Dvořan číslo 13!

Dnes nás čeká článek o koncertě Visacího zámku a báseň Zima!

Koncert Visacího zámku aneb co dělá šprt ve čtvrtek večer

Koncert, punk

Každý správný prosinec musí obsahovat narozeninový koncert Visacího zámku. I letos jsem s tátou a strejdou vyrazila do Prahy české punkové umělce oslavit. Doma jsme s mamkou nagelovaly a nastříkaly tátovo číro na zeleno a vyrazili jsme, letos do Lucerna Music Baru. U vstupu se punkoví nadšenci proplétali mezi frontou mladistvých čekajících na taneční, čímž vznikla velmi zajímavá podívaná. Chvilku po tom, co se k nám připojil i strejda, jsme se vydali přímo na místo činu. Lidí zatím nebylo příliš, táta si ihned koupil merch předkapely Vision Days a vyrazili jsme hledat místa. K našemu štěstí na levém balkonu v první řadě seděli VIP, ale za nimi už nikdo nebyl. Přitáhli jsme si blíže jeden ze stolů u stěny a měli jsme krásný výhled na celé pódium.

V osm, kdy nastoupila kapela Vision Days, byl už sál tak ze tří čtvrtin plný a táta trefně poznamenal: „Tak dobrý, je tu docela dost lidí. Minule nás na jejich koncert přišlo osm.“ Tolik k úspěchům české punkové scény. Ale ne, pankáčů bylo dost, dokonce i z mladších generací, ačkoliv jsem se svými sedmnácti lety stále významně snižovala průměrný věk diváků. V devět na scénu nastoupila hlavní hvězda večera, samotný Visací zámek. Scéna začínala klasickým zvukem startování motoru traktoru, kdy Kvílivý hroch (Ivan Rut) nastoupil se svou traktorovou kytarou, následně se přiřítil Pixies (Michal Pixa), dorazil Savec (Vladimír Šťástka) a nakonec nastoupil i zpěvák Jan Haubert. Známá píseň Traktor hned na začátek rozjela pořádnou párty a před pódiem se vytvořil kotel. Vzhledem k energii kapely a zvláště nejrůznějším blbostem, které prováděl Pixies, bych neřekla, že se jednalo o 42. narozeniny kapely.

Během večera zaznělo mnoho známých písní, na kterých jsem vyrostla. Schválně, kolik z vás bude mimo Traktor znát také písně Punkový království, Pitomá, Známka punku, Nestojí mi nebo legendární Stánek odkazující na strahovský stánek Johna DeBilla. Mimo jiné jsme si poslechli i dvě zhudebněné básně, Hymnu šibeničních bratří původně od Christiana Morgensterna a Hrál kdosi na hoboj od Karla Hlaváčka. Aby poezie nebylo málo, Jan Haubert přednesl také jeden svůj kousek, málokdo o něm totiž ví, že poezii miluje a sám také píše. Pro koncert tedy vybral inspirativní kousek o sebevrahovi, jak krásné. V půl dvanácté jsme se spolu s mnoha značně podnapilými šedesátníky vyšplhali po schodech zpět do reality a vyrazili jsme autobusem domů.

Veronika Sáblová

Zima

Báseň

po zimě vždy jaro přijde 

po noci vždy slunce vyjde

co když ale ne 

květy rozkvetou a plody dozrají

co když se ale té zimě poddají

vše je teď studené zašlé a tlející

chci cítit znovu ten pocit hřející

chci cítit teplo, chci cítit žár

jak jen mám v zimě bez něj jít dál 

oheň už vyhasl a slunce zašlo

v ulicích je pusto a prašno

ono ale vyjde a zahoří

ze tmy a prázdnoty se vynoří

přijde totiž jaro

Mr.