Dvořan číslo 11!

Vzpomínky na meme soutěž a dopis uplynulému školnímu roku!

Vzpomínky na meme soutěž 2022

Není vzácné, že se ke mně dostanou stížnosti na „nejvíc nevtipný Dvořan memes”. A jako jo, beru, máme své slabší chvilky, ale co už. Často se taky na Dvořan disku ocitám ve složce „Meme soutěž 2022”, která tak nějak je, nic se s ní něděje, nikdo jí nevyužívá chudáčka… No, tak já je sem naházím, dělali si je sami studenti, aby memes ještě jednou spatřily světlo světa.

Dopis uplynulému školnímu roku

Poezie, vzpomínky

Drahý můj, ty Roku,

poslední, maturitní a náročný, trochu. 

V září dvacet dvacet tři se ze mě čtvrťák stal,

avšak neměla jsem tušení, co se mnou bude dál. 

Výběr vejšky nemožný se dlouhou dobu zdál,

jediné jsem věděla, že studovat chci dál. 

V hlavě mé jen myšlenka, že na peďák nechci, 

ač můžou se tam studovat dvě různorodé věci. 

Učit bych já nemohla, nejsem vůdčí typ, 

zvítězila příroda, tak má to asi být. 

V listopadu událo se, na co každý z nás se těšil. 

Ano! Náš maturitní ples! 

Ten očekávání má předčil.  

Když však přišel prosinec, čas klidu a míru, 

já, místo vůně cukroví, cítila v srdci tíhu. 

Seminárka do Vánoc měla být napsaná, 

já přišla však jen s omluvou, že ta má není dopsaná. 

Tahle celá útrapa naštěstí skončila, 

když v lednu seminárku hotovou

jsem do rukou paní profesorce vložila. 

Úleva však ještě nedostavila se, 

obhajoby v březnu jsou, 

ve stresu budu zase,

zda slova má mi nedojdou.

Přišel konec února, přihlášek to čas, 

to byly nervy, povím vám, nechci je zažít zas. 

Naštěstí vše stihlo se, mají mě napsanou,

v červnu budu  „těšit se” na brzkou shledanou. 

V březnu, počátkem jara, obhajoby už čekají, 

prezentace má je dlouhá, snad mluvit mě nechají.

Chvíle slávy byla delší, než by býti měla, 

já však řekla vše potřebné, co na srdci jsem měla. 

Duben, měsíc Velikonoc, nesl se v duchu psaní,

slohovky maturitní, psané v hodinu ranní. 

Ty přišly právě včas, 

když nechala jsem na papír vtisknout svůj vnitřní hlas. 

Květen, lásky čas, je tady, ústní zkoušky blíží se,

při učení večerním však oči mé vždy klíží se. 

Největší stres odešel snad spolu s testy „didakťáky”, 

protože vždy děsila mě matika svými klikyháky. 

Výsledky těch testů bohužel ještě nevíme, 

však brzy se je nejspíš e-mailem dozvíme.

Já doufám tiše v to, že projdu, 

a koncem května s radostí tak pro výzo si dojdu. 

Ještě ale není konec, 21. květen čeká.

Koná se má zkouška maturitní, 

snad komise mě při ní nechá. 

Abych své znalosti co nejlíp prodala, 

a ve všech ten den přítomných tam dobrý pocit nechala. 

Nevím ale, jak vše skončí, nechci dělat závěry,

vím pouze to jediné, že naposled přijdu tam k vám,

do té mé, za pár dní již bývalé, střední školy. 

Červen bude ještě plný různě těžkých přijímaček, 

maturitou nic nekončí, to je teprv začátek. 

Tak vidíš, drahý Roku, co jsi mi přichystal. 

Já vím, trápí tě jediné, že jsi mě nedostal.

Všechny různé překážky ve zdraví jsem přežila, 

a proto konce tvého se šťastně dožila. 

Děkuji Ti za vše, ač náročný jsi byl. 

Bez tvé existence by život můj nebyl,

takový jaký je, a že je fajn.

Co na mě čeká v budoucnu?

To vážně nemám šajn. 

Lucie Čapková