17. listopad

Den, kdy se studenti rozhodli vyjádřit svůj názor a postavit se za svobodu. Den, díky kterému dnes můžeme psát, o čemkoliv chceme, a studovat cokoli, co nás zajímá. A jakožto studentský časopis máme pocit, že bychom na tento den také neměli zapomenout, a tak vás vítáme u dalšího nevšedního čísla, ve kterém si připomeneme, že za pravdu a svobodu se opravdu vyplatí bojovat!

Díky, že můžeme

28.10. 1918

Vznikl nám stát, Československá republika, za kterou bojovali Rašín, Štefánik, Kramář, Beneš i Masaryk. Díky těmto pánům se ve světě šířila myšlenka samostatné republiky a rozpadu rakouské monarchie. V Rusku si naši českoslovenští legionáři vytvořili svůj „vlastní stát“, což akorát potvrzovalo právo na založení republiky. 28.10. 1918 byly v Ženevě dohodnuty detaily nového státu, v Praze se slavilo, lidé vyšli do ulic, strhávali německé nadpisy a vyvěšovali československé vlajky.

17.11. 1939

28.10. se uskutečnila mnoha tisícová demonstrace proti nacistické okupaci, při té byl zabit pekař Josef Sedláček a smrtelně zraněn student Jan Opletal. 15.11. studenti zorganizovali smuteční průvod za Opletala, jenž svým zraněním podlehl, to se však vyvinulo v protesty, což se Němci rozhodli potrestat, spousta studentů skončila v koncentračních táborech, někteří byli popraveni, 17.11. byly u nás až do konce války uzavřeny vysoké školy. V roce 1941 se sedmnáctý listopad oficiálně stal světovým dnem studentstva.

25.2. 1948

Po osvobození Rudou armádou začali lidé víc inklinovat ke komunismu a ruskému stylu vlády. Pro komunisty pak nebylo vůbec obtížné vyhrát první svobodné volby po válce. Premiérem se stal Klement Gottwald, vliv SSSR stoupl, Československo se tak nemohlo stát součástí Marshallova plánu, proč by se přece s někým Stalin dělil, že? V únoru se postupně zvyšoval tlak na Edvarda Beneše, který nakonec podlehl, a došlo tak ke komunistickému převratu, který nás oddělil od celého světa na 41 let.

21.8. 1968

Rok 1968 se jevil jako důkaz, že myšlenka socialismu s lidskou tváří by mohla být reálná, od ledna byl generálním tajemníkem KSČ Alexander Dubček, vše se začalo uvolňovat, lidé začali věřit, že režim padne. To si však Sovětský svaz nenechal líbit, začal ten nejčernější scénář, který si málokdo dokázal jen představit. V noci z 20. na 21. srpna překročila hranice Československa vojska pěti zemí Varšavské smlouvy. Upevnila se tak komunistická moc, vliv východu a začala normalizace.

17.11. 1989

Po padesáti letech se studenti sešli na Albertově, aby uctili památku Jana Opletala, nakonec se z toho stala sametová revoluce/poklidný protest proti režimu, který se v té době již po celém východním bloku pomalu hroutil. Na Národní třídě si na studenty počkali příslušníci SNB, aby proti nim zakročili, ani to však nezabránilo pádu totalitního režimu u nás. Den poté byla založeno Občanské fórum. Následovaly stávky, další protesty a uvolňování. 29.12. je prezidentem zvolen Václav Havel.

Ať už jste či nejste spokojeni s porevolučním vývojem naší republiky, nezapomínejme, že dnes můžeme cestovat, můžeme říct svůj názor s tím, že jiní mají právo s ním nesouhlasit, můžeme si u voleb vybírat z více stran. Zároveň nemusíme stát dlouhé fronty na kubánské pomeranče a dámské vložky. A je tu toho ještě mnohem víc! Nezbývá než poděkovat: „Díky, že můžem!“

Klára Sitařová

Svoboda

„V ponurém osvětlení gotického sálu,“
„Ať mír dál zůstává,“
i když ústava,
„s touto krajinou“ zcela ustává,
ať správní mloci nehynou,
tak „nechte zvony znít.“

Kdyby svoboda mohla promluvit, řekla by:
„Ale já se neschovávám, já se přece vůbec neschovávám.“
„Jen musíš mě hledat!“

Svoboda nezmizela ani nepřišla znovu,
Svobodu svolej sám svému slovu,
i když jsi bez ní, hledej cestu ke svobodě,
přejdi Jordán, když pošlou tě k vodě.

Ať „vítězí nad Iží a nenávistí“
i když té se v srdcích mnohých víc zmístí,
ať vítězí pro pravdu, ať vítězí v lásku, před pikolou za pikolou,
na bedra bič,
na rtech cukr,
na oči pásku,
budou Tě vyslýchat, odkrýt chtěj masku,
Svoboda není koženka na zakázku,
Svoboda není los v nejistou sázku,
Svoboda není prezident,
Svoboda není zatčenej disident
Svoboda není národ ve tmě strachu
Svoboda není krajina v krachu,
Svoboda není slehlá jak nános prachu,
Svoboda není zlehčená zkratka,
Svoboda není zavírat vrátka,
Svoboda není částečná ani krátká
Svoboda není opustit vlastní matku,
Svoboda jen tak nevzniká ani nezaniká,
Svobodu nelze vyrobit ani zničit.

Tak co je ta svoboda?
To je každýho svobodný rozhodnutí,
páč ji nenašel ten,
co svou druhému nutí.
Svobody paradox, neboť se rodí,
právě když umírá ten, co ji zplodí.

Majda Sakalová

V Praze opět zasáhl Samet!

17. Listopadu, Praha, reportáž

„Milí spoluobčané, ….  Naše země nevzkvétá.“ Tohle byla jedna ze slov, která vyřkl 1. ledna 1990 poslední prezident Československé socialistické, federativní a ke konci České a Slovenské federativní republiky, který později zastával i post prezidenta nově vzniklé České republiky. 

 Jedním z klíčových faktorů, jež umožnily historicky první otevřené a pravdivé pronesení těchto slov v novoročním projevu k lidu ČSSR, byla Sametová revoluce. Ta byla odstartována vzpomínkovou akcí k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty, tehdy konanou také na Albertově, kde si studenti připomněli demonstraci proti zavraždění Jana Opletala a s tím spojené události.

 Dost bylo ale historického okénka… Letos se na pondělí 17. v Praze konalo několik dalších upomínkových akcí. Například se na Václaváku od 16:30 konal každoroční „Koncert pro budoucnost“, kterému předcházela demonstrace „Česko není na prodej!“ občanského spolku Milion chvilek pro demokracii na Staromáku paralelně se 14. ročníkem průvodu „Sametové posvícení!“ pořádaným studenty uměleckých vysokých škol. 

 Akcí s podobným nádechem a zajímavým obsahem se po Praze a republice děje moc, takže nemůžu stihnout všechny :(.

 Hlavním bodem demonstrace na prvním náměstí bylo vyjádření nesouhlasu s nově vznikající vládou, kterou organizace vidí jako postavenou na mafiánském principu. Hlavními hosty a řečníky byli lidé jako Daniel Kroupa – filosof, bývalý předseda české vlády Petr Pithart a mnoho dalších osobností naší země.

 Po ukončení akce jsem se s kamarády přesunul na náměstí #2, kde vystoupili lidé jako Aneta Langerová – Modlitba pro Martu, Anna Vaverková – Česká hymna, Barbora Poláková, Jaroslav Hutka a Kapely Jasná páka a Vypsaná fiXa. Dále vystupovaly i osobnosti, jako je třeba ústavní soudce prof. Jan Wintr nebo influencer Jan Špaček. Součástí akce byly taky videovzkazy, které nasbíral Pojízdný Václavák napříč regiony a ve večerních hodinách jsme vyjádřili  názor baterkami svých mobilních telefonů.

 Celkově byla atmosféra celého dne tak hutná, že by se nožem dala krájet, a s tím do budoucna doporučuji i ostatním, ať už jste jakéhokoliv politického smýšlení, abyste příště přišli taky, byť jen třeba na Národní připomenout si události dob minulých. Modlitba pro Martu starts playing

FM