Další jarní úterý je tu. Venku je neustále tak nepředvídatelné počasí, jako jsou naše rozvrhy v maturitním týdnu, a většina z nás už asi funguje pouze díky vidině konce školního roku.

Co se avšak předvídat dalo je, že vyjde další Dvořan. A dnes tu na vás čekají dva článečky, jeden o kulturních událostech, které se v květnu konají a kde si každý milovník kultury najde to své. Ať už máte rádi knihy, památky a nebo hudbu. A pozor, tímto to pro hudební fanoušky nekončí! Druhý článek vás totiž seznámí s kapelou Car Seat Headrest.

Tak ať už si chcete dát pauzu od sedění v lavici nebo snahy naučit se na maturitu v posledním týdnu, neváhejte a přečtěte si dnešního Dvořana!

Květen má zvláštní schopnost vracet městům život. Po dlouhé zimě se najednou znovu sedí venku do pozdních vlahých večerních hodin, parky se plní lidmi a kulturní program nám nabízí nespočet akcí všemožných žánrů. Léto je ještě daleko, ale zároveň už nepociťujeme ani nepříjemné mrazivé noci. A právě to je na tomto měsíci krásné.

A pokud tedy váháte nebo hledáte, jakou akci byste mohli navštívit, je tento článek přímo pro vás. Níže budete mít možnost seznámit se s několika mými oblíbenými květnovými akcemi, ale také s některými, o nichž vím, že jsou každoročně hojně navštěvované. Věřím, že vás několik z nich zaujme a třeba později zvážíte i jejich návštěvu.

Jsou akce, které nejsou jen festivalem v kalendáři, ale téměř tradicí, emocí a symbolem určité části roku, a Pražské jaro mezi ně bezpochyby patří. Už zítra začíná 80. ročník festivalu, který každoročně přivádí do Prahy špičkové světové orchestry, dirigenty i sólisty a na několik týdnů promění město v místo, kde hudba doslova prostupuje každým večerem.

Zahajovací koncert, který bude tradičně otevírat Symfonický orchestr Českého rozhlasu cyklem Má vlast, má stále stejnou sílu jako před lety. Možná právě proto, že nejde jen o hudbu samotnou, ale o atmosféru, která se kolem festivalu vytváří. Slavnostní večery, ticho těsně před prvním tónem a následné ladění orchestru. Ten úžasný pocit, že některé skladby člověk nikdy neuslyší s větším prožitkem než právě například ve Smetanově síni Obecního domu nebo Dvořákově síni pražského Rudolfina.

Pražské jaro není jen jedním z mnoha hudebních festivalů. Je to událost, která, dovolím si říci, reprezentuje naši republiku po celém světě právě třeba spojením nejlepších muzikantů ze všech koutů světa. Tento týden právě vrcholí soutěž Pražského jara, na kterou se sjeli hudebníci různých národností a jejíž vítěz následně vystoupí s orchestrem. Mezi našimi zazářila například mladá česká klavíristka Eliška Tkadlčíková, která postoupila do dalšího kola.

Pokud tedy žijete hudbou — a nemusí to být jen hudba klasická — zavítání na tento festival bude jednoznačně tou nejlepší volbou pro načerpání energie a zažití nezapomenutelného zážitku.

Pražskému jaru se budeme podrobně věnovat i ve speciálním čísle, které vyjde už příští týden a nabídne bližší pohled na letošní program i samotný festival.

Pro milovníky literatury bývá květen téměř svátkem. Svět knihy totiž není jen veletrhem, ale každoročním setkáním lidí, kteří stále věří, že dobrá kniha dokáže zpomalit čas a otevřít oči.

Pražské Výstaviště se znovu zaplní autory, nakladatelstvími, debatami, besedami i dlouhými frontami na autogramiády. A přestože se může zdát, že v době obrazovek a rychlých informací podobné akce ztrácejí význam, opak je pravdou. Možná právě dnes mají ještě větší sílu. Tento festival, který se každoročně koná právě v polovině května, navštíví desítky tisíc lidí a řadí se mezi největší knižní festivaly v Evropě. Kromě české literatury a nespočtu jejích žánrů zde naleznete mnoho cizojazyčných stánků s nejrůznějšími tituly nebo přímo stánky jednotlivých pražských institucí, jako je například Národní divadlo nebo Univerzita Karlova.

Na Světě knihy je krásné i to, že člověk často přijde bez nějakého speciálního záměru nebo třeba jen kvůli jedné konkrétní besedě, ale nakonec odchází s taškou několika nových knih, o kterých předtím vůbec nevěděl. Svět knihy je akce, která vás donutí se v této uspěchané době na chvíli zastavit a navodí vám pocit, že právě literatura dokáže spojovat lidi napříč generacemi, žánry i různými osobnostmi nebo národnostmi.

Letošní 31. ročník se bude konat ve dnech od 14. do 17. května, letos se zaměřením na historii a Evropu.

Jedna z nejzajímavějších květnových akcí pro všechny, kteří mají rádi Prahu trochu jinak. Festival Open House tradičně otevírá desítky budov a míst, kam se člověk během roku běžně nedostane.

Historické paláce, moderní administrativní budovy, technické objekty i skrytá zákoutí města najednou ukazují svou druhou tvář. A právě tehdy si člověk často uvědomí, kolik příběhů Praha skrývá za dveřmi, kolem kterých chodíme téměř každý den.

Hudební festival, který k začátku léta v Praze patří už mnoho let. United Islands má jedinečnou atmosféru hlavně tím, že nesází jen na velká jména, ale dává prostor i novým objevům.

Koncerty pod širým nebem, několik scén rozmístěných po městě a večery, kdy hudba přirozeně splývá s pulzující Prahou — právě v tom je jeho kouzlo. Člověk sem často přijde bez konkrétního plánu a nakonec objeví interpreta, kterého pak poslouchá třeba celé léto.

Existují večery, kdy má město úplně jinou atmosféru než obvykle. Muzejní noc je jedním z nich. Galerie a muzea zůstávají otevřená dlouho do noci, vstupy bývají zdarma nebo za symbolické ceny a kultura se na pár hodin stává přirozenou součástí noční Prahy.

Možná právě tehdy člověk zjistí, že do některých muzeí chtěl zajít už roky — a stačilo jen jedno květnové večerní rozhodnutí.

Na samotném konci května pak přichází festival, který každoročně symbolicky otevírá velkou koncertní sezonu. Metronome Prague spojuje zahraniční hvězdy, domácí interprety i několik dní hudby pod otevřeným nebem.

Je to přesně ten typ akce, kdy se po prvním teplém dni začne zdát, že léto už vlastně stojí za rohem. Tento hudební festival měl pro mě vždy zajímavou atmosféru, jelikož jsem pokaždé měla možnost objevit nějakého nového zajímavého umělce nebo si naopak poslechnout pár mých oblíbených interpretů, kteří například dříve neměli možnost Prahu navštívit. Obecně bych řekla, že je tento festival hodně o poznávání nových hudebních světů, které by člověk do té doby nemohl objevit.

---------------------------

Květen je možná jedním z nejkrásnějších měsíců právě proto, že nabízí tolik různých podob kultury a rozjímání. Od tichého vnímání jedinečné klasické hudby v koncertních sálech přes vůni knih až po večerní festivaly pod širým nebem. Možná člověk nestihne všechno, ale je důležité dát na chvíli prostor myšlenkám, a ony nás samy zavedou tam, kam nejvíce potřebují.

Věřím, že si vyberete správně…

Barbora Dvořáková

Sedačka u auta, toť kapela, která změnila svět! Světem myslím alternativní hudbu a „změnila“ myslím, když se takhle jednou jeden 17letý kluk zamiloval do jiného kluka, rozhodl se napsat 5 alb během letních prázdnin vyjadřujících jeho pocity a pak následovalo zrození jednoho z nejznámějších alb alternativního rocku. Will Toledo, hlavní zpěvák, sice vlastnil jen auto rodičů, ve kterém nahrával své první projekty, a rozházené pocity o svém životě, jen s tím ale dokázal mnohem více, než si mohl představit. A dnes, i když už o jiných tématech a s týmem dalších tří hráčů, zpívá se stejným srdcem. Samozřejmě to malinko zjednodušuji, chtěla jsem vám jen přiblížit prvně kontext, jelikož se dnes (pro příjemnější vžití do článku si představte, že toto čtete prvního pátý, totiž prvního května, totiž 1. 5., totiž 5/1/2026) slaví výročí jejich nejnovějšího alba, The Scholars. Všechno nejlepší! (myšleno pro The Scholars, to album, které slaví, proto přeji všechno nejlepší).

Pro toto album jsem tu byla od samého začátku. Pamatuji se, když vyšla první písnička a to Gethsemane a má hlava byla explodována, mé uši pohlazeny a má sluchátka o něco zkušenější. Bylo to totiž něco úplně jiného, než jejich pesimistická, melancholická tvorba, bylo to něco pozitivního(?). Ale hlavně, bylo to úžasný! O Gethsemane bych mohla mluvit hodiny, jelikož je i samotná písnička dlouhá deset minut, což je jedním z CSHeadrestových prvků. Ta tedy není ta nejdelší, ta ještě přijde, říkalo se totiž, že vydají jejich nejdelší písničku vůbec, celých dvacet minut! A tak jsem čekala a čekala a v jednu ráno na třídním výletě konečně dostala tu šanci poslechnout si zbytek. Po týdnu mi také přišlo CDčko a tričko, to sice není důležité k tématu, je to ale důležité pro mě, jelikož vlastním CSH CDčko a tričko.

Tak jaké to bylo tedy celé? 

Texty, poprvé ne přímo z Willova života (i když stále inspirované), byly promyšlené, jednaly o různých tématech od náboženského traumatu (Devereaux) přes význam lásky (Gethsemane) až po potýkání se se smrtí blízkého (Reality). I přes tahle témata zůstávaly texty v částech pozitivní a dávaly nám tak zajímavý kontrast mezi skladbami.

Celé album se točí kolem fiktivní středověké vysoké školy s moderními prvky. Tato škola má i svou konkurenční školu a každou písničku potkáváme nové postavy nějak ovlivněné těmito školami. Je tam sice jedna píseň kompletně mimo tyto školy, je to ale něco, co já na tomto albu velice obdivuji. Popsala bych ho jako svobodný chaos v tom nejlepším smyslu. K ničemu se neváže, nejde chronologicky, nějaký velký děj neřeší, nesnaží se o to (i když k vyvrcholení dojde právě ve zmíněné 20minutové písni). Když o něčem chce mluvit, tak mluví, postavy jsou tak překvapivě živé a my jen diváci, kteří jen nakukují do tohoto prapodivného světa.

Hudba a zpěv jsou na tom podobně, mnohem svobodnější než předtím. CSH sice má historii s neklasickými prvky, celé jejich předchozí album MADLO byl jeden velký experiment. To sice nemělo tak pozitivní ohlasy, stále si ale myslím, že stojí za to. Kdybychom se ale podívali i do Willovy nejstarší tvorby, byla už od začátku experimentální.

Tohle album je ale něco jiného, každý člen kapely je už tak zažitý do svého nástroje, že to přímo vyzařuje  ven. Tentokrát už není hvězdou jen Will Toledo, ale i Ethan Ives na kytaře, Seth Dalby na base a i neuvěřitelný a můj oblíbený Andrew Katz na bicí. Jestli je Will srdce, tak Andrew jsou plíce, bez něj by byla kapela úplně jiná a jeho práce a cit k bicím je neskutečná. Jestli chcete důkaz, pusťte si Destroyed by hippie powers z jejich staršího alba Teens of style, je tam i kravský zvon! Múú!

Tentokrát se taky do psaní a zpěvu nezapojoval jen Will, ale celý tým, proto je celé album opravdu jako živé. Je vidět, že do toho dal každý opravdu něco svého, v několika písničkách tak zpívají i ostatní, zejména v písničkách Reality a Planet desperation.

Nemohu ale mluvit o The Scholars bez zmínky o ilustracích a celkové estetice. K příběhům jednotlivých skladeb totiž náleží i několik ilustrací díky neuvěřitelné Cate Wurtz. Pomocí papírových výstřižků a fotek krajin tak ztvárňuje podobu tohoto folk-moderního světa, a tak vřele doporučuji si je najít. Wurtz je úžasná umělkyně, a dává tak albu vizuální perspektivu a i bez poslechu stojí zato se na ně podívat, opravdu se cítíte vtáhnuti do fantastické otevřené knihy.

Popřejme tak albu The Scholars k prvnímu výročí a oslavme je třeba i dortem. Album opravdu chci představit všem, kteří chtějí zkusit něco nového, u čeho se dá trochu plakat, zamyslet a rozdrolit do jednotlivých detailů a prvků, ale jde pustit jen čistě pro zábavu. Pro brek si můžete pustit cokoli jiného z CSH repertoáru a pro opravdovou melancholii si pusťte Twin fantasy mirror to mirror a Twin fantasy face to face v tomto pořadí.

Myslím, že po 5leté přestávce přišlo CSH nejsilněji, co mohli, a tak se těším na budoucí projekty. A do té doby budu mít v uších Gethsemane od Car seat headrest z jejich nejnovějšího alba The Scholars na opakování. Good luck with that, man.

Tem