Dvořan číslo 19!

Vítejte u dalšího čísla Dvořana, dnes tu máme mnoho různorodých článků. Ať už vás zajímá vesmír, ekologie, hudba čí videohry, něco si tu najdete. Čeká tu na vás další díl KosA v akci, Něco málo stačí, Slondův a Temův koutek a k tomu článek Cesta za ztracenými tóny, které připomínají ty nejhezčí chvíle v životě.

KosA v akci 

Polární záře

Tentokrát měli studenti KosA za úkol pozorovat a nafotit polární záři, fascinující přírodní jev, který se objevil 19. ledna 2026 v okolí Kralup. Účastníci tak měli jedinečnou možnost tento vzácný jev pozorovat.

Polární záře vzniká, když sluneční vítr, což je proud nabitých částic ze Slunce, reaguje s magnetickým polem Země. Tato reakce vytváří ionizovaný plyn, neboli plazmu, která pak vyzařuje světlo. Různé typy atomů a molekul v atmosféře září různými barvami. Například kyslík produkuje zelenou a červenou, dusík fialovou a modrou. Ionizovaný plyn se používá například v neonových zářivkách.

Polární záře se většinou objevuje v blízkosti pólů, takže její pozorování u nás ve střední Evropě je velmi vzácné. Největší šance ji spatřit je v období vyšší sluneční aktivity a při jasné, tmavé obloze. Tento jev byl pozorován a zaznamenáván již ve starověku.

Akce studentům umožnila polární záři pozorovat a zaznamenat tento krásný přírodní jev.

Fotky z pozorování:

Markéta Ryšavá

Něco málo stačí XIV. 

ekologie

Dnešním tématem je jídlo. Jídlo je něco, co každý z nás k životu potřebuje. Když nedojíte své jídlo, co s ním uděláte? Vyhodíte, nebo schováte na další den? Tak tedy:

14) jak NEPLÝTVAT jídlem? 

• Nedojíte = schovejte. Pokud jste si navařili, proč vyhazovat? Schovejte si jídlo do lednice, další den ohřejte a ušetříte čas i vaši peněženku. 

• Slevy v obchodech. Občas se v obchodech objeví regál s taškami se zeleninou za pár korun. Je to zelenina, která třeba není v perfektním stavu pro prodej, ale je naprosto použitelná k vaření. Proč toho nevyužít? V Kralupech se tyto tašky dají sehnat například v Lidlu. 

• U nákupu přemýšlejte. Je dobré vzít 10 jogurtů ve slevě, když jich sním 5 a zbytek vyhodím? Stačí trocha plánování a opět, ušetříte životní prostředí i vaši peněženku. 

• Pokud navaříte více, než jste očekávali - rozhoďte sítě. Věřím, že spousta kamarádů či členové vaší rodiny ocení navařené jídlo. 

• Odhlašujte si obědy. Když víte, že budete chybět, včas si odhlaste oběd. Ušetří to práci paním kuchařkám a jídlem se nebude plýtvat. 

• Nestíháte sníst ovoce? Zamrazte ho a až bude potřeba, můžete z něj něco upéct. Například z hnědých banánů banánový chleba, hnědé banány jsou sladší, tudíž není potřeba dávat do chleba tolik cukru. 

• Potravinová sbírka. Během roku se několikrát pořádá potravinová sbírka, můžete koupit a darovat zboží těm, kteří ho potřebují. https://www.sbirkapotravin.cz/

AN

Milí čtenáři článků o hudbě nejen klasické,

v tomto roce, v němž zatím uplynul jenom jeden celý měsíc, jsem se rozhodla ponořit do hudby ještě více, a měla jsem tak možnost navštívit již čtyři koncerty vážné hudby. Ať už se jednalo o novoroční koncert v Rudolfinu, koncert západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních, klavírní koncert nebo vyloženě  klavírní recitál, pokaždé jsem si odnesla úžasně nadlehčující pocit, který tvoří právě tak krásné umění, jako je hudba. Také jsem po skončení každého z koncertů přemýšlela, zda bych o něm měla napsat a podělit se o svoje hudební zážitky, ovšem do nového roku jsem si s sebou vzala jakési rozhodnutí, které mi našeptávalo, abych vždy po koncertě pár dní počkala, než o něm napíšu ohlédnutí. Zkrátka aby se všechny ty melodie, které moje mysl zaznamenala, uložily do paměti a zanechaly ve mně kus okamžiku z daného koncertního večera. Ani tentokrát, po skončení jednoho z koncertů, mě neopustila myšlenka a lehká obava, zda bych měla věnovat pár řádků jednomu z největších a nejvíce ohromujících hudebních zážitků, které jsem kdy měla možnost zažít. Zkrátka, jestli bych zážitek dokázala popsat tak, aby čtenáře zaujal a třeba ho i přiměl poslechnout si kousek nějaké skladby, nebo dokonce zavítat na koncert. Nakonec  jsem dala  té obavě pár dní na to, aby si sbalila svoje vtíravé myšlenky a opustila mou mysl. A rozhodla jsem se shrnout uplynulý, doslova hudbou protkaný, měsíc plný nejen nejrůznějších tónů, ale také emocí a nezapomenutelných okamžiků. Obava mi naštěstí vyhověla, a tak teď budete mít možnost přečíst si trochu jiné ohlédnutí, ale zároveň také lehké zamyšlení o jednom z mých největších hudebních zážitků. Přeji Vám příjemné čtení a mnoho podobných hudebních zážitků v tomto roce. 

Cesta za ztracenými tóny, které připomínají ty nejhezčí chvíle v životě.

Představte si, že jste například o pět let starší. Nezáleží na tom kolik vám je, jste zkrátka starší, máte mnohem více životních zkušeností a okolí od vás hodně očekává. Je jarní ráno, ve vzduchu je cítit blížící se déšť a ulice jsou zasněžené růžovými okvětními lístky již opadaných sakur. Jdete sami a rychle se snažíte schovat před začínajícím deštěm. V tu chvíli se ozve zahřmění a spustí se prudký liják. Najednou se ovšem cítíte jinak. Ještě před malým okamžikem jste se snažili utéct před několika kapkami deště, ale teď máte chuť v tom lijáku a bouřce skákat, pobíhat a neřešit, že budete celí zmáčení. A tak se rozeběhnete do deště a neřešíte nic okolo. Máte sice pocit, že se na vás lidé dívají jako na šílence, ale je to opravdu jenom pocit, protože vaše chování je lidem zcela lhostejné. Prostě jste jenom vy a ten burácivý déšť. Jak si tak skáčete v těch loužích, nevnímáte, že se blíží srážka. Srážka s někým, kdo se také nechal unést deštěm, jenže stál zády k vám, a vy jste tudíž nevěděli, že jste na stejné vlně. A když k srážce dojde, namísto sdílené radosti z deště nastává rozčilení a smutek, že vám někdo narušil vaši svobodnou chvíli. Nadšení opadá a vy se sklesle vydáváte schovat do nejbližší kavárny, kde je teplo a sucho. Vejdete do kavárny a máte pocit, že se zastavil čas. Posadíte se k nejbližšímu volnému stolu a začíná ve vás proudit klid, který vytváří melodie ozývající se z klavírního křídla, jež stojí v rohu. Ve stejnou chvíli se ozve zacinkání zvonku u dveří. Někdo vešel do kavárny a váš hudební klid se mění v neklid, jelikož ten někdo je tím, kdo do vás před malou chvílí narazil na ulici. Máte chuť vstát a odejít, ale klavír se opět rozezní a najednou se i váš nepřítel dostává přes váš zlostný pohled a usedá ke stolku se známkou naprostého klidu. Tak asi takto bych popsala léčivý účinek klasické hudby. Nezáleží na tom, kolik vám je a kým jste, nebo kdo byl ten, jenž způsobil srážku. Vlastně to ani nemusela být živá bytost, ale například stres, únava nebo nějaká překážka, která vás už dlouhou dobu pronásledovala. Ale najednou je vše pryč, protože hudba vás přenesla do zcela jiného světa. 

   Nechtěla jsem svoje hudební zážitky popisovat tak, jak to již všichni znají. Každý, kdo je alespoň lehce zainteresovaný do světa hudby, ví, jak velkou moc má a že má schopnost až jakési hypnotizace člověka. O tom již není potřeba se dále zmiňovat. Ovšem nadšený hudebník a posluchač by si měl podle mého názoru uvědomit, že hudba má také příběh, který se rozvíjí v průběhu jejího plynutí. Každý tón dokáže v naší mysli vykouzlit nějakou představu a potom jednotlivé představy spojovat v dlouhé a spletité příběhy podobné snům. A tak když se vrátíme k příběhu s deštěm, náhlou srážkou s někým nebo s něčím a následným přívalem klidu v kavárně s klavírem, mohu vám prozradit, že přesně takto na mě působila kombinace návštěvy čtvrtečního koncertu v Obecním domě a například sobotního koncertu v Rudolfinu, tedy kombinace 1. klavírního koncertu b-moll  P.I.Čajkovského a sonáty a-moll Franze Schuberta.  

   Jestli občas přemýšlíte, co všechno byste měli za život stihnout objevit, navštívit nebo zažít, a máte alespoň trochu hudební duši, rozhodně by to měl být živý poslech již zmíněného klavírního koncertu P.I. Čajkovského a mimo jiné také například druhého klavírního koncertu c-moll S. Rachmaninova, ale o tom snad někdy jindy. Pojďme se více zaměřit na 1. klavírní koncert b-moll. 

   Proč v nás zanechává tak silný zážitek? Tento koncert je jedním z nejslavnějších a nejhranějších klavírních koncertů na světě, a to hned z několika důvodů. Jeho historie je velice složitá a zajímavá například proto, že nebyl složený klavíristou. Přestože většina těch nejnádhernějších a nejpopulárnějších koncertů, skladeb, ale také třeba knih a románů pochází z Ruska z období romantismu, málokdo ví, že ruská hudba a především klavírní koncerty měly poněkud nesnadný vývoj. Až v 70. letech 19. století přichází Čajkovskij se svým nově zkomponovaným klavírním koncertem. Do té doby se v Rusku o skladbu klavírního koncertu sice pokoušelo pár skladatelů, ovšem s téměř nulovým úspěchem. I koncert b-moll sklidil značnou kritiku například od slavného pianisty Nikolaje Rubinsteina, mladšího bratra slavného klavíristy Antona Rubinsteina, který se podle mého názoru později na tomto koncertě akorát “přiživil”. Nikolaj dal Čajskovskému důrazně najevo, že se jedná o naprostý propadák složený neklavíristou a jeho koncert nedává smysl. Ovšem Čajkovskij se nenechal tímto nesnesitelně pyšným Rubinsteinem rozhodit a hrdě prohlásil, že nehodlá předělat ani jednu notu. Svou partituru poslal slavnému německému klavíristovi a dirigentovi Hansi von Bülowovi. Ten projevil Čajkovskému velkou čest a poprvé jeho koncert v roce 1875 uvedl v Bostonu. O dva roky později se znovu zjevil povýšený N. Rubinstein s náhlou změnou názoru na skladatele a následně jeho koncert oddirigoval. 

   První klavírní koncert b-moll, společně s několika dalšími koncerty, je vrcholným dílem klavírní tvorby 19. století a každý klavírista ho podává svým jedinečným způsobem. Pokud se Vám tedy naskytne možnost slyšet toto dílo naživo, neváhejte ani chvíli a dopřejte si tento nezapomenutelný zážitek. 

   Přestože jsem nebyla v dobré náladě, a měla jsem tak obavy, že si koncert neužiju, jakmile se ozvaly první typicky dynamické tóny, okamžitě jsem byla unesena vlnou Čajkovského tvorby, která byla tak silná, že tenkrát nejspíše strhla i namyšleného Rubinsteina. První třiadvacetiminutová věta je plná dynamiky, změn a neskutečných klavírních běhů, po které následuje věta druhá, jež má člověka zklidnit, skoro až dohnat ke spánku, ze kterého vás prudce vytrhne třetí věta, doslova - Allegro vivo, plná života a ukončující celý koncert úžasnými běhy, oktávami a zase běhy. A přesně toto je ten zážitek, který musíte slyšet naživo, abyste ho spojili například s běháním v dešti, náhlou srážkou a následným přívalem klidu. 

   Za zmínku stojí například i nedávná návštěva koncertu západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních, jehož program byl spíše klasicistní, ovšem také velice jedinečný, nebo také pátá “válečná” symfonie S. Prokofjeva, která následovala po Čajkovského koncertu a svou náročností lehce připomínala spojení Gershwinovy a Mahlerovy tvorby.

    Kdybych měla shrnout všechny tyto uběhlé koncerty, řekla bych, že jsem zažila lavinu všemožných tónů, jejichž různorodost vás strhne do hlubin klasické hudby tak moc, že se ani nebudete pokoušet z těch hlubin dostat. Naopak vás to utvrdí v tom, že klasická hudba je nenahraditelná a nikdy ji nepředčí například snaha umělé inteligence čím dál více se vsakovat do těchto uměleckých odvětví. Lidé si bohužel neuvědomují, jak cenná a vlastně až strašidelná tato hudba je. 

   Uvědomme si tedy, že všechny tyto klavírní koncerty, ale i jiné koncerty, slavné skladby, opery, symfonie, sonáty, etudy a další hudební útvary složili lidé, kteří byli buď geniální, nebo třeba i lehce šílení, ovšem jediným nástrojem jim byla jejich hlava, pero a notový papír. V dnešní době máme všemožná zařízení, inteligence a schopnost utvořit ze tří akordů světový hit a přesně z tohoto důvodu už nikdy nevznikne něco tak nádherného, jako je třeba první klavírní koncert b-moll. 

   Nikdy není pozdě objevovat nové žánry, novou hudbu, navštěvovat divadla, koncertní síně, muzea a galerie. Nikdy není pozdě začít s nějakou uměleckou činností, a stát se tak součástí umění. Nikdy není pozdě objevovat historii těch největších umělců a promítnout ji do současné doby. V dnešní době vzniká čím dál více trendů, které ještě rychleji zanikají.  Ovšem na umění, ať už jde o hudbu, výtvarné umění, divadlo nebo literaturu, nikdy nebude pozdě, díky jeho nadčasovosti a záchraně před tímto uspěchaným světem.

Barbora Dvořáková

Slondův a Temův koutek - vydání 2

Ahoj všichni, tady jsou opět vaši oblíbení nezávislí autoři Sloník Toník a Tem. Můžete přestat tleskat, děkujeme. Jak teda asi vidíte, tak se věci na západě komplikují a svět jde pomalu, ale jistě do háje. Proto vás teda povzbudíme dalším vydáním našeho skvělého koutku, kde se dočtete o tom, jak hrozně niche a úžasný jsme a vy u toho můžete kroutit hlavou a říkat si: “proč mě to nikdy nenapadlo”. Myslím, že v poslední době se děje víc špatných věcí jak ve světě, tak u nás. Neříkejte mi, že vám nevadilo, jak v úterý 13.1 byly zamrzlý chodníky a silnice a prostě nikam nešlo jít. Sníh, zima, pololetky, známky a příprava na maturitu nám všem komplikují život. A na to říkám jenom: už jsme v půlce roku, ještě jednou tolik a jsou zase letní prázdniny a pak budete zase o rok starší. Ono to fakt docela rychle utíká. Jen mě teda štve, že se nám nepodaří sepsat vydání našeho koutku každý týden.

Minule jsem psal o svém oblíbeném albu Lateralus, tak snad jste si ho poslechli a líbily se vám nějaké písně. Rozhodně budu pokračovat s TOOLem do budoucna a chci vám ukázat nějaká další alba, ale teda dneska ne, protože chci mluvit o závažnějších tématech.

Každopádně, nebudu vás dále zdržovat nudnou předmluvou, přečtěte si naše úžasné dílo.

„Proč to autor udělal?“ reaguje Tatsuki Fujimoto na svůj vlastní příběh

Na konci října nám konečně do kin přistálo dlouho očekávané zfilmování oblíbené části Chainsaw mana a to Reze arc. Pro ty, co neznají, Chainsaw man je dnes jedna z nejpopulárnějších momentálně vycházejících mang a ráda bych potvrdila, že oprávněně. 

V kostce je to příběh o lidských potřebách a identitě, věnuje se ale i tématům, o kterých se sice už mluví více, jsou ale stále málo řešené. Jedno z hlavních je hypersexualita a sexuální zneužívání jak žen, tak i mužů. 

Příběh se odehrává v devadesátkách v alternativním světě, kdy se naše strachy ztělesní v takzvané „Devils“, kteří mají sice své motivace, sílu získávají a fungují stále, ale na myšlenkách jejich určeného strachu. Např. Tomato devil (strach z rajčat) bude málo slabý a funguje jen na instinktech, ale War devil (strach z války) bude přemýšlivý a silný, stejně jako válka, ale často hloupý. Naše hlavní postava Denji je oběť, je to 17letý kluk, který byl celý život poskokem japonské mafie a za jediného přítele má Pochitu, toho nejroztomilejšího devila vůbec. Pochita je totiž Chainsaw devil (strach z motorových pil (věřte, že to pointu má)) a spolu s Denjim pro mafii zabíjejí různé Devily na zakázku, aby zaplatili dluh, který Denjiho otec před smrtí nedoplatil. 

Jeden pozdní večer si mafie Denjiho přivolá na další práci. Po příchodu na místo ale najednou na Denjiho zaútočí horda bývalých členů mafie, kteří společně i s Denjiho hlavním šéfem udělali smlouvu s Devilem, a to se Zombie devil, tím, že odevzdali svou autonomii, aby se z nich stali nesmrtelní. Denjiho hned zabijou a rozkouskujou, jenže ten se najednou probudí ve snu a před sebou uvidí Pochitu, který mu řekne, že s ním chce také uzavřít smlouvu. Pochita totiž miloval poslouchat Denjiho, jak mluví o svých snech, a tak mu nabídne své srdce za to, že mu Denji svýma očima ukáže své sny. A tak se konečně probudí Chainsaw man s motorovou pilou na hlavě plus dvěma dalšími místo paží.

Pravý příběh teprve začíná až teď, kdy po masakru motorovou pilou na místo dorazí pravá, tentokrát legální, organizace na chytání Devilů a to v čele Makimy. Ta hned Denjiho vezme pod své křídlo, je ale už od prvního jejího nástupu vidět, že není, jak se zdá. (Makima je jedna z nejkomplexnějších a nejzajímavějších postav, o kterých jsem kdy mohla číst a jen z její přítomnosti naskakuje husí kůže.) 

 Příběh pokračuje s Denjim a jeho vztahem k životu, to jsem ale jen zkrátila první kapitolu pro nějaký kontext, ale to, o čem musím mluvit, je ten film, jelikož nikdy nic tak dobrého jsem nikdy nezažila.

Pro nějaké bezspoilerové shrnutí, Denji se začíná pořádně přizpůsobovat do svého stále nového života ve městě, kdy žije se dvěma spolupracovníky, jsou pro něj ale spíše adoptivní rodina a začíná si vyvíjet vztah s Makimou, do které je i přes všechny její červené billboardy zamilovaný. Film ale pokračuje zvratem. NOVÁ HOLKA! Denji totiž potká Reze, milou holku, která pracuje v kavárně a z nějakého důvodu je s Denjim velice šťastná. Pozve ho nejdřív potají večer do školy, jelikož zjistí, že Denji do školy nikdy nechodil. Dále pokračuje několik scén, kdy je Denji opravdu šťastný a ne pod kontrolou Makimy. Jsou to opravdu emoční scény, a jestli uděláte tu chybu a na ten film se nepodíváte, můžete si alespoň poslechnout soundtrack, který hraje v těchto scénách, hlavně teda In the pool, tahle písnička pro mě znamená všechno.

Zábava ale končí, když se najednou objeví Bomb devil, a tak následuje hodina té nejkvalitnější, nejbarevnější a nejzábavnější animace vůbec. Nejen že je tam Bomba, ale objeví se i Tajfun devil, Denji najednou jezdí na žralokovi a je to prostě úžasné jak povrchově, tak veškerý symbolismus pod tím. Film ale končí tragicky, kdy i sám autor mangy reagoval negativně, brochacho to je TVŮJ film.

Opravdu obdivuju na tomto filmu vše, režii, animaci, hudbu, postavy i příběh, i když to je jasné, když je to od Fujimota. Fujimoto sám je za mě prostě génius. Celého Chainsaw mana jsem četla tak 4krát minimálně a jeho další práce jako Look back, Goodbye, Eri nebo jeho krátké příběhy jsou všechny také fenomenální, proto musím vzkázat, jestli kdekoli uvidíte autorovo jméno Fujimoto, věřte, že se nudit nebudete. Musím ale varovat, když řeknu, že se Fujimoto nebojí, myslím to vážně, jeho umění, ač už bizarní, je ale stále geniální. Zkráceně, podívejte se na Reze arc, a jestli vás zaujme, zkuste od něj cokoliv jiného, nezklame vás.

Tem

Slondův koutek

Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty - Hra, kterou prohrajete tak, že ji začnete

 Vím, že si asi říkáte: “Slondo! Jak je to možné? Jak můžu prohrát hru jen tím, že jsem ji začal/a?” (Ano, říkáte si to, já vám to nařizuju.). A na to vám odpovím, že jste nehráli Metal Gear Solid 2, protože kdybyste ji hráli, tak byste to věděli. Když jsem poprvé slyšel o Metal Gear Solid 2, říkal jsem si, že není možné, že to bude jedna z “nejlepších politických her na světě, která předpověděla budoucnost.” Hra mi ale dokázala opak. Zahrál jsem si ji minulý srpen, protože jsem se nedokázal udržet od hype, který obklopuje tuto hru na sociálních sítích. Opravdu se jedná o jednu z nejlepších her na světě a v mém článku vám dokážu, jak tato, v Česku relativně neznámá, hra změnila způsob vyprávění příběhu v hrách a přístup ke grafické stránce. Článek je rozdělen na dvě části. První neobsahuje žádné spoilery, zatímco ta druhá bude více do hloubky vysvětlovat detaily hry a to, proč se tedy jedná o “hru, kterou prohrajete tak, že ji začnete.” 

 Pokud se orientujete v herním světě, pravděpodobně jste o videoherní sérii Metal Gear Solid slyšeli. Jedná se o špionážní příběhové hry, které zpopularizovaly žánr “stealth” neboli přístup k boji, kde se potichu plížíte okolo nepřátel místo bezmyšlenkovitého střílení. Série Metal Gear původně začala v roce 1987 hrou Metal Gear, světově ji ovšem zpopularizoval až třetí díl série, tedy Metal Gear Solid (předchůdcem Metal Gear Solid byly hry Metal Gear a Metal Gear 2: Solid Snake). Metal Gear Solid se stal instantním hitem v Japonsku a po popularizaci konzole Playstation ve světě i celosvětovým. Jedná se o jednu z nejprogresivnějších her té doby, která donutí hráče myslet mimo rámec možností s úžasnými grafikami a hudbou. Jedná se o jednu z prvních her, která byla kompletně dabovaná. Metal Gear Solid do dnešní doby zůstává legendou v herním světě. Fanouškům to ale nestačilo. Metal Gear Solid byl tak úžasný, že chtěli víc. Jak ale překonáte takovou legendu, jako je Metal Gear Solid, když fanoušci mají od vás tak vysoká očekávání? To je otázka, kterou si pokládal zakladatel videoherní série Hideo Kojima. A tak 13. listopadu v roce 2001 vyšlo pokračování této legendární série, Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty, kterou bych nazval Vincentem van Goghem herního světa. Je to hra nedoceněná v době, kdy vyšla, ale nyní v roce 2026 se jedná o hodného následovníka svého předchůdce a o hru podobně legendární.

 Článek bez spoilerů:

 Metal Gear Solid 2 sleduje příběh dvou hlavních postav: Zkušeného supervojáka Solid Snake, hlavního hrdiny předchozích tří her, a nového člena státní špiónské organizace FOXHOUND, Raiden. Příběh sleduje politické dění po událostech první hry, kdy byly klasifikované informace ohledně nukleárního tanku, Metal Gear, vypuštěny do světa a staly se veřejně přístupnými. To znamenalo, že každý stát na planetě si mohl vytvořit svůj vlastní Metal Gear. Hra je rozdělená na dvě části. První část, kde Solid Snake infiltruje tanker, na kterém údajně americká vláda potají převáží zbrusu nový model Metal Gearu, a na druhou, kde Raiden infiltruje čističku odpadních vod postavenou v moři, která byla obsazena teroristickou organizací Dead Cell. Oba příběhy jsou blízce spojené a ke konci hry pochopíte, jak je vše propletené. Příběh tedy není nejjednodušší na rozluštění, v celku ovšem musím říct, že pochopit ho stojí za to. Nejenom že je to úžasná alegorie na politickou scénu v Americe a ve světě, zároveň ale hra obsahuje i témata velmi relevantní v dnešní době, jako jsou cenzura a sociální sítě, které by v roce 2001 byly nemyslitelné. Navíc příběh je plný nečekaných zvratů a musím říct, že hlavní dějový zvrat této hry je můj nejoblíbenější ze všech. Hra se buď dá koupit za cenu 500 v rámci Master Collection edition, nebo lze lehce emulovat originální verzi vydanou na Playstation 2. Myslím si, že je to hra, kterou by si měl zahrát každý, kdo má zájem o politiku a filozofii, protože je to bomba od začátku do konce.

Moje hodnocení je 10/10.

 Článek se spoilery:

 Dávám vám poslední šanci scrollnout dolů. Dál článek obsahuje velké spoilery na hry Metal Gear Solid a Metal Gear Solid 2. 

Jak to, že se jedná o hru, kterou prohrajete, už když ji začnete? Je to jednoduché. Od momentu, co hru zapnete, až do momentu, kdy se příběh rozplete, si myslíte něco, ale jedná se vlastně o něco velmi jiného. Hlavní zvrat hry je tedy, že Raidenův celý život byl předurčen stínovou vládou, která si říká The Patriots. Raiden tím, že se vydal na misi zbavit čističku teroristické organizace a zabít jejich velitele, který je zároveň jeho otec, dokázal, že můžou jednoduše kontrolovat informace, které Raiden dostal, a mohou je přes obrovskou umělou inteligenci pojmenovanou GW kontrolovat po celém světě. Všechno toto kulminuje v závěrečném dialogu těsně před závěrečným soubojem proti “hlavnímu záporákovi”, kde se Raidenův pohled na svět úplně zničí. GW mluví o tom, jak lidstvo vždy mělo někoho, kdo rozhoduje, co je skutečná “pravda”, a jak cenzurou internetu filtruje zbytečné informace. A upřímně? Něco na tom je. Hra sice končí pozitivním monologem od Snakea, který mluví o smyslu života, ale i když je to konec šťastný, není to konec dobrý. The Patriots dokázali, že dokážou beztrestně a bez upozornění kontrolovat celosvětově informace, a vy jako hráč jste jim to pomohli dokázat. Dostáváme se tedy k tomu, proč je to hra, kterou prohrajete, když ji začnete. Od momentu, co poprvé hru zapnete, jste v iluzi Patriots až do doby, dokud příběh nerozluštíte. A když se to dozvíte, je moc pozdě s hrou jen tak přestat. Jak tedy vyhrát? Hru nikdy nezapnout.

Dovětek bez spoilerů

Nakonec jen chci říct, že i když znáte premisu hry a její hlavní zvraty, můžu ji maximálně doporučit, především čtenářům, které zajímá filozofie nebo politika. Jedná se o nedoceněnou hru a rád bych slyšel víc Čechů, jak o ní mluví.