Dvořan číslo 33!

Report ze sněmu České středoškolské unie, studentské zprávy z Francie a Svět knihy 2025!

Delegátkou na sněmu ČSU

Česká středoškolská unie, Studentský parlament

Rozhodně bych se nenazvala studentkou aktivní, tedy ve škole se mi rozhodně nedaří a programu DOFE se také neúčastním. Nicméně se mi jakožto člence školního parlamentu naskytla příležitost zastupovat naši školu jako delegátka v celorepublikovém sněmu České středoškolské unie. 

Jsem předsedkyní mediálního výboru Středočeského studentského parlamentu, tak jsem si řekla - proč ne, aspoň se přiblížím studentské politice ještě blíž.

Akce se konala v pražském Kongresovém centru a to konkrétně v části patřící vysoké škole NEWTON tento víkend. 

Vyrazila jsem v sobotu brzy ráno. Hned ráno jsme byli přivítáni úvodním slovem od současné předsedkyně ČSU a slovem od zástupce MŠMT. 

Během dne jsem navštívila dva zajímavé workshopy, mohla jsem si vybrat z více zajímavých mladých lidí.  

Také se konaly tři debaty s hosty. Nejdříve s vysoce postavenými hasiči o prevenci i zásahu v krizových situacích. Následně pak s Jiřím Nantlem, náměstkem ministra školství, a Renátou Zajíčkovou, poslankyní poslanecké sněmovny, o vizi pro školství a zároveň také o postavení mladých lidí v politice, které je často ignorováno a staršími “zkušenějšími” politiky přehlíženo. Nakonec se debatovalo i s policisty o hrozbách ve škole. Ty se v dnešní době k jejich nelibosti velmi zvyšují, sami často slýcháme o útocích na nejen českých školách. 

Během takto nabitého dne samozřejmě nechyběla ani obědová pauza :D.

Neděle byla pro Unii dnem důležitějším. Hned zrána se totiž konaly volby do předsednictva. To se skládá z jednoho předsedy, 1. a 2. místopředsedy a 4 dalších členů předsednictva. Sice jsem se rozhodla nekandidovat, měla jsem jako delegátka ale možnost volit, čehož jsem využila. 

Následně se konal poslední workshop a také takzvaný “jarmark příležitostí”, kdy některé vzdělávací společnosti a různé seberozvojové projekty, jako je DOFE nebo Kamdu, mohly představit svůj program. 

Po poledni jsme se pak závěrečným slovem od nově zvolených členů předsednictva rozloučili a rozešli. 

Za tuto příležitost jsem nesmírně ráda. Nejen, že jsem měla možnost potkat mnoho zajímavě smýšlejících mladých lidí a spřátelit se, ale hlavně mi nejen studentská participace mladých lidí v politice připadá nesmírně důležitá. Vždyť právě my za chvíli dospějeme a bude jen na nás, jak se bude společnost a život na naší planetě odvíjet. 

Eliška Hamrová

First impressions of France

Erasmus, Francie, anglický článek

On Sunday, the 26th of April my friend Verča and I embarked on a long journey to Douarnenez, a town located in Bretagne, the westernmost part of France.  

We took a morning flight to Paris, we made our way around the Parisian metro, managed to buy the wrong ticket (whoops) and finally arrived at Montparnasse train station, where we deposited our suitcases and went on a small adventure to look around the city of love. We managed to walk around twenty thousand steps. A remarkable portion of the journey was spent carrying a 20kg suitcase or at least a pretty heavy backpack while also running on four hours of sleep. 

After spending a few hours in Paris, we finally got on the TGV train to Quimper, a town not far from the village where we are staying at the moment. The journey went by really fast as the train went as fast as 300 km per hour. At the train station, we were picked up by our first host family. We are staying with three different families, as we have three correspondents that came to visit us in the Czech Republic. 

On Monday we went to school for the first time. In the morning we were picked up by a school bus that brought us to school exactly in time for our first lesson. After the first two lessons comes the first twenty minute break of the day, which we usually spend outside or in the foyer, a room full of chairs, tables, and a couch made for relaxing. We are free to stay in that room during the lessons we do not wish to attend. Most of the time, this is when the class writes a test, which we neither want nor are really able to do. After two more lessons, the lunch break starts. In classic French fashion, it takes bloody forever, considering that we can go to get lunch about twenty minutes after the break begins. The school canteen, or SELF as they call it, is not the pinnacle of gastronomy, but it works for satisfying our hunger. After a painstakingly long lunch break, come the afternoon lessons. There are four of them following the same pattern as the morning ones. On long days, we finish school at 17:15, and then the school bus takes us back home. 

In general, we are told to follow our correspondents during the day. We are sort of trying to gain some freedom as we are not entirely happy with this arrangement, although our correspondents are all lovely. Being shadowed or being the shadow is not very pleasant. So far we have gained access to class’ schedules and the right to exit school during lessons we do not attend. We can also choose to attend classes that are not in our correspondents’ schedules if we ask the teacher who is responsible for our stay. 

So far we have not experienced a huge culture shock, as we both have been a part of a recent exchange with a school in Limoges, so we were mostly prepared for the French lifestyle. I know every part of France is different, since it is a big country, but I think the basic habits are similar throughout. Also, Bretagne was the last region added to France, so the culture is a bit more Celtic than French. I hate to say it, but we prefer it this way, it is way less chaotic than the previous trip. 

We learned they really love cows. And salted butter. They put it on everything. I think we will miss it once we are back in the Czech Republic. 

Fortunately for us, all of our teachers are very nice and for the most part leave us to our own devices, as we are not required to write any tests nor do they take our attendance. We split our time between two classes. The first one more or less does not care about us at all, but the second one seems more welcoming. I think the biggest reason for their lack of interest is a language barrier, because our French, while usable when we need something, is not that great and trying to understand informal spoken French is no easy task. Also most people can barely speak English, so trying to cheat the system a bit is out of the question.

We enjoy talking to the teachers, as they seem to be really curious about us. We also like to spend our time with the parents of our correspondents, for example today our host mum taught us how to make proper Breton crêpes (never galettes around here!!!!)

Adéla Šavrdová

PS. Most of the teachers seem to think we are Spanish (or Italian, as there is a group exchange with a Sicilian school at the moment) students. We vehemently disagree. 

PSS. We are halfway done with our stay as this article is being published. You can say I have adapted very well to the French way of getting things done.

Čtyři dny v jiném světě, kde každý může být součástí jedné velké kapitoly. Takový byl Svět knihy 2025.

Knihy, kultura

Jaro je v plném proudu, zahrady jsou již plné barevných květů a vůně květnového deště příjemně osvěžuje vzduch. Takové počasí nikoho nenechá sedět doma, a tak se člověk může vydat na nespočet akcí, které se právě konají po celé republice. Mezi ty největší můžeme řadit různé umělecké akce jako například hudební festival Pražské Jaro, které začalo již minulý týden, potrvá až do června a určitě o něm ještě uslyšíte, nebo například největší knižní festival s názvem Svět knihy. A právě tomuto festivalu bych ráda věnovala dnešní článek a sdílela pár svých zážitků z této velkolepé události. Nejprve si ale pojďme něco povědět o celé akci. 

O jaký festival se vlastně jedná?

Jedná se o mezinárodní veletrh knih a zároveň největší knižní akci v České Republice. Festival se každoročně koná na pražském Výstavišti v období mezi dubnem a květnem a trvá čtyři dny. Během této doby navštíví festival přes 50 000 návštěvníků, přes 400 vystavovatelů a vystoupí v různých rozhovorech a besedách, které se konají v menších stanech, jež nesou název slavných spisovatelských hvězd, nad 800 spisovatelů, ilustrátorů a dalších umělců. Fanoušci svých oblíbených umělců nebudou ochuzeni ani o jejich autogramiády. Jedná se o mezinárodní akci, tudíž tam přijíždějí i umělci z různých koutů světa. Každý rok je nějaká země takzvaným čestným hostem festivalu. Pro letošní jubilejní ročník to bylo Portugalsko. Návštěvníci tak měli možnost proniknout do světa portugalských tradic a literatury. Kromě Portugalska však byla možnost navštívit i stánky s italskou, francouzskou, španělskou, slovenskou nebo třeba polskou literaturou. Bylo ale také možné spatřit a zavítat do stánku s literaturou korejskou nebo čínskou. Zemí a jejich tradiční literatury zde bylo opravdu nespočet. Během festivalu na návštěvníky čekalo v jednotlivých pavilonech tisíce knih snad všech možných žánrů, které existují. Ať už jste milovníci fantasy příběhů, akčních thrillerů, historických románů, poezie, turistiky, životopisů, cestopisů, cizojazyčných knih, naučné literatury, komiksů a mang, audioknih nebo třeba neutuchající klasiky, které tam ovšem bylo nejméně, to vše a mnohem více zde naleznete. Kromě literatury může člověk navštívit také stánek patřící Národnímu divadlu, Národní galerii, Univerzitě Karlově nebo Španělskému institutu. Mohla bych pokračovat dál, ale i tak bych určitě na něco zapomněla. Zkrátka můžeme bezstarostně potvrdit, že tento festival si právem drží místo největšího knižního veletrhu v naší republice.

Svět knihy z pohledu návštěvníka

Jak jsem již zmínila, konají se zde na stovky různých besed, přednášek, menších akcí nebo autogramiád. Jelikož fyzicky nelze stihnout vše, co se na této akci koná, ráda bych se s vámi podělila jen o jednu besedu, kterou jsem navštívila, ovšem, která mě velice nadchla. Přestože nejsem vášnivý fanoušek fantasy příběhů, zaujala mě beseda tří spisovatelek, které píšou právě fantasy. Abych byla upřímná, šla jsem tam především kvůli jedné určité spisovatelce, kterou byla Lucie Ortega. Je to autorka fantasy série Světla nad močálem a mnoha dalších děl. Právě Světla nad močálem jsem četla již před několika lety. Jedná se o příběh, který, jak řekla sama autorka, není klasickým fantasy příběhem, ale vystupují v něm postavy ze slovanské mytologie. Zároveň je celý děj zasazený do současné doby, řeší novodobé problémy, situace a vztahy a rozhodně se jedná o silný a dojemný příběh. Možná proto mě kniha tenkrát tak moc zaujala. Spisovatelka se snaží tento žánr spojit s reálným světem a myslím si, že tím spojením fiktivního a reálného světa dodává knize mnohem větší kouzlo a mystično. Tenkrát jsem si chtěla přečíst i pokračování knihy Tma pod srdcem, ale nějak se mi to nepodařilo. Zastávám názor, že v dnešní době je mnohem jednodušší napsat knihu. Knihy dnes už píší i lidé, kteří nikdy spisovateli nebyli. Když přijdete do jakéhokoliv knihkupectví, narazíte na stovky knih známých herců a jiných slavných osobností. Psát může kdokoliv o čemkoliv, ovšem napsat opravdu dobrý příběh, který je navíc smyšlený a otevírá tak čtenáři bránu do jiného světa, považuji za umění. Po besedě následovala autogramiáda a moje chuť přečíst si jednu z jejích knih byla čím dál větší. Nakonec jsem si pokračování knihy opravdu zakoupila a nechala si ji podepsat. Bylo to opravdu milé setkání a kdybych svému mladšímu já řekla, že si za pár let bude moct popovídat se samotnou autorkou příběhu, který mi tenkrát otevřel oči do reálného světa, asi by mi nevěřilo. Navštívila jsem pak ještě několik pavilonů a stánků a měla možnost spatřit jenoho z nejlepších a největších nejen dětských spisovatelů dnešní doby - Jiřího Žáčka. Myslím si, že bych nebyla jediná, kdybych řekla, že jsem na jeho knížkách vyrůstala. Vtipné a překrásné dětské příběhy a říkanky jsme všichni uměli nazpaměť. I od něho jsme si s rodiči nechali podepsat hned několik knih a příjemně jsme tak zakončili naši návštěvu tohoto knižního veletrhu. Musím říct, že to byl úžasně strávený den a rozhodně jsem zde nebyla naposledy. Na závěr mám chuť říci takovou myšlenku - sice jsme byli o pár “kilo” lehčí, ale o několik plnohodnotných knižních kilo těžší :). A přestože už jsem byla chvílemi vyčerpaná z tak velkého počtu lidí, uvědomila jsem si nakonec, že je vlastně skvělé, kolik lidí literatura zajímá a jak dokáže spojit všechny generace dohromady. Četba je krásná a knihy jsou pro mě osobně jakési portály, které mě dokáží, stejně jako hudba, přenést do jiných světů, a takový únik do jiného světa je v dnešní době často opravdu potřeba. Lidé, kteří nečtou, ani netuší, o co všechno přichází. Knižní festival Svět knihy tímto vřele doporučuji a příště se můžete těšit na další festival, tentokrát ze světa čarokrásných tónů a melodií :).

Barbora Dvořáková