Dvořan číslo 36!

Poslední Dvořan letošního školního roku je tu!

Jak jistě mnozí z vás tuší, konec školního roku znamená také změnu šéfredaktora našeho milého týdenníku. Můžu vám ale slíbit, že Dvořana předávám s klidem do dobrých rukou, aniž by to kdokoliv tušil, celé tři měsíce nám čísla připravoval můj záskok, zatímco jsem byla na Erasmu. Proto můžu slíbit, že nové vedení časopisu má všechny potřebné dovednosti i zkušenosti pro pravidelné a hladké vydávání našich úterních čísel. Máme tu ale inovaci, Dvořan totiž příští rok nebude mít jen jednu šéfredaktoru, ale rovnou dvě! O práci se budou dělit, protože skloubit školu a chod časopisu není úplně jednoduché. Je mi ted potěšením vám představit…

…NAŠE NOVÉ VEDENÍ ČASOPISU…

» KATEŘINU VAŠICOVOU a KLÁRU SITAŘOVOU ze 6.G «

Novým šéfredaktorkám přeji hodně štěstí a mnoho článků, kdybyste vy sami chtěli do Dvořana něčím přispět, ať už jednorázově či pravidelně, jste jen vítáni! Já se tímto loučím, ale ne úplně, články snad i příští rok ještě psát budu :D

Veronika Sáblová

Čas květů

Léto, příroda

Celé letošní jaro musím neustále sledovat, jak se mění příroda. Nevím, čím to je, ale zejména letos mě nepřestává udivovat, jak rychle čas utíká. Je smutné, že si ho všichni podvědomě nedokážeme užít a stále máme potřebu něco plánovat a odkládat a přitom ani nevíme, co všechno nám leží přímo u nohou. Po uvědomění si této, poněkud kruté, pravdy, jsem usoudila, že mi dala příroda jakési znamení, abych napsala krátké zamyšlení o všem, co se kolem mě děje, zkrátka o uplynulém čase. Po celou tuto jarní dobu mě fascinuje, jak každý týden kvete něco jiného. Zároveň je to však poněkud děsivé, když si člověk uvědomí, jak rychle vše utíká. Že čas pampelišek vystřídaly šeříky a ty zase vystřídaly například akáty. Myslím si, že zejména teď, na konci školního roku, v těchto teplých dnech, kdy už každý z nás netrpělivě vyhlíží zasloužené volno, se hodí ještě jednou zastavit a alespoň na malý okamžik se zamyslet nad celým tím uplynulým rokem. Přeji vám tímto, všem čtenářům krásné léto, nikam nespěchejte a užijte si každý jeho okamžik.

Čas květů.

Čas. Snažíme si ho šetřit, chytit, popohnat, zpomalit, stále čekáme na ten vhodný okamžik, na to, až budeme mít energii, na to, až přijde ta správná chvíle. Ovšem kdy ta chvíle přijde? Za chvíli, nebo nikdy? Máme toho plnou hlavu, neustále na něco čekáme, věčně se na něco těšíme. Když ovšem pak všechno uplyne, když se něco nepovede nebo neuskuteční, jsme zklamaní a zavrhneme jakékoli další těšení. Zavrhneme čas. Ale je toto ten správný konec? Proč neustále hledat štěstí někde v budoucnosti, ve snech, a pak pocítit zoufalost, když ani netušíme, kolik štěstí kolem nás poletuje. Představme si to třeba na stromech a květinách, protože právě příroda je ta, která s časem drží za jeden provaz. 

Celé jaro pozoruji jarní přírodu, která se probudila ze zimního spánku a je znovu plná barev a vůní. Procházím se kolem své oblíbené louky, která v zimě spíše naháněla hrůzu. Teď je plná zářivě žlutých pampelišek a pomněnek. Jaro začalo teprve před několika týdny, ale vše kolem už nádherně kvete. Chtěla bych si louku namalovat nebo si jen lehnout mezi květiny a sledovat nádhernou azurově modrou oblohu. Nemám však čas, pomyslím si, a tak pořídím jen pár fotografií a louku opouštím s myšlenkou, že přijdu jindy. Když se však po čase vrátím, sledují mě jenom malé šedé hlavičky a vzduch je plný pampeliškového chmýří. Odcházím z louky s lehkým zklamáním a rozhodnu se tentokrát pro delší procházku. 

Noci se již prodlužují a tak mám dostatek času. Je zase o něco tepleji než minule a já míjím nespočet fialových keřů, které nádherně voní po celém okolí. Je květen. Jaro je v plném proudu a kromě fialových keřů šeříku, které rostou nejen u silnic, se rozhodnu projít sakurovou alejí. Růžové květy jsou tak nádherné, že z nich nedokážu spustit oči. Rozhodnu se, že se na ně přijdu opět podívat ještě někdy, až nebudu mít tolik povinností, sednu si na lavičku a budu jenom tak vnímat svět okolo sebe. Také jsem si chtěla natrhat pár šeříkových větviček do vázy. Přijdu příště. Jenže když jsem přišla příště, všechno bylo pryč. Poslední stopy po vykvetlých růžových stromech se v podobě opadaných lístků nacházely na zemi a z borůvkově fialových šeříků zbylo jen několik seschlých trsů.

Dny ubíhají, slunce svítí a ve vzduchu je pomalu cítit léto. Kromě léta však cítím skoro až omamnou vůni právě kvetoucích akátů. Je to tak okouzlující. Celý rok je tento agresivní strom jen zelený a v zimě seschlý a teď, teď kvete. Trochu mám pocit, jako by se snažil ostatním rostlinám ukázat, že v sobě také skrývá něco krásného a čarovného. Všude je to stejné. Pocítila jsem najednou jakési pozastavení času, alespoň na chvíli. Možná to bylo tím, že akáty kvetly poměrně dlouhou dobu. O to více jsem se zalekla faktu, že již není březen, ale polovina června. 

Sedím u psacího stolu ve svém pokoji a do tváře mi svítí příjemné podvečerní paprsky již zapadajícího slunce. Po celém dni, stráveném s učebnicemi a knihami, se na chvíli zadívám z okna. Mou pozornost ihned přilákají fuchsiově zbarvené pivoňky. To nejlepší, co teď mohu udělat, je konečně otevřít dveře a vyběhnout na zahradu. Neudělám to, dnes ne. Dnes se musím učit. Pivoňky to ale neví a chřadnou. Každým dnem je vidím více a více rozkvetlé, až se nakonec rozhodnu konečně na zahradu vyjít. Pár si jich natrhám do vázy a postavím je na svůj klavír. Vypadají nádherně a ta vůně je tak nádherná. Druhý den je kouzlo pryč. Květy pivoněk visí sklesle hlavou dolů a na zem spadlo několik růžových okvětních lístků. Kvetly dlouho. 

A tak jsem si uvědomila, že nic není věčné. My lidé stále na něco čekáme a neustále něco očekáváme. Říkáme si, že teď není ten vhodný čas, že až někdy příště, ale kdy to příště bude. Nemusí být přece nikdy a nebo může být hned. Proč tedy na něco čekat, když nás myšlenka napadla zrovna v daný okamžik, uskutečněme ji a nečekejme na jindy, protože jindy být nemusí. Je to těžké, ale pojďme se na celou situaci podívat očima přírody. Květiny neřeší nějaký čas, květiny prostě kvetou. Stromy v létě nabízejí sladké plody a v zimě usychají. Jen lidé, ti pořád někam pospíchají a potom, potom je konec. 

Procházím se kolem parku a nad sebou slyším bzučení včel. Je před létem a venku kvetou lípy. Zastavím se, sednu si na lavičku a užívám si život. Je čas květů.

Pokud by nás něco mělo udělat šťastnými, byť jen na malou chvíli, udělejme to, o tom je celý život. 

Barbora Dvořáková

Křik

Poezie

Okolo mě chodí dnem i nocí,

hlava křičí a o ticho prosí,

dveře nelze zavřít křehkým zámkem,

snaha udržet tuto tíhu vláknem,

o klíč se již přestala prosit,

když se květiny venku začaly rosit,

rozkřičí se znovu a hlasitěji,

obočí se zamračí mrzutěji,

zámky schované pod postelí,

v hlavě mě těžké lži osmělí,

více a více toho křiku,

srazí mě na zem v okamžiku,

snaha nalézt ostrý klíč,

potřeba dostat se z vězení pryč,

hlava se točí v jednom kole,

oči přestávají vidět, co je dole,

nechci ve vězení zůstávat,

avšak je snazší svobodě na rozloučenou zamávat,

nyní zavřu a zatluču dveře násilím,

doufám, že tentokrát se znovu nezmýlím.

L.B.

Mikroplasty v nás II. 

Ekologie

Z minulého článku již víme, co jsou to mikroplasty, kde se vyskytují a jak vznikají. Můžeme ale s nimi něco dělat, nebo radši nedělat vůbec nic? 

Akademie věd ČR provedla před několika lety analýzu vzorků surové vody. Surová voda je přírodního původu, není nijak technologicky upravená, je například z řeky. 

Vědci zjistili, že úpravny vody jsou schopné odstranit až 80 % mikročástic. Ovšem částice menší než 10 mikrometrů (1 milimetr = 1000 mikrometrů) ve vodě zůstanou. 

Dá se s tím tedy něco dělat? 

V dnešní době se již vyvíjejí membránové technologie. Existuje tzv. membránová filtrace. Hodně zjednodušeně se k čištění používají filtry, které nepropustí částice o velikosti mikroplastů (tedy částice menší než 5 mm). Samozřejmě se tyto technologie nepoužívají jen k čištění od plastů, ale i od dalšího znečištění. 

Mezi nejnovější úspěchy patří čistička vody, kterou jsem již zmínila v minulém článku. 

Tomáš Čermák a Anna Podmonická sestavili funkční čističku vod, dostali cenu Earth Prize za udržitelnost životního prostředí. Čistička dokáže zlikvidovat až 98 % bakterií, je vyrobená z poměrně dostupných materiálů, jako například lékařských jehel, nebo za pomoci 3D tiskárny. 

Bohužel stále přesně nevíme, co mikroplasty dělají s našimi těly. Mohou se dostat do krve a zachytit se na červených krvinkách či v orgánech. 

Co můžeme udělat my sami teď a tady, aby se nám nedostávaly zbytečné mikroplasty do těla? 

• třídit - hodit plastovou láhev do plastů místo do směsi 

• vyměnit plastová prkénka v kuchyni za dřevěná - zbytečný plast se nebude dostávat do potravin 

• používat vlastní láhev na pití a nekupovat neustále jednorázové dokola 

• nosit si na nákup vlastní, nejlépe látkové či papírové  tašky

Léto volá! 

Ekologie

Teplo, koupání, odpočinek, ale i cestování, dobrodružství a zážitky. Jak si užít léto a zároveň neuškodit životnímu prostředí? 

Pokud se chystáte cestovat, je určitě fajn myslet na pár věcí. Mezi ty hlavní patří vzít si vlastní láhev na pití. Máte ji stále u sebe, můžete ji doplnit a nepotřebujete kupovat další, tudíž nespotřebujete další plast. 

Pytlík na odpadky. Když už jsme u toho třídění, při výletech hlavně do přírody se rozhodně hodí mít u sebe sáček nebo něco, do čeho dáte obal od svačiny a případně posmrkaný kapesník. 

A jestli se do přírody chystáte na víc dní, doporučuji vlastní houbičku a utěrku na nádobí. Omezíte tak zbytečné plýtvání papírových utěrek. Když jde o jar, je vhodné volit ten přírodního původu. 

Taky je dobré mít s sebou látkovou tašku, ať už na nákup nebo na špinavé oblečení. 

Pokud to situace umožní, cestujte za pomoci MHD. Vlak či autobus jsou dopravní prostředky, které zvládnou dostat velké množství lidí na většinu míst bez větších problémů. 

Při návštěvě cizích krajů můžete vyzkoušet místní potraviny, a tím podpořit dodavatele. 

Mimo cestování můžete vytřídit svůj šatník a nenošené kousky poslat dál. Případně zkusit menší výzvu. Všechna ramínka, na kterých vám visí oblečení, otočte stejným směrem. Pokaždé, když si daný kousek vezmete na sebe a vyperete, otočte ramínko na opačnou stranu. Tak uvidíte, že kousek stále používáte a nosíte. Určete si čas, jak dlouho budete ramínkovou výzvu provozovat. Měsíc, tři měsíce nebo půl roku, na tom nezáleží. Po vámi zvoleném čase můžete poslat nenošené kousky dál. 

To stejné jde udělat s knihami. Máte přeplněnou knihovnu a víte o knížkách, které by někomu udělaly radost? Předejte je dál! Existují online antikvariáty nebo další podobné organizace. V létě se budou určitě konat swapy, ať už knih, oblečení nebo rostlin. 

Procházka lesem při parných dnech také neuškodí a s sebou můžete vzít pytel na odpadky a vyčistit tak životní prostředí okolo vás. 

Teď už ale opravdu, léto volá!

AN