemocný, vážně nemocný, je to konec, ale neobávám se. Budete pokračovat v práci. Víte jak, ale musíte být opatrní. Pozor. Ale víte, jak se chovat. A nemusím vám říkat nic více. Jsem neschopný, skutečně zcela neschopný,” toto psal Masarykův syn Jan Masaryk.

Nikča Z.

Ježek v k̶l̶e̶c̶i krabici

Jednoho večera jsem se vracela domů s očekáváním toho, že přijdu a hned zalehnu. Spánek musel ale ještě chvíli počkat. Těsně před brankou mi totiž něco “vlezlo” do cesty. Možná, že s pojmem lezlo to trochu přehráním. Byl to ježek, ale něco na něm nehrálo - vůbec na mě nereagoval. Za normálních okolností by měl zafungovat jeho obranný mechanismus, naježení a stočení se do klubíčka, ale on se choval, jako by si mě vůbec nevšiml a jen bez hnutí stál. 

Podívala jsem se blíž a došlo mi proč. Na obličeji měl na první pohled takové bílé skvrny. V momentu, kdy na chudáčka přistála moucha a dovršila ubohost celého výjevu, mi došlo, že to musí být nějaké larvy, což podpořily i malé rány kolem. 

Jako první jsem se snažila dovolat na NSZS - Národní síť záchranných stanic, protože jsem upřímně nevěděla, na jakou konkrétní stanici zavolat. To ale vůbec nevadilo, protože po pár sekundách čekání hovor vzala paní, která mi byla i v takovou nekřesťanskou hodinu, jako je čtvrt na deset, schopná objasnit, co ježkovi je. Dostala jsem za úkol, jak jsem koneckonců čekala, jej chytit. Mezitím, co jsme spolu mluvily, se stihl dopotácet bez mého vědomí pod auto a zaujmout velmi nestrategickou pozici, přímo uprostřed. Hned na to klesl k zemi a já byla smířená s tím, že je jeho boj u konce, následně se ale vzpamatoval. Dalších patnáct minut jsem se snažila ho vylákat ven, a když už to vypadalo, že pod tím autem zůstane, než ho ty mouchy sežerou zaživa, vylezl. Byl to zázrak. Rychle jsem ho čapla a položila do krabice, neprotestoval. 

V hlavě jsem zaznamenala podivný blok. Bylo zvláštní držet v ruce divoké zvíře, které by se za normálních okolností nenechalo podržet jako domácí mazlíček. Ještě k tomu, když má to zvíře bodliny, které by měly být pichlavé, ale nejsou. Místo toho byly bezvládné, úplně stejně jako ježek.

Po jeho chycení jsem znovu volala paní na dispečink NSZS a ptala se, jestli si pro ježka mohou přijet. Bohužel jsem se dozvěděla, že je na výjezd moc pozdě a že bude muset zůstat přes noc v mojí péči. Napadlo mě mu dát na posilnění něco k jídlu, to podle ní kvůli jeho velikosti nebyla nutnost. Nakonec jsem zjistila, že jak kočičí paté, vařené kuřecí nebo vajíčka doma stejně nemáme. To jsou nejlepší náhrady za jídlo, které ježci jedí v přírodě.

Noc tedy strávil v naší kůlně, kde na něj nemohl hmyz, predátoři a z části i zima.

Nechtěla jsem ani pomyslet na to, že ráno zvednu víko krabice a uvidím, že se ježkovi již jako večer nezvedají bodliny v pomalém a vysíleném tempu, nýbrž se jeho tělo proměnilo na hroudu tmavého cosi, uvnitř čeho už ztuhla krev. 

Když jsem ráno ještě před otevřením krabice slyšela ježkovo tlumené chrápání, těžce jsem si oddechla. Pár hodin poté si ježka vyzvedl zvířecí záchranář ze spádové stanice ve Velkém Chlumci, která jezdí po okresu Praha-západ, kde jsem ježka našla. Věděla jsem, že teď už můžu být v klidu, protože je v dobrých rukou, a doufala jsem v jeho co nejrychlejší zotavení a vrácení do volné přírody. 

Pokud by se něco podobného stalo například v okolí naší školy, řešila by to s největší pravděpodobností stanice Kladno Čabárna. 

V každém případě se dá v podobné situaci vždy obrátit na číslo, na které jsem volala ostatně i já a kde vás vždy dokáží kamkoliv přesměrovat. 

Číslo Národní sítě záchranných stanic je také nejlépe zapamatovatelné: +420 774 155 155.

Barbora Nováková