Dvořan číslo 14!

Poslední číslo roku 2024 je nabité články, tak čtěte! Přejeme Veselé Vánoce, šťastný Nový rok a klidné prázdniny!

Dvořan <3

Kouzlo

Vánoční povídka

Venku je sychravo, déšť se mě snaží dohnat a všichni někam spěchají. Blíží se Vánoce. Na rušné ulici míjím několik lidí, kteří se na poslední chvíli s ustaraným výrazem snaží sehnat všechny vánoční dárky, aby jejich svátky byly perfektní. Všechny výlohy se pyšní tím nejlepším zbožím a lákají své zákazníky na slevy. Po chvíli přidávám do kroku také, ale ne proto, abych vše stihla, ale abych už byla doma. Krátké dny, dlouhé noci a šero. Konečně jsem dorazila domů. Přestože mám hodně práce, únava je silnější a spánek se pomalu zmocňuje mých očí. V pokoji svítí jen pár vánočních světýlek a vypadá to na noc plnou krásných snů. 

Brzy ráno mě probouzí zvláštní hlas. Ale s otevřením očí jakoby se vytratil. S překvapeným výrazem a radostí malého dítěte nemohu uvěřit tomu,  co vidím. Za oknem sleduji magickou přírodu, která se přes noc nechala pokrýt sněhovou pokrývkou. Vše je bílé a kouzelné. Na větvích mohutných akátů sedí desítky černých havranů a kromě jejich zpěvu je všude ticho. Rychle odcházím z pokoje, abych se na tu krásu mohla jít podívat. Něco je však jinak. Ještě než otevřu dveře do zahrady, zaujme moji pozornost malý plamínek v krbu. Je to zvláštní, včera večer jsem šla rovnou spát, nevzpomínám si, že bych krb zapalovala. Můj nechápavý pohled se však brzy orientuje do kuchyně, ze které se právě line příjemná vůně vánočního čaje. Na stole stojí malá čajová konev, ze které se kouří. Začíná mě to děsit. Rychle se obléknu a vybíhám ven. Ticho vládne stále a já slyším pouze svoje kroky, které ve sněhu zanechávají stopy. Nevím, kam jdu. Příroda je sice tichá, ale to ticho je jako hlas, který mě chce k něčemu nebo někomu dovést. Na větvičkách malých stromečků visí lojové koule pro sýkorky, kterých je tady nespočet. Přicházím na pole, které vždy v létě bývá plné zlatých klasů a v zimě je poseto havrany. Teď ovšem vypadá  jinak, než jak ho znám. Mám pocit, že je větší, a ani domy, které se na poli začaly stavět, tu teď nejsou. Vlastně tu nejsou žádné domy. Ani lidé.

Moji zvědavost, co vše je tu, jinak vystřídala obava, že možná zmizela i moje oblíbená lavička. Svižným krokem se vydávám hledat ten jeden šípkový keř, pod kterým se nachází malá lavička s výhledem na krajinu. Naštěstí tu stále je, ale ten keř je mnohem menší. Nevím, co mám dělat. Začíná se smrákat a opět sněží. Sama sobě se divím, že jsem stále tak klidná. Všechny ty divné věci mě sice zaskočily, ale z nějakého důvodu se cítím bezpečně. Možná je to nový svět. Nějaký lepší. Svět bez uspěchaných lidí a chaosu. Svět plný krás přírody a tepla domova. Domov, vzpomenu si. Musím se vrátit zpátky domů. Zimní večer se blíží a do tváře mi začíná foukat lehký vítr. Vzduch je svěží a v dálce svítí pár vánočních světýlek. Pospíchám domů, ale ještě jednou sklopím zrak k lavičce pod šípkovým keřem. Zvláštní, přesně takto si ji pamatuji z dětství. Celý ten nový, lepší svět se mi začíná líbit. Když konečně dorazím k domovním dveřím, nemohu na nich přehlédnout velký vánoční věnec. Dveře jsou otevřené a já opatrně vcházím. Začíná se mě zmocňovat strach. Přesvědčuji sama sebe, že jsem dveře nezavřela, když jsem ráno spěchala ven. V oknech se svítí a z domu sálá příjemné teplo. Přicházím do pokoje a z malého plamínku v krbu, který se na mě ráno smál, je teď zářivý plamen. V kuchyni na stole je prostřeno pro několik osob, ale stále tu nikdo není. Zvenku se ozývá hlas větru a v dálce jako bych slyšela cinkání rolniček. Je to ta nejkrásnější vánoční atmosféra, kterou jsem kdy zažila. Přesně takto to vždy bylo, když jsme byli děti. Byli jsme plni očekávání a těšili se na ten jeden nejkouzelnější večer z celého roku. Na večer, kdy záhadné jevy nebyly ničím zvláštním, kdy jsme poslouchali všelijaké zvuky a hlasy zvenčí a netrpělivě čekali na zacinkání zvonečku. Těšili jsme se na večer, který nám splní všechna naše přání. Na večer, kvůli kterému jsme si oblékli ty nejhezčí šaty. Na období, ve kterém jsme chodili na procházky kolem pole a sedávali na lavičce. Na čas, kdy budeme všichni sedět u večeře a netrpělivě sledovat, zda se pod vánočním stromečkem neobjeví několik krásně zabalených balíčků. Na tu kouzelnou a nádhernou noc, kdy budeme spokojeně usínat a přát si, aby to kouzlo nikdy neskončilo. Abychom byli navždy děti, které budou v kouzlo Vánoc věřit.

Ale teď? Teď sedím před krbem a snažím se to kouzlo vrátit zpátky. Nejde to. Opět se mě zmocňuje únava a spánek mi zase zavírá víčka. Spokojeně usínám u krbu a kdesi venku slyším rolničky, zvonek a svěží vítr. 

Probouzí mne ťukání kapek na okno. Je ráno a opět je přede mnou rušný den. Zmateně a poněkud smutně přemýšlím o svém snu. Venku je ošklivě, krajina není pokrytá sněhem, auta na ulici projíždějí loužemi a lidé spěchají. Chci zpátky do toho světa, o kterém se mi zdálo. Krb vyhasl a na stole není žádná konev s čajem. Musím jít. Odcházím z domu, ale najednou překvapeně hledím před sebe. Na zemi leží malá rolnička. Beru ji do rukou a z dálky se začíná ozývat cinkání a vítr. Pár sněhových vloček mi padá do tváře a já vím, že se kouzlo vrátilo. Stejně jako tenkrát o Vánocích, když jsme byli děti a navždy jsme dětmi chtěli zůstat. Jsou Vánoce.

Barbora Dvořáková

Oči zalité černým pláštěm

Poezie

Oči zalité černým pláštěm,
topící se v beznaději,
nevidí konec ani střed bludiště.
Dříve ozařovány paprsky nerozvážnosti,
nyní pohlceny pocity zbytečnosti.

Hloupost zbrklých blesků způsobila jejich slepotu,
do konce svých dnů se budou potácet temnotou.
Z proměnlivosti barev a hrátek mezi světly
pozorují jen nekonečně mnoho šedých odstínů.
Nemohou si pomoci,
poněvadž tuto možnost s pýchou přehlížejí.
Upadly do jámy bez konce,
do propasti rutiny,
do nudného každodenního režimu končícího smrtí.

Kdyby však přestaly opakovat stále stejné činy,
kdyby se snažily vidět přes stěnu strachu,
kdyby odmítly strach z bleskových paprsků,
mohly by zdolat horu beznaděje a vyřešit rébusy.

Avšak nyní jsou pohlceny zemí,
zarůstají kořeny a vzdávají se své budoucnosti.
Tolik věří své slepotě,
nevidí dostatek vlastní síly,
svůj zářný potenciál odhodily do jámy strachu,
jednoduše přijaly tuto roli pro obavy z chyb.

L. B.

Máte plné skříně oblečení, které už nenosíte. Nebo se vaše polička hroutí pod váhou knih, které znovu neotevřete? Co kdybyste je poslali dál? Nově už kvůli tomu nemusíte ani čekat na Dny Země, jelikož od minulé středy je otevřen výměník v učebně číslo 4.  

Samozřejmě věci nemusíte pouze dávat, ale můžete si i vzít to, co zaujme Vaše srdce nejvíc. Tak neváhejte a až půjdete kolem, tak alespoň nakoukněte.

Magdaléna Sakalová a Kateřina Vašicová

Game Awards 2024 - Kontroverzní soutěž

Počítačnové hry

Co jsou Game Awards?

Jedná se o každoroční videoherní soutěž, kde je za každou kategorii, jako je například nejlepší hudba nebo narativa, nominováno vždy 5 her a dále 6 her pro ocenění „Hra roku“. Zároveň jsou ohlášeny hry, které budou v budoucnosti uvedeny na trh. Specialitou této soutěže je i výběr nejlepšího „tvůrce internetového kontentu roku“.

Událost je živě vysílána online platformami po celém světě a konkrétně titul Hry roku je doprovázen orchestrální hudbou. Mezi významné výherce tohoto ocenění bych vyjmenoval The Witcher 3: The Wild Hunt, Overwatch, Elden Ring nebo Uncharted 4.

Soutěž má sice dlouhou historii, ale oficiálně se koná od roku 2014, kde s úspěchem vyhrál Dragon Age: Inquisition. Zároveň se vždy k vyhlašování těchto cen přizvou známé osobnosti. Minulý rok to byli například Timothée Chalamet, Christopher Judge a Matthew McConaughey.

Jak to funguje?

Vždy koncem roku jsou porotou Game Awards nominovány do 28 kategorií hry, které v daném roce vyšly. Zájemci pak mohou v jednotlivých kategoriích volit vybrané hry. Množství hlasů se poté bere do úvahy při vybírání jednotlivých výherců. Minulý rok například drtivě vyhrálo Baldur’s Gate 3, a to v devíti různých kategoriích, včetně Hry roku.

Zároveň tato událost pomáhá podpořit existující indie, což jsou (nezávislé) herní společnosti, a zveřejnění jejich projektů umožňuje hráčům dát jim šanci. Příkladem je  třeba hra Hades, která se stala výhercem v kategorii ,,Indie Hra roku 2020“. Ačkoli se jednalo o malé studio, které tuto hru vytvořilo, jejich výhra jim umožnila financovat budoucí projekty, a tak jsme se 6. května 2024 dočkali dlouho očekávaného pokračování Hades 2.

Kontroverze ohledně této události

Největší ohlasy má pochopitelně ,,Titul roku” a právě jeho volba způsobuje ty největší ohlasy a kontroverze. Výherce v každé kategorii může být pouze jeden, a tak každý rok dochází ke sporům mezi fanoušky jednotlivých her. V roce 2020 to bylo, že vyhrála hra The Last Of Us: Part 2 místo Ghost of Tsushima, roku 2022 byla zase obrovská soutěž mezi God of War: Ragnarök proti Elden Ring a minulý rok se objevily spekulace o tom, zda si Baldur’s Gate 3 zasloužilo vyhrát tak drtivě. Ovšem tento rok vyjadřují hráči nespokojenost ještě dlouho předtím, než jsou výherci vůbec oznámeni.

Tento rok jsou nominanti na ocenění hru roku Astro Bot, Balatro, Black Myth Wukong, Final Fantasy VII: Rebirth, Metaphor: ReFantazio a Elden Ring: Shadow of the Erdtree. Již samotná nominace relativně neznámé a jednoduché karetní hry Balatro je vysoce spornou záležitostí a na toto téma probíhá neskutečné množství diskuzí. Jestli tuto hru mohu krátce shrnout, tak se jedná o vylepšený poker pro jednoho hráče. Vzhledem k tomu, že Balatro nemá žádný příběh, narativ či postavy a jedná se pouze o jednoduchou arkádovku, neboli hru bez konce, kde se snažíte dosáhnout nejvyššího skóre, je proto diskutabilní, zdali má vůbec být nominována v kategorii hra roku. Největší pobouření ovšem vyvolává nominace Elden Ring: Shadow of the Erdtree.

Shadow of the Erdtree je dlouho očekávané rozšíření velice populární hry Elden Ring, které vyšlo v červnu tohoto roku. Jelikož je velice rozsáhlé, obsahuje spoustu nových zbraní, nepřátel, brnění, celou novou dimenzi, co prozkoumávat, a je přímo zasazeno do děje Elden Ringu. Není proto divu, že se ihned stalo vysoce populární a oblíbené jak hráči, tak kritiky. Rozpor ale spočívá v tom, že se jedná o DLC.

Pro čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s herními pojmy, DLC neboli “downloadable content” je pouze expanze pro již existující hru. Z toho vzrostla otázka, zda by mělo být vůbec nominováno na Hru roku, když se ani nejedná o samostatný projekt.

A to je špatně?

Jedná se o obtížnou situaci. Na jedné straně se jedná o rozšíření o velikosti a kvality hry. Na druhou stranu se nejedná o samostatný projekt, čili potřebujete Elden Ring, abyste si mohli zahrát. Je tedy správné, aby se zúčastnilo soutěže samostatných projektů? Dle mého názoru, ačkoli to pravidla dovolují, by žádné DLC nemělo soutěžit. To je z důvodu, že zabírá místo pro potenciální, kompletně originální a oddělený projekt. Navrch tohoto všeho je Elden Ring jeden z nejvýznamnějších výherců Hry roku vůbec. Rád bych viděl nominované hry jako Silent Hill 2, Persona 3 Reload nebo Like a Dragon: Infinite Wealth. Názor si na toto ovšem udělejte sami.