Dvořan číslo 26!

Dnes na nás čeká báseň, úvaha o generaci Z a komiks!

Nikdy s tebou

Báseň

Ambice zlou moc vždy mají 

chorobě se podobají

Jeden se jim radši vyhne

druhého ta nemoc stihne

Pak se teprv dějí věci

všichni připadají ti jak šneci  

Po světě bloudí a neví

kdy se cíl před nimi zjeví 

Vždyť zde celou dobu byl 

jen kdyby sis pospíšil

Přišel jsi však trochu pozdě

zas si dlouze stál na mostě 

Já ale cíl nehledal  

prostě jsem jen chtěl jít dál 

Možná skočit

možná ne 

kam mě vítr zavane

Nevěděl jsem kam chci jít 

ani jestli cíl chci mít 

Jedno vím však s jistotou 

nikdy nechci jít s tebou 

Mr.

Narozeni ve svobodě

Úvaha

Kdo jsme a odkud jsme přišli? My, narození po přelomovém roce 2000, jsme generace Z. Přišli jsme na svět jako děti Husákových dětí. A oproti dětství našich rodičů žijeme ve svobodném světě. Svoboda se stala klíčovým symbolem našeho běžného života. Sice jsme nezvonili klíči na náměstí, ale i tak vnímáme svobodu jako výjimečnou skutečnost. Vychutnáváme si ji plnými doušky!

My jsme ti pamětníci, kteří prožili technické novinky, k nimž řadíme CD disky, nejlépe přepálené po domácku, DVD disky, ty se staly nedílnou součástí našeho dětství, anebo jedinečné mp3 přehrávače. Možná i proto, jelikož jsme vyrůstali bok po boku s technologickými inovacemi, se tak vyznáme v nynějším universu umělé technologie. Dokážeme udržet krok s inovacemi v oblasti techniky i vědy, to nás dělá jedinečnými.

My jsme ti zcestovalí, protože máme tu možnost prozkoumat okolní země, a dozvědět se tak o ostatních kulturách více, nežli bylo umožněno za komunistů. Paradoxem je skutečnost, že většina generace Z se stala nezdravě závislou na svých rodičích. Lze říct, že se řadíme k lenochům, máme totiž vše, na co si pomyslíme. Nepanuje mezi námi fenomén typu: džíny z Tuzexu, to už dávno představuje minulost pokrytou tlustou vrstvou prachu. Problémem se stává skutečnost, že máme vše na dosah ruky, proto si mnozí z naší generace nedokáží vážit ani pomeranče v supermarketu.

Jako daň za luxus, svobodu a bezpečí platíme těžkým břemenem, které si neseme na svých bedrech. Tím závažím je tíha dnešního světa, jsme totiž více informovaní a angažovaní ve světovém dění, tudíž zatěžujeme náš mozek byť sebemenší katastrofou. Otázka však visí nad tím, jak s novými informacemi naložíme a zda každodenní nátlak globálních problémů ustojíme.

Kača