Dvořan číslo 25!

Ahojky! Dnes nás čeká další postřeh z Erasmu v Německu, tentokrát ohledně škol, a recenze na knihu Úsvit sklizně!

Naše vs. německá škola

Studijní pobyt, Erasmus, Německo

Měsíc je za mnou a já se opět hlásím, abych se podělila o své zkušenosti a zážitky, které se pomalu hromadí. Co tu tak vlastně na tom Erasmu dělám? Narovinu, hodně školy. Původně jsem měla v plánu soustředit se na německou výuku, ale zkrátka mi to nedalo, na známkách mi záleží a každý den doplňuji materiály z české školy,  průběžně se i učím. A pak je tu samozřemě ještě ta škola německá... Přiznám se, že pochopit teplé a studené fronty nad Evropou v němčině... Vlastně spíš pochopit, že vůbec mluvíme o podnebí, mi trvalo dva dny. No jo, stává se.

Téma hodin zeměpisu ale nebylo to jediné, co mě ve škole překvapilo, za zmínku určitě stojí struktura školního dne, protože je trošku jiná než v Česku. Takže jak to tady funguje? Když přijdu ráno do školy, tak většinou čtvrt hodiny čekám, než nás pustí do vyšších pater tří budov, které školu tvoří, do té doby musíme čekat v prvním patře. V 7:50 začíná první dvouhodinovka bez přestávky, v 9:20 je velká přestávka, během které nesmíme zůstat v budovách školy a za každého počasí tak přes 1000 studentů školy postává na betonové ploše před budovou, kluci z mladších ročníků často hrají fotbal. V 9:40 se vracíme na druhý 90 minutový blok, po kterém je krátká přestávka, jedna hodina, 5 minut přestávka, druhá hodina, 15 minut volno a pak přichází odpolední vyučování podobné našemu systému, 45 minut hodina, 5 minut volno. Celkem je v každém dni 11 vyučovacích hodin od 7:50 do 17:20. Já mám ale naštěstí rozvrh krátký. Co mě velmi překvapilo, mimo zákazu trávení velké přestávky ve škole, byl fakt, že během přestávek studenti nesmí zůstávat ve třídách, aby nezničili školní majetek. V praxi to vypadá tak, že si stoupneme na chodbu, tam si povídáme a čekáme, až se s 5 - 10 minutovým zpožděním dostaví učitel, který nám třídu odemkne. 

Ze začátku jsem také byla trošku zmatená z věkových skupin v mém ročníku. V Německu děti 4 roky navštěvují místní obdobu základní školy a od páté třídy přechází na jeden ze tří typů škol, já konkrétně chodím na gymnázium, což je dosti podobné gymnáziu v Čechách. Chodím tu do 11. třídy, což by odpovídalo druháku v Česku, ale byla jsem dost překvapená, když jsem zjistila, že moji spolužáci už přístí rok maturují, mají tedy o rok kratší studium do maturity než my. Dobře, to je klidně možné, to si dokážu představit. Co mě ale hodně zarazilo bylo zjištění, že většině mých spolužáků je 16 let, takže tu studenti maturují v 17 nebo čerstvě 18 letech. Udělala jsem si tu tedy o školském systému tento obrázek a tak nějak jsem si říkala, že to funguje, tak proč ne, jsou zkrátka mladší. Pak jsem se ale o přestávce dala do řeči se svými spolužáky z tělocviku a ti mi najednou oznámili, že jim je 18 let, jednomu dokonce 19. Postupně jsem zjistila, že v německém druháku tedy můžeme najít lidi od 15 do 19 let. Ptáte se jak? Nemám tušení.

Více překvapení mě ve fungování školy už nečekalo, většinově jsem věděla, co čekat, ale jsou tu jisté odlišnosti od Česka. Například elektronika. Celá škola jede na Apple, televize místo interaktivních tabulí, učitelé mají iPad, téměř všichni sudenti mají iPad, můžou si ho totiž půjčit i od školy, a snadno si tak mezi sebou posílají materiály k výuce, aby s sebou nemuseli každý den nostit tucet papírů, jako to dělám já. Jestli se ale odvážíte vytáhnout v budově nebo před budovou školy telefon, máte problém, jakože velký problém. Telefony jsou příšně zakázány a je to hlídáno, já sama jsem několikrát dostala vynadáno, když jsem se snažila zjistit, v jaké třídě mám výuku. Naštěstí stačí předstírat, že skoro nerozumím, odpovídat s výrazným českým přízvukem a ve finále mi to vždycky projde. Dalším rozdílem je, že se studenti nepřezouvají a nepřevlékají, nemají totiž skříňky. Zkrátka v čem přijdeme, v tom jsme celý den. A není to špatné, boty mi nepřekáží a vzhledem k neustálému větrání jsem ráda, že mám bundu neustále u sebe. Ve výuce totiž běžně sedí studenti v kabátu, šále a čepici. Jak jsem ráda, že v Česku využíváme topení...

Když bych měla všechny tyto rozdíly shrnout, tak jsem asi přece jen vděčná za systém, podle kterého fungujeme v Česku. Ranní dvouhodinovky mi tu vyhovují, škola tak utíká mnohem rychleji, ale povinné přestávky venku, neustálé čekání na chodbách a vláčení teplého kabátu sem a tam je přece jen něco, co mi po návratu do Česka chybět nebude.

Sáblová V.

Úsvit sklizně

knihy, recenze

Pokud jste fanouškem knižního žánru young adult, neboli knih pro mládež, určitě jste zaznamenali vydání nové knihy z populárního světa Hunger Games (HG) od autorky Suzanne Colins. 

Jedná se o knihu Úsvit sklizně (v originále Sunrise on the Reaping), která vypráví příběh Haymitche Abernathy. Toho jsme doposud poznali jako výherce 50. hladových her, kterého zajímá pouze alkohol. Kniha nás dostane k hrůzám, které v aréně prožil a proč se v originálních dílech této serie chová tak, jak ho známe.

Kniha vyšla celosvětově v úterý 18. března a hned, jak mi došla domů, neváhala jsem a za dva dny jsem ji dočetla. Musím vás varovat, že knížku nebudete chtít odložit z ruky, a taky vám doporučuji připravit si krabici kapesníků.

V původní triologii HG jsme se mohli něco málo dozvědět o hrách, kterých se Haymitch zúčastnil, a nejednalo se o nic veselého. A ve stejné atmosféře se nese i celá kniha. 

I přes to ji ale doporučuji všem fanouškům světa Hunger Games. Jedná se totiž o ten jeden dílek, který nám spojí všechny události, co se v této knižní serii doposud odehrály. Knížka skvěle propojuje prologový díl Balada o ptácích a hadech s originálními třemi díly a perfektně vysvětluje činy, které se později v knihách udály.

Kniha avšak nefunguje pouze jako propojení s tímto fiktivním světem, ale i s tím realným. Sama autorka se již zmínila, že píše pouze, když má co říct. A to šlo v této knize vidět už na úplném začátku, kde byly vybrány citáty z knih od George Orwella, Williama Blakea a Davida Huma. Ty vás přinutí zamyslet se, kolik věcí z této knihy je opravdu pouhá dystopie a kolik z nich se nám momentálně odehrává před očima. 

A abych vám zde nespoilerovala nic z této knihy, tak už zde svoji recenzi ukončím se slovy, že pokud jste Hunger Games již četli, tak si neváhejte doplnit tento svět i touto úžasnou knížkou, která vám všechny události propojí. A pokud jste ještě do této serie nezavítali, tak vám to vřele doporučuji. Protože nikdy nevíme, jak dlouho bude trvat, než se z fikce stane realita.

Kateřina Vašicová