Dvořan číslo 10!

Je tu další číslo Dvořana. Dnes tu na vás čeká další díl Něco málo stačí, báseň Růžový život, informace ohledně začátku biatlonové sezóny a článek o koncertě v Drážďanech!

Minulou středu, tedy 19. listopadu, se naše redakce pod dohledem prof. Láchové (tímto jí za vše děkujeme) vydala na výjezd do pražské kavárny V Sedmém nebi. Prostředí bylo velmi příjemné a kromě menšího teambuildingu jsme hlavně pracovali a vymýšleli inovace. Můžete se těšit na speciální čísla, soutěže a další různé akce. O všem Vás budeme informovat. 

Užijte si dnešní číslo!

Vaše šeferdaktorky

Něco málo stačí VI. 

ekologie

Pokračujeme v problematice fast a slow fashion. Dnes se zaměříme na tu pomalejší část, tak tedy:

6) ZPOMALIT je někdy lepší.

Definice slow fashion zní: je to udržitelný přístup k oblékání, který je protikladem rychlé (fast fashion) módy. 

Ve zkratce jde o to, že výrobci takzvané pomalé módy se zaměřují na původ materiálů, ze kterého oblečení vyrábí, dále na dobré pracovní podmínky pro lidi a na minimální dopad na životní prostředí. 

Oblečení ve většině případů déle vydrží a je pohodlnější, nežmolkatí se po dvou vypráních a neudělá se vám na něm dírka po dvou nošeních. 

Problém nastává při pořizování takového typu oblečení. Slow fashion bývá většinou o něco dražší než klasická fast fashion a může být obtížné najít obchod či firmu, která vyrábí oblečení ve vašem vkusu či střihu, který vám padne. Proto je fajn sledovat jejich weby, případně sociální sítě, tu a tam se objeví výprodej či slevy a za krásnou cenu se dá ulovit krásný a kvalitní kousek.  

A na závěr tip na český slow fashion obchod - Hinna. Zaměřují se na bavlněná trička z organické bio bavlny. Najdete u nich basic kousky s milými nápisy podle vašeho vkusu. 

A pokud toužíte po větší inspiraci, najdete ji na Instagramu u @libuska.kobrynova, zaměřuje se na lokální značky nejen s oblečením. 

https://www.instagram.com/libuska.kobrynova?igsh=MXR5NmQ5c201d3FtZA==

Báseň - Růžový život

Zdravím vás všechny, moc ráda vás poznávám. Jmenuji se Andrea Skopcová a letos jsem v 1.P. Miluji psaní, což je také jeden z hlavních důvodu, proč jsem se přihlásila do Dvořana. Vnímám to jako příležitost publikovat svou tvorbu, ale dále i hovořit o vážných tématech, o kterých se lidé bojí mluvit. Strach z odsouzení, nepochopení či opovržení, ten známý pocit, že jste na všechno sami a nikdo vám nerozumí, že už pro vás není naděje. Má tvorba se bude zaměřovat na pomoc těm z vás, kteří o svých problémech nemluvíte, bojujete s problémy, které my nevidíme, a na všechny, komu má tvorba bude sympatická. 

A právě o tomto je mé první dílo, báseň, kterou jsem napsala, když jsem si procházela jedním ze svých nejtežších období. Vybrala jsem pro ni název ”Růžový život„, protože popisuje, že i když můžeme vypadat navenek šťastně, že máme vše pod kontrolou a že nám nic neschází, v hloubi duše jsme zlomení a toužíme si už od všeho odpočinout, i kdyby to mělo být navždy.

Růžový život

Život není vždy tak růžový,
jak se zdá,
a lidé nevidí, že vše, co nosím,
je jen pouhá maska.

“Ona je tak dokonalá, na svůj věk tak vyspělá,
co já bych dala za to, aby má dcera byla jako ona.
Hlídá si, co jí, a každý den je ve fitku,
musíte být hrdí na to, jakou máte holčičku.”

“Je slušná a tak milá, nikomu by neublížila,
vždy se rozdá pro druhé, i kdyby následky sama nést měla.
Ve škole má samé jedničky a učí se vždy na testy.”
Nikdo však ale neví, že i ji potkalo neštěstí.

Že každý den je pro ni překážkou, co prodírá se porážkou.
Kdy se snaží býti lepší, i když sama sebe ničí.
“Nemůžeš být dokonalá.” To ti řekne každý.
Nikdo však ale nepochopí, že já se nepřestanu dál snažit.

Snažit se být někým, kým nejsem a kým nikdy nebudu.
Možná že jsem hubená, ale ve svých očích nikdy nebudu štíhlá dost.
Prý jsem vždycky byla dobrá, ale já honím dokonalost.

Vždy chytrá, ale ne vždy nejchytřejší,
dobrá, ale ne nejlepší,
hezká, ale nikdy ne nejhezčí,
vždycky je zde někdo lepší… já se nenávidím.

Nenávidím sama sebe i své tělo,
a přesto jsem jen dítě, které vždy chtělo, aby bylo milováno.
Přijímáno takové, jaké je, a ve kterém je naděje,
že nestráví zbytek života před odrazem v zrcadle, snažící se dosáhnout vize, která mě jednoho dne zabije.

Anorexie, ortorexie, záchvatovité přejídání, mentální sebepoškozování, obsesivní cvičení, sebenenávist či deprese.
To vše mě zabíjí každým dnem, co prodírám se životem
a snažím se přesvědčit sama sebe, že ukončit vše není řešením
a že najdu, pro co žít.

Že svou masku odhodím
a nebudu dál živořit,
že přestanu jen přežívat
a život si začnu užívat.

Vím, že už nikdy nebudu jako dřív,
ale s tím se pokusím smířit.
Pokusím se znovu milovat,
upřímně se znovu smát a z maličkostí se radovat.

Netrávit čas něčím,
co mě zevnitř ničí.
A co se mě snaží přesvědčit,
že nikdy nebudu dost dobrá.

Život není dokonalý,
to ale neznamená,
že bychom neměli žít tak,
jak si zasloužíme.

Jako když jsme ještě malí
a neznáme význam všech slov,
náš smích je ale ještě pravý
a my žijeme růžový život.

Andrejka <3 

Začátek biatlonové sezóny 2025/26

Tak už je to tady, rok se s rokem sešel a opět nám bude startovat další sezóna jednoho z nejsledovanějších zimních sportů nejen v Česku - biatlonu. Stejně jako každá sezóna, i ta letošní bude mít jisté okolnosti, události a domněnky, jež nás budou provázet necelé 4 měsíce závodění. 

DŮLEŽITÉ DATUMY

• 29. 11. 2025 → start Světového poháru; místo konání: Östersund (SWE)

• 22. 1. - 25. 1. 2026 → Světový pohár v NMNM (Novém Městě na Moravě)

• 8. 2. - 21. 2. 2026 → vrchol sezóny: Zimní olympijské hry; místo konání: Anterselva (ITA)

• 22. 3. 2026 → poslední závod Světového poháru 2025/26; místo konání: Oslo (NOR)

OHLÉDNUTÍ ZA MINULOU SEZÓNOU

Většina poslední sezóny (2024/25) se nesla hl. v duchu odchodu velkých norských hvězd - bratří Bøových, Tarieje a Johannese. Jejich odchod byl dopředu plánovaný, tudíž se těšili mnoha ovací na všech zastávkách SP (Světového poháru). Kromě nich se s kariérou rozloučili také např. biatlonistky Chloé Chevalierová (FRA) či Elisa Gasparinová (SWI). Ani jeden ze jmenovaných však neuzavřel svou kariéru celkovým vítězstvím SP - tento titul za sezonu 2024/25 získali Sturla Holm Laegreid (NOR) a Lisa Vittozziová (ITA). Vrcholem sezony bylo MS ve švýcarském Lenzerheide, kde si nejlépe vedla Julia Simonová (FRA) se ziskem 4 zlatých. 

 Co se týče technických změn minulé sezóny, tak se zde jednalo hl. o změnu pořadí u startujících biatlonistů - místo toho, aby byli nejlepší biatlonisté/biatlonistky zařazováni primárně do 1. skupiny (pokud není specifické počasí), tak začali startovat ze zadnějších pozic (46. - 74. startovací místo, tzv. červená skupina). Méně výraznými změnami bylo také např. zlatý trikot pro obhajovatele zlaté medaile na Mistrovství světa či snížení maximální věkové hranice pro nošení tzv. modrého trikotu během závodů SP (= nejlepší mladý závodník), která byla snížena na 23 let.

NA CO SE BĚHEM TÉTO SEZÓNY ZAMĚŘIT?

• NORSKÝ TÝM: Jak již bylo zmíněno, hlavně mužský tým této biatlonové velmoci utrpěl po poslední sezóně hodně ran, a to nejen v rámci odchodů biatlonistů. Svůj brzký odchod oznámil také jejich dlouholetý trenér Siegfried Mazet, pro kterého to bude poslední sezóna v rámci norského týmu. Z norského týmu sice tedy odešly velké hvězdy, avšak tento tým má takový arzenál výborných sportovců, že by stále měli být konkurenceschopní. Navíc by to mohlo znamenat i příchod nových tváří na televizní obrazovky. 

• OLYMPIÁDA: Stejně jako u většiny jiných sportů, i pro biatlon představují ZOH vrchol nejen sezóny, ale i celého olympijského cyklu (= 4 roky mezi dvěmi olympiádami). S tím samozřejmě souvisí nejen pilování formy, ale také odchody závodníků. Tato sezóna tedy bude (prozatím) poslední např. pro italku Dorotheu Wiererovou, jež navíc pojede olympijské závody ve své rodné zemi, či pro rakouského veterána Simona Edera :(. Nakonec by bylo dobré si připomenout místo konání her, tradiční italské biatlonové středisko v Anterselvě. Toto biatlonové středisko je (mimo své počasí - je zde slunečno v průměru 360 dní v roce) známé pro svou vysokou nadmořskou výšku - areál se nachází ve výšce 1634 m. n. m., což by mohlo některým biatlonistům přinést značné obtíže.

Každopádně, o tom, co se stane, můžeme pouze spekulovat - realitu však uvidíme již brzy. Takže nezapomeňte: začátek již v sobotu 29. 11. ve 13:15 se štafetou žen. :)

AM

Malý výlet na koncert v Drážďanech

Lindemann, hudba, Německo 

Víte, co se stane, když se v dětství zamilujete do jedné z oblíbených kapel svého podporujícího, milujícího a obětavého táty? Nevíte? Tak já vám to povím. Stane se totiž to, že jedno náhodné pondělní odpoledne sedíte vedle táty v autě a míříte do Drážďan na koncert vašeho oblíbeného umělce. Přesně takhle jsem se totiž jedno pondělí ocitla na "Meine Welt", letošní tour Tilla Lindemanna. 

Když minulý rok oznamoval novou sérii koncertů, byla jsem značně zklamaná po zjištění, že nezamíří do Prahy, nejblíže se tedy konal koncert v Drážďanech. Zákon schválnosti se jako velmi reálná záležitost ukázal, když asi tři dny po zakoupení lístků byl oznámen prosincový koncert v pražské O2 areně. Přesně tak, jak několikrát zmínil táta: ,,Proč bych jel čtyřicet minut na koncert do Prahy, když můžu jet hodinu a čtyřicet minut do Drážďan." Někdy se holt zadaří... Já jsem ale byla nadšená, mohla jsem na mini výlet do mého milovaného Německa, vyprosila jsem si smažené krevety v Nordsee a jako bonus mi táta koupil i německou limonádu Spezi. Win-win situace, řekla bych. 

Čeho jsem se ale dlouho bála, bylo, jak to zvládnu fyzicky. Poslední měsíc mám berle, ráno se sotva postavím na nohy a nevydržím dlouho sedět. Lístky jsme měli na sezení. Byla to asi ta lepší varianta, ale bála jsem se o to více, když jsem si na lístku všimla nápisu "Sitzen – freie Platzwahl", neboli "Sezení – volná volba místa". Nakonec jsem ale byla mile překvapena. Messe Dresden je halový komplex, ve  kterém nejsou schody. Perfektní. Sezení navíc bylo zařízeno pomocí dvou tribun s vyskládanými židlemi, takže jsem si před sebe mohla pohodlně natáhnout nohy a po pravé straně jsem měla uličku, čili více než dost místa. Táta ještě skočil pro dva máslové preclíky a show mohla začít. Jako první se divákům představila kapela Aesthetic Perfection, kterou jsem poprvé poznala na turné stejného umělce, Lindemanna, v roce 2023. Od té doby je poslouchám a těšila jsem se na ně. Hráli bohužel jen 40 minut, ve kterých představili deset písní. A já znala jen čtyři. Jsem to ale špatný fanoušek...

Chvilku po deváté večer se konečně dostavila hlavní hvězda, rodák z nedalekého Lipska, Till Lindemann, který je známý svými provokativními texty kapely Rammstein a ještě troufalejší tvorbou na sólové dráze. Rád si hraje s kontroverzí a pomluvy své osoby využívá jako reklamu, kterou mnohdy zakomponuje do písní. Minulý rok například křivé křivé obvinění Lindemanna z trestné činnosti vyvolalo protesty se sloganem "Kill Till", který zpěvák nejen využil na svůj merch, ale také jej přeložil do azbuky a založil na něm plakáty právě letošní koncertní šňůry. Samotný koncert byl opět plný německých slovních hříček, upravených textů pro konkrétní situaci a házení dortů či syrových ryb na fanoušky. Nedělám si srandu, někteří lidé jsou schopni stát hodiny u vchodu, jen aby získali místo u pódia a mohli od svého oblíbeného interpreta dostat po hlavě syrovou rybou. Takhle daleko jsem ještě nedošla. Zatím. ;)

Mám-li celý zážitek shrnout, byla jsem nadšená. Vytkli jsme s tátou sice pár drobností, méně ryb a menší dorty padající na fanoušky, menší snaha se speciálními efekty, občasně pochybné ozvučení, kvůli kterému nebylo rozumět textům... Mně to ale nevadí, já jsem si to užila tak jako tak a příště půjdu znova. Ne hned v prosinci v Česku, ale ona se další příležitost brzy naskytne. Ještě jednu věc si tu ale neodpustím, kdyby vás to totiž zajímalo, tak Lindemannovy texty umím líp než Lindemann.

Sáblová V.